Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Růženec s dětmi z náboženství

Modlit se s dětmi růženec, s tím nemám žádné negativní zkušenosti, ba naopak, děti se velmi rády modlí a jsou rády, když mohou předříkávat Pozdravení andělské. S tímto mám zkušeností již relativně docela hodně a dá Pán, že jich bude ještě víc.

 

Paní katechetka má v Zašové takovou tradici společnou modlitbou s dětmi v kostele vrcholit výuku náboženství. Osobně jsem zvyklejší, když vrcholíme výuku náboženství výletem všech dětí a tuto tradici bych si rád zachoval alespoň u svých třeťáků, když to jinak nejde.

 

Věc spolupráce je však výborná, takže na návrh této modlitby růžence pro všechny děti v náboženství jsem byl od začátku pro a děti jsem rád a aktivně povzbuzoval k účasti. Pan farář tomu moc šancí nedával, nicméně, jak jsem psal z vrchu, co se týče růžence, jsou s tím zkušenosti výhradně dobré a děti rády využijí tohoto pozvání.

 

Nicméně nebyl to můj výmysl, tak jsem vše nechal na paní katechetce, jen jsem přislíbil vlastní aktivní účast a zajištění toho, cokoli bude potřeba. Ještě ráno jsem svým dětem prostřednictvím rodičů připomněl ono pozvání, aby se nestala nehoda, že by na to snad zapomněly.

 

Začátek vypadal záhadně, ale věděl jsem, že se mohu těšit. Pak přišla první vlaštovka, která přijela z výletu a ohlásila příchod ještě vlaštovky další a pak přicházeli další a další a to napříč třídami, které se vyučují náboženství.

 

Růženec, svíčky i my katecheté jsme byli připraveni, děti a rodiče a další věřící postupně naplňovali části kostela, takže bylo jasné, že tento skrovný nápad a pouhá modlitba nebylo vůbec nic marného. Děti se do růžencových aktivit zapojovaly sice nesměle, nicméně po povzbuzení velmi ochotně a šlo skutečně o zbožnou modlitbu a bylo vidět, že oněch 45 minut nebyla žádná dlouhá doba.

 

Na konci všem dětem, které přišly paní katechetka rozdala růžence, velice pěkné růžence a bylo vidět, že měly radost. 

 

Na následující mši svatou z nich zůstalo sice jen málo, ale ten, který na růženec přišel jako poslední, nakonec po prvé v životě se oblékl do ministrantského oblečení a asistoval při mši svaté. A také na něm bylo vidět, že z toho měl velkou radost a cítil se u oltáře dobře. Však také poctivě sledoval, co se děje a byl vždy připravený být tam, kam byl zavolán.

 

Já jsem se na to od samého začátku těšil a dostal jsem ještě mnohem více radosti, takže už teď se těším, že zítra ve Vidči to bude také tak, i když asi trochu jinak, ale jistě dobře ke cti a chvále Boží a také k radosti Matky Boží. 

 

 

Zobrazeno 812×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Dnes ve Vidči bylo na růženci přes 30 dětí i s rodiči, takže byl naplněný kostel a po růženci jsme si ještě udělali pěknou procházku kostelem.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

V Zašové je vidět, že je to tradice, navíc je to poutní místo a rádi se modlí. Kromě růžence ze svíček, které byly zapalovány postupně tak, jak se posouvali kuličky na růžencích. Mnohé děti si donesly svoje růžence a všem dětem hned při příchodu sám pan farář daroval růženec. Na mši svatou se zdrželo jen málo dětí, ostatně tak tomu bylo i v Zubří a po mši svaté ještě následovala adorace. Růženec s modlitbami dětí zářil i při celé mši svaté a následné adoraci. To, že zašovští farníci jsou v modlitbě vytrvalí dokládá ještě fakt, že před dalším růžencem na farní zahradě už jsem musel jet, přece jen 3 hodiny modlitby v kuse naráz, to dají jen duchovní machři.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

K tomu růženci ve Vidči, který jediný nebyl propojen se mší svatou, bych ještě rád dodal, že původně jsem jel na kole, avšak těsně před obcí zadní kolo ušlo a pěšky s kolem jsem nemohl dál pokračovat. Hodil jsem tak kolo do příkopy a uzamknul a šel kousíček pěšky. Když jsem cestou zajišťoval dopravení kola na faru, nedovolal jsem se, kam jsem potřeboval, ale paní katechetce Evě, která pro mě ochotně dojela na místo ztroskotání a po růženci jsme to kolo dali do auta a odvezli na faru. Bohu díky před růžencem v Zašové mi můj ochotný budoucí kmotřenec kolo zprovoznil a upozornil na nebezpečí jeho stáří, takže jsem si dával pozor, aby mě opět nezklamalo.

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio