Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Když na mě spadne kostel...

...jedná se o hrubé zanedbání památkové péče!

 

Někteří lidé se bojí chodit do kostela, že by na ně kostel spadl nikoli však pro jeho chatrnou konstrukci, která často chatrná není, ale pro svou hříšnost či nehodnost. Takové případy jsou předmětem spíše evangelizace a je dobré tyto obavy rozehnat ujištěním, že kostel má zdi pevné a střechu taky, teda pokud se nepřežene tornádo - čímž se nechci negativně dotknout postižených oblastí nejen jižní Moravy, kde mají teď starostí víc, než dost - Bůh jim pomáhej a my taky, jak jen můžeme!

 

Památková péče v tomto případě větru nemůže nařídit, aby se choval podle zákona o památkové péči a neničil majetek památkové ochrany. Takový živel může z jakéhokoliv objektu ať už památkového nebo obyčejného udělat zříceninu a to je úplně jiná kategorie památek. Jistota je, že památky v každém případě ohlodává zub času, v každé době jsou jinak působivé, takže vždy jejich podpora je nedostatečná, protože sotva se něco opraví, něco jiného zase padá a jistý druh opravy potřebuje. 

 

A tak máme památkovou péči, aby zabránila onomu padání a podpořila co nejvzornější údržbu za co nejméně peněz z vlastního fondu a co nejvíce vyždímala vlastníka, který ovšem chce v každém případě ze svého památkového objektu míti zisk.

 

V každém případě je potřeba se dost dobře postarat o to, aby nám kostely napadaly a k tomu je systém památkové péče, takže památkově chráněný kostel má jistotu, že za normálních okolností nespadne na nikoho, tím méně na hříšníka. 

 

Pro mě ten systém je velice jednoduchý v tom, že vím, že památková ochrana má zapotřebí odborníky, kteří musí nějak dát dohromady všechny podklady a statutární orgán potřebuje vědět základy toho, do čeho má jít, jenže nejsem a nebudu ani památková ochrana ani majitel, který se má starat a kdybych byl, měl bych povinnost o to nechat pečovat a nenechat to spadnout. 

 

V současné době je o památkový fond, alespoň co se týče církevních objektů, staráno teoreticky s jistým množstvím praxe víc, než dobře, památkáři i církev svatá musí vždy najít společnou řeč a na kontrolních dnech konzultovat, že vše, co dělají, šlape jako hodinky, tím více hodinky památkově chráněné. 

 

V době předrevoluční sice byl nějaký ten památkový zákon, který používáme dodnes  z r. 1987a před ním byl jiný, méně vyhovující z r. 1958, ale jistota je, že komunisti (a jejich nástupci KSČM) nechali velkou část památných budov, kostelů na tisíce, znehodnotit víc, než kdo jiný od poloviny 19. století, kdy systematická snaha o památkovou ochranu se začala šířit světem, i když si dělali výstavní kousky památkových zón pro turisty. Benátská charta z r. 1964, kterou jsem si přečetl http://www.pamiatky.sk/content/data/File/ICOMOS/3_BENATKY_charta_1964.pdf, pro ně byl sotva cárek papíru. Ale politické otázky je zřejmě třeba nechat stranou. Chudák náš soudruh prezident, jež také nějakou dobu zastával nadšeně komunistickou ideologii.

 

Kdo se zajímá o dějiny umění alespoň okrajově, nemůže opomenout památkovou péči, protože bez péče žádné umění nevydrží. Umění má neustálou potřebu restaurovat, rekonstruovat či konzervovat nebo retušovat, z čehož nic vlastníma rukama nedokáži, musí být na to odborníci a to nejen tak nějací, ale na slovo vzatí, vlastně i jak praví zákon a garantuje naše drahé ministerstvo kultury, které je tak drahé, že nikdy nemá dostatek peněz na tyto důležité věci. 

 

Zjišťuji tak, že ochrana památek je praktická a potřebná a proto je nutné se ji v základech i naučit. Dovolil jsem si ke svému učení udělat několik strukturálních poznámek, abych obsáhnul co nejvíce toho, co vědět bych o tom opravdově měl a tyto poznámky systematicky zpracuji tak, abych se z toho tu podstatu nějak naučil, protože je to potřeba a to nejen na zkoušku.

 

V neposlední řadě památková péče, jejímž odborným orgánem je národní památkový ústav se svými pobočkami a výkonným ministerstvo kultury a na krajských a významných úřadech s rozšířenou působností památkové odbory a to všechno má ještě orgány kontrolní, má také své významné osobnosti, literární díla, stejně významnou odbornou literaturu, také směry, instrukce, postupy a mnoho dalšího, o čemž lze v této problematice povídat.

 

Tak tu mám soupis toho, co potřebuji umět - není toho až tak moc, ale ani ne až tak málo, vypadá to jednoduše, ale tak jednoduché to není, i když možná jistě jak pro koho.

 

- vysvětlení ceny, jaké dědictví do toho patří, jak se smí upravovat a příklady

hodnota historická, umělecká, užitková a cena stáří. Asi si trochu osvojit "památkový slovník"

 

- jednotlivé období dějin památkové péče, jakými směry se kde ubírala a osobnosti k tomu, v podstatě od pol. 19. století zhruba po 50 letech (první republika, po 2. světové válce, po benátské chartě, po revoluci), Dvořák (Katechismus památkové péče 1916), Riegl, Wirth..., purismus a otec purismu E.E. Violet le Duc, ... Ruskin..., vznik spolků na ochranu památek (např. 1900 Spolek za starou Prahu působící dodnes), zatím nebyly zmíněny okrašlovací spolky (např. v Lipníku nad Bečvou Lípa)

 

- zákony vztahující se k památkové péči a také strukturu památkové péče, nevynechat stavebně historický průzkum

národní památkový ústav, ministerstvo kultury, památkové odbory, závazné stanovisko..., zákon 20/1987  

 

Tak trochu jsem provětral strýčka Googla nebo hlásnou troubu You tube, z čehož mě zaujaly tyto vyhledané dokumenty k užitečnému prozkoumání a pak ještě další odborné věci v rámci předmětu ochrany církevních památek, které se taky na internetu dají najít, ale tu je zveřejňovat nebudu a stejně tak i své zápisky, podle kterých jsem se připravoval - takže to, co jsem našel jinde, než na stagu: 

 

Úvod do památkové péče

http://duoppa.ff.cuni.cz/shared/files/Pamatkova%20pece/doc.%20Stulc%20Vyvoj%20PP%2009%2011%202010.pdf

 

Základní pojmy v péči o kulturní památky

https://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/54106/Zakladni_pojmy_978-80-7395-716-2.pdf?sequence=1&isAllowed=y

 

Jedna krásná diplomová práce: 

https://is.muni.cz/th/e3t9j/diplomova_prace_-_restaurovani_obrazu.pdf

 

You tube Národního památkového ústavu, z toho mě zaujal tento dokument:

Určitě se najde mnoho restaurátorských kuriozit. 

 

Tak alespoň jedna, která se dosud traduje a je dokazatelná pouze návštěvou onoho poutního místa (místní paní kostelnice na to nikdy neváhá upozornit, neboť je očitá svědkyně toho, jak se to událo), tedy hřbitovního kostela Nanebevzetí Panny Marie, který má uvnitř nádhernou freskovou výzdobu, která byla restaurována od času železné opony až do porevolučních dob. Je velkou ironií, že komunistickému vedení města Potštátu po velmi dlouhou dobu (mi se nechce hledat jak) nevadily pohřební průvody z farního kostela přes celé město v čase restaurování oněch krásných fresek. 

 

Jako dozor působil významný potštátský archivář PhDr. Ivan Krška. Byl na paní malířku, resp. restaurátorku, tak milý (...), že se rozhodla ho zachytit ve scenérii Seslání Ducha Svatého, která je nad obětním stolem, jako jednoho z apoštolů. Je poznat velmi snadno: jediný z nich nevousatý za ramenem Pána Ježíše. Srovnáte-li onoho apoštola s fotografií na hrobě blízkém bočnímu vchodu, najdete jistě shodu. Jak je to možné, to se dá jistě srovnat se závazným stanoviskem památkového odboru.

 

 Tak tady jsem něco napsal o památkové péči, abych si o sobě nemyslel, že jsem blbec, který se to smysluplně nedokáže naučit. 

 

Zobrazeno 159×

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio