Řád zlaté vařečky

Když už nás pouští do školy, tak jsem zase rozjel nezdárného katechetu. 

Třeťáky, které připravuji k prvnímu svatému přijímání jsem většinou přes You tube naučil všemu, co podle metodiky umět mají a průběžně si zkouším, že látku 3. ročníku zvládají skutečně skvěle a dokonce jsou schopni i nesměle vyprávět, načež spoléhám hodinu příští, neboť po vzoru "Hry na učitele" jsem jim slíbil testovací hru "Učitelem na 2 minuty", abych je měl proč a z čeho známkovat. 

V hodnocení budu velice přísný a striktní, vždyť jsou to třeťáci: "1 chyba = náboženství za 4, 2 chyby za 2 minuty učení = za 5, propadnutí z náboženství, bez chyb si rozmyslím, zda dám za 3, protože na 1 umí jen svatá církev a na 2 možná pan katecheta, ale to spíš více pan farář, vlastně pan farář je církev." - No, raději se do toho moc nemotat, máme být milosrdní, takže... no, samozřejmě, překvapení na vysvědčení. 

Dnes v náboženství jsem rozdal 3 jedničky, jednu za umění se rozdělit a dvě za splněný zcela dobrovolný domácí úkol - napečení placky, která má stejné nebo podobné ingredience, jako svatá hostie - tedy mouka a voda. 

Placku jsem dělal také já, takže jsme byli 3 soutěžící o zlatou vařečku. Jak se nakonec ukázalo, jsem přece jen pan katecheta, nikoli kuchař, tak doufám, že se rodiče nezhrozí při pozorování videa, jak pan katecheta peče placku, rozumějte, nemám to v náplni práce a nevím, zda je to aspoň pořádná zábava.

Unichipsy bohužel nebyly, tak mě nic jiného nezbylo, než udělat alespoň tuto drobnou náhradu. Každé z dětí, které doneslo na ochutnávku svůj výrobek, mělo tu věc chutnější, než já a zlatou vařečku vyhrála na základě ta nejlepší, která domácí úkol předala odbornici, vlastní mamince a na rozdíl ode mě to dělala opravdu v troubě. 

Já jsem takový trouba, že ani nevím, jak se trouba zapíná, neboť když jsem pekl kuře, to už je moc dávno a již dlouho jsem to nepotřeboval. Tak tady je můj pokus o vaření placky: