Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Zaměstnání vhodné taky k modlitbě - kustod

Když se řekne kustod, vždy jsem si vybavil funkci kustoda ve svaté zemi a řád františkánů, jelikož v tomto oboru jsem ještě nepracoval, nenapadlo mě, že jde v kultuře o hlídače uměleckých děl, ač s termínem kurátor, který znamená něco ještě jiného, než funkci v evangelické církvi jsem se setkal a vím, že v galerii je to ten, který představuje výstavu. 

 

Jak mi byla nabídnuta tato práce, byl jsem tím poctěn, že budu kustodem, tedy hlídačem pokladů, ač kustod ve svaté zemi hlídá poklady mnohem vzácnější pro poutníky celého světa. Nesmírně jsem se na to těšil už tehdy a věděl jsem, že výstava, kterou budu hlídat, bude mít křesťanský charakter, nicméně jsem netušil, že takto přes léto se stane kostnice bývalého hřbitova kolem farního kostela v Rožnově, jakousi letní kaplí naplněnou uměleckými vyjádřeními částí mše svaté.

 

Po prvé v životě, což je vlastně bohužel, jelikož se hlásím k tomu, že jsem knihkupec a mám nějaké kulturní cítění, jsem byl tak povinně a rád na otevření výstavy - vernisáži. Jako na výstavách už jsem byl moc krát před tím a vždy mě bavilo shlédnout výstavu a to s podobným zaujetím jako nádherné divadlo. Divadlo mám také velice rád. 

 

Avšak nebylo to po prvé, co jsem se setkal s nějakým autorem díla, vždyť v rámci formace na knihkupce se v Luhačovické lázeňské cukrárně nebo v Elektře vždy někdo takový významný objevil, na koho jsme měli jít jakoby povinně, nicméně měl jsem ta setkání rád a teď při vernisáži jsem se s autorem potkal ještě před jejím uvedením a velice z blízka a mohli jsme se autora na lecos ptát. Asi největší rozruch způsobila moje otázka: "Jak cenná jsou ta díla, když už to jako musíme hlídat?" Autorova odpověď byla velice přímá, já jsem o cenně z hlediska uměleckého neměl žádné pochybnosti. 

 

Vystavovaná díla mají úžasnou hloubku, svou jednoduchost a uměleckost, ani sám umělec by nedokázal zkopírovat své vlastní dílo. Není však účelem tohoto článku povídat o výstavě v maličké místnosti, kde se dnes, když za chvíli po prvé přijdu do nové práce, budu cítit jako v kapli s úžasnými díly k Boží chvále a proto záměrně mlčím o názvu děl i autorovi, abyste se sami přišli podívat, ostatně pozvánky najdete i jinde na internetu: https://www.tka.cz/program/2021/06/petr-stepan-credo

Příchod do nové práce, do kostnice, která je barokní a obrazy teď udělaná skoro jako měsíční kaple, se ze začátku trochu zkomplikoval. Na místě jsem byl už brzy, koupil jsem si v obchodě svačinu a pak jsem šel ke kostelu, který byl po mříž otevřen, dál však zatím ne. 

 

Klíče byly uvnitř kostela, bylo dost času, takže jsem se pomodlil ještě před začátkem křížovou cestu na zahradě uprostřed které je ta kostnice. 

 

V čas, kdy měly být brány otevřeny, nikdo nepřicházel, aby je otevřel. Ještě chvíli jsem čekal, ale 10 minut je čekání víc, než dost. Fara byla nedobytná a neměla úřední hodiny, na zazvonění nikdo neotevřel, kontakty jsem měl na faře, jenže v Zubří. Chytré pléšek má naštěstí internet a tak jsem si vyhledal stránky, kde jsou uvedeny kontakty a pak už to šlo rychle. 

 

Když jsem pak okolo poledne odskočil na stranu, už byly brány kostela otevřeny a dostalo se mi omluvy za ranní zmatek, ono občas se něco vyvrbí, a také jsem měl radost, že lidé v Rožnově mají po celý den celý kostel k dispozici k modlitbě a viděl jsem již dříve, než jsem nastoupil do Zubří, že tohoto času v hojnosti využívají.

 

Lidí v dopoledním čase chodilo poskrovnu, nicméně čas 5 minut před koncem si někteří vybrali, tak mě velmi mrzelo, že jsem je nemohl zdržet déle, jinak by mi mohli uzavřít brány kostela a to by byla další nepříjemná komplikace, když jsem spěchal na růženec do Zašové.

 

Nová práce má skvělou výhodu také v tom, že se mohu zcela legálně při ní i modlit a taky studovat. Při příchodu návštěvníků je sice třeba každou jinou činnost zanechat a plně se jim věnovat - dát jim klid, pohovořit pár vět, příp. je trochu provést tím málem, co vím. Nejdéle se však zdrželi okolo 10 minut, nebyly žádné hodinové rozhovory, ač býti mohli, kdyby nad každým obrazem se hovořilo 8 minut, což se jistě dá prorozjímat.

 

Křesťan má radost, že se může modlit i v práci. Některé práce jsou na to velmi vhodné, třeba kromě kustoda ve volné chvíli, jak jsem popsal, tak mnozí charitní pracovníci, nemocniční kaplani, pastorační asistenti, lidé pracující v duchovní správě, ale jistě každý křesťan, který modlitbou posvěcuje svou práci a modlitba při práci rozhodně nečiní nepozorným, leč práce při modlitbě nepozorná je.

 

Zobrazeno 461×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio