"S očkováním samozřejmě počítám"

Až tak počítám, že už jsem.

Neberu očkování tolik jako politickou záležitost, ale jako praktickou. Jak jsem psal v předchozím článku o tom, na který byly reakce, díky moc za ně, přesvědčení o očkování ve mě upevnil náš otec arcibiskup, který toto "s očkováním samozřejmě počítám" veřejně napsal a jeho diecézané to slyšeli nebo spíše mohli slyšet. 

Pro mě to byl hlavní argument, protože zkušenost otce arcibiskupa, když byl na pokraji smrti je svědectvím víc, než přesvědčivým.

Injekce mě nebaví, vždy, když se ve zprávách objeví, dívám se jinam. 

Obecně však proti očkování na běžně očkované věci nic nemáme (lépe řečeno nic nenamítáme), ta dobrovolná očkování se s jistou samozřejmostí normálně platí a my si je můžeme koupit a je o ně aktivní zájem (třeba na chřipku), ale já to nedělám, zatím jsem z těch  placených žádné nepotřeboval.

Protikoronavirová vakcína, ať už si o jejím vývoji v různých firmách jinak, můžeme myslet cokoliv, je dobrovolná a zdarma a v současné době opravdu praktická.

S kovidem mám jistotu, že jsem se setkal s velkou zřejmostí několikrát během uplynulého roku, sic jsem nikdy nebyl v karanténě a zda jsem ho i prodělal, to s jistotou tvrdit nemohu. 

Setkání to však vždy byla víc, než blízká a byl to i důvod mého strachu před prvním testováním ve škole, kdy jsem poctivě nevěděl, jak test dopadne a okolí jsem alespoň výrazně upozorňoval na to, že mohu být důvodně pozitivní, ale nakonec jsem pozitivní nebyl.

Pokud jsem měl někoho kontaktovat s tím, to nevím, nikdy mi nepřišla žádná sms, přestože jsem měl vždy aktivní e-roušku, která byla vždy čistá.

Paní katechetka, které jsem se s tím problémem svěřil tehdy jako první, když jsme společně absolvovali onen první test, mi tehdy potom řekla, že mám jistě silnou imunitu. 

Fakt je, že na chřipky, na jejíž očkování jsem dotazován pravidelně na facebooku, když si vyplňuji koronavirový test, jsem netrpěl několik desetiletí a nikdy jsem neměl důvod očkovat se proti chřipce. 

Koronavirus, který jistou dobu létal všude kolem mě a velmi z blízka, jsem nějak dal bez prokázání nakažlivosti a kolem mě nebyla žádná ohniska. 

Fakt je, že když jsem zjistil, že jsem se s jistotou potkal s později diagnostikovaným na dobu delší než nutnou bez ochrany, pociťoval jsem velmi mírně, že tělo s něčím nějak bojuje. To však mohla být klidně i záležitost psychosomatická. 

Jak jsem psal, očkování jsem viděl jako praktické a byl jsem skutečně rozhodnut pro. 

Jen mi dělalo mírné starosti, zda to je pro mě dobré a potřebné, proto jsem se v každém případě chtěl zeptat svého praktického lékaře a názor, že si to musím rozhodnout sám a nikdo nic pořádně neví, který přišel spolu s nabídkou, jsem vzal opravdu vážně a neváhal zbytečně.

Věděl jsem, že je to potřeba, že je to praktické a že je to přesně to, co chci. 

Samotného očkování jsem se příliš moc nebál, z jiného očkování jsem nikdy neměl žádné vážnější potíže. Ty nemám ani teď po očkování, ač přece jen musím říci...

Paní doktorka nejprve nám řekla osobně o co se jedná, dále všecka rizika s tím spojená a dala doporučení, co bychom měli dělat a nedělat po očkování. Pak jsme dostali papír k vyplnění, injekci a následně certifikát o očkování. 

Po samotném očkování jsem nic zvláštního nepociťoval. Bolest oné ruky, v mém případě pravé, protože jsem levák, o níž paní doktorka řekla, že je normální, ta se objevila velmi brzy, ale v porovnání s úrazy či záněty, na které trpím (na pravé ruce zvlášť), mě naučila odlehčovacím polohám. Z ostatních možných příznaků možná v trochu větší míře lehké křeče, ale nic, na co bych netrpěl i běžně bez očkování. 

Jen mě překvapila velká únava druhého dne, ale měl jsem odpočívat, což jsem si první den myslel, že dělám, když se projedu na kole jen do sousední vesnice, ale asi jsem to dělat neměl. 

Možná je ještě moc brzy na hodnocení, ale svého rozhodnutí pro očkování, které jsem učinil, nelituji. 

Že si média stěžují na nedostatečnou proočkovanost, za tím výhradně stojí, dle mého názoru, hlavně projevy našeho soudruha prezidenta, když na jedné straně sice říká očkování ano a na straně druhé kvůli očkování vypuzuje a nechá střídat ministry zdravotnictví a je sám příčinou neskutečného zmatku a zbytečně promarněné kampaně.

Moc se mě líbilo, bylo to velmi příznačné, když v letošní konferenci o bezpečnosti předseda KDU-ČSL Marián Jurečka řekl, sic v jiné souvislosti, tak, že mohu skoro citovat, že v naší zemi jsou schopní lidé, jen nás řídí nemehla. 

A pan soudruh prezident je v případě očkování to největší nemehlo, které odradilo mnoho lidí, protože jeho ano pro očkování je zcela a úplně nepřesvědčivé, sic i on se očkovat nechal tou nejlepší firmou a pro nás chtěl jen obyčejný sputnik, který by mě možná stačil, ale stejně na trhu není a stejně i na něj bych musel jít 2x, což však by nemusel být problém.