Bartolomějské hody bez kolotočů

V rodném děkanském kostele v Zábřeze je patronem sv. Bartoloměj. Svého světce slaví po jeho svátku a nemají jarmark, ani kolotoče, jen shromáždění věřících a možná nějaké to městské výročí připomíná, že město slaví svého patrona.

Když jsem jezdil na Antiochii, byl sv. Bartoloměj patronem Počenic (1998) a Polkovic (2002) a na žádném z těch míst nebyly kolotoče, jen normální nedělní mše svatá v řádném čase a pořádnější úklid kostela, zbytek slavili křesťané doma.

Vlastně vůbec neznám žádnou farnost, kde by se příliš viditelně slavil sv. Bartoloměj, významný apoštol z Dvanácti.

Sv. Bartoloměj je také patronem Potštátu, který kromě toho, že hostil Antiochii (2006 a 2017), byl místem i setkání Antiochie (2005) a vlastně také místem, kde jsem dojížděl, coby pastorační asistent v Drahotuších a katecheta v místní malé devítitřídné škole s necelým devadesáti žáky tohoto malého do komunistů a od r. 2006 města a mezi tím střediskové obce.

Místní kostel sv. Bartoloměje si prošel mnoho historických etap, neb je starý jako město samo a jednu dobu podle zásady "koho panství, toho nábožensví", kterážto po Bílé hoře se obrátila proti nekatolíkům, byl luteránský.

Farní společenství zde se sdružující je maličké, ale farnost jako taková je veliká, tvořena ze čtyřech dřívějších farností + ještě i obcí zaniklých vojenským újezdem Libavá, uvnitř farnosti je mnoho odkazů na víru a zbožnost také předchozích obyvatel těchto sudetských obcí. 

Za komunistického režimu si místní komunita zažila velmi mnoho a proto i místní křesťané jsou z těch, kteří si dokážou obhájit svoji víru a jsou v ní pevní, i když jich není mnoho. Krom toho všeho jsou také hodně pozorní a štědří. V neposlední řadě je to velmi hezký kraj a snad právě proto jsem za uplynulý rok odloučení od Drahotuš a okolí, na něž stále denně myslím v modlitbě, se nejčastěji vracím právě do Potštátu. 

V Drahotuších jsem byl poctivě po roce na svatoanenskou pouť a v Partutovicích, dá-li Pán se teprve po víc, jak roce stavím v rámci návštěvy Potštátských hodů.

Potštátská farnost má mnoho pokladů. Za jeden z nich lze považovat filiální kostel Panny Marie s originálními freskami, kapličku Panny Marie Pomocné v Kovářově, která mi od návštěvy Svaté Země nejvíc množstvím domáckého vyobrazení Panny Marie připomínala návštěvu Nazaretu, kde je Panna Maria ve všech možných světových podobách. 

Svou osobitou krásu má také kaplička sv. Barbory, kde je od prosince r. 2017 soška sv. Barbory pořízená ve Fatimě. Kostel sv. Jana Křtitele v Lipné mě fascinoval krom toho, že je dřevěný také svou prostotou, kterou však ke konci minulého století zavinili dosud neznámí občané, jež odcizili jeho překrásné vybavení. Tak bych mohl vyjmenovat místo od místa toho genia loci.

Za pozornost však stojí i samotný kostel sv. Bartoloměje. Dala by se napsat dlouhá stať o tom, co tam všechno je, ale vyzdvihnu jediné a to odložený obraz na kůru, kde ke sv. Bartoloměj vyobrazený s indiánem a mapou Ameriky.

Takže je jisto jisté, že Ameriku objevil sv. Bartoloměj podle tohoto obrazu, z něhož jen malý výsek, malou pravověrnou část, jsem si kdysi vyfotil pro zbožný obrázek sv. Bartoloměje, který ve skutečnosti tomuto obrazu vévodí jako vítěz s vavřínovým věncem a jen v rohu obrázku je, jak se do nebe dostal, když jej zřejmě indiáni zbavili kůže (a právě nad tím malým výsekem obrázku je anděl vypadající jako indián s pírkem na hlavě, s nožem a mapou Ameriky).

Moc se těším na to, že zas mnoho známých lidí uvidím a doufám, že je svou návštěvou potěším a překvapím.