Očkování jako praktická záležitost

Normální, běžné očkování je záležitostí lékařů a praktický lékař hlídá, aby se něco neprošvihlo. Moje praktická lékařka tyto věci hlídá víc, než vzorně a tak jsem k ní směřoval svůj dotaz, zda se očkovat a zda mi to neublíží a dostal i uspokojivou odpověď, protože nikdo nic pořádně neví, musí si to rozhodnout každý sám.

Do tohoto času jsem byl testován vždy před výukou náboženství testem, o kterém jsem nikdy nevěděl, jak dopadne, ale zvyknul jsem si, že dopadl vždy dobře. 

Ovšem s koncem školního roku už nebudu mít testy od školy. Dnes nejdu učit a netestuji se, protože test mi zaměstnavatel již dávat nemusí, mám nárok na 1 týdně zdarma kdekoliv a dokonce i na PSR 2x měsíčně, jenže takhle shánět pravidelně testy se mě nechce, do hospody občas potřebuji, ke kadeřníkovi to sic nepřeháním, ale taky je to žádáno, na dovolené tím více a taky na tábory. 

V tomto ohledu testy o prázdninách jsou velmi nepraktické. Zda jsem kovid prodělal, to nevím a i kdybych věděl, tak nemám žádné potvrzení o tom, zbývá mi už jen věc očkování. 

Reakce mé paní doktorky byla rychlá, napsala mi svůj odborný pohled téměř okamžitě, já jsem souhlasil i s jejím rychlým řešením a konkrétní nabídkou. A tak dnes místo testu, čeká mě vakcína a doufám, že to stihnu.

Ono totiž práce jako na kostele, je opravdu skutečně moc.

Tak jen takový malý přehled jen uplynulého víkendu: 

Pátek - práce v Galerii Kostnice 10-16h, mše svatá, posezení s návštěvou. Před tím nákup do práce, po práci koupit dárek k 70. Sobota - dopoledne farníci připravují odpoledne, hned po mši sv. v 6:30 je takové neformální setkání, uklízí se na faře, do toho studuji. Odpoledne pak pozvání na 70, následně od 15h, což se jen tak nestihne, pozvání chrámového sboru, až než se setmí, je fara prázdná a klidná. Neděle - 6:30 se ještě ani nestihnu obléci a už zvoní zvonek a prví požadavek co nejrychleji vyhovět, abych nemusel do kostela spěchat v trenkách, ale v obleku hodném oslavy, pak jít na mši svatou, po ní posnídat, posedět, jít na další mši, čtvery křtiny, slavnostní oběd, na který jsem byl pozvaný, pak dokončení včerejší party, evangelizační buňky, telefonáty rodiny, drobné vyřizování. Po klekání odzvoněném ve 20:30 teprve začíná na faře klidný režim. Ano, ten víkend byl plný setkání.

Nicméně jsem upřímně rád, že zuberská farnost je farnost skutečně živá, člověk si ji může užívat od brzkého rána do pozdní noci.

A dnes jsem vstal v 5:30, nachystal si věci na úřad, který musím navštívit o hodinu dřív, abych stihl očkování, což ještě nevím, zda mi projde před tím úřadem, který je snad nejvíce papírový. Jaké bude očkování, vím jen firmu, ale nebojím se toho.

A to raději nepopisuji minulý týden, kdy v neděli jsem vstával ve 4:00 a končil ve 23:00, ale bylo to velmi krásné, však jsem to tu popsal v jiných článcích a poslední týden školy, kdy poslední náboženství se oslavovalo od rána do večera setkáním zuberských katechetů, z kterého jsem pak utíkal vyučovat začínaje až po táborák toho dne konče. Středa a pátek v galerii, čtvrtek mezi tím výlet se svými třeťáky, úterý jsem se mohl učit, což jsem pochopitelně i dělal, protože zkoušky jsou zkoušky.

S takovou frekvencí setkávání je skutečně vhodnější dát se očkovat než neustále testovat.

Asi by toho bylo ještě hodně co psát, ale myslím si, že to stačí.