Letošní slíbený výlet s náboženstvím

Velice mě štve zbožná výmluva - koronavirus. Ten byl i loni a také se nám podařil v Drahotuších, Partutovicích a Potštátě udělat skrovný výlet do Spálova, tedy nejbližšího poutního místa. Program tehdy byl skrovný, jen na odpoledne, nic velkolepějšího nešlo vymyslet, ostatně: https://vvrh.signaly.cz/2006/obrazkove-vysvedceni

V Zubří jsme to na začátku školního roku slíbili a cíl byl během roku průběžně formován, až po koronaviru odsunut na začátek roku příštího. 

Musím říci, že tento přístup mě velmi velice mrzel (a nepříjemně omezoval) a tím více, když jsem se rozhodl jet alespoň se svými třeťáky a potkal se i s jejich mladšími kamarády prvňáky a druháky, kteří by zajisté chtěli taky, ale 80 dětí sám nedám (i s druhým stupněm). Tak na začátek školního roku ten výlet musíme dát, ne však proto, že nerad vidím zklamání a skutečnost, že jsem možná mohl udělat více a neudělal.

Vím, že jsem nevymyslel nic světoborného, prostě, že po prvním svatém přijímání, na Slavnost sv. Jana Křtitele, se vydáme do Zašové nejprve autobusem a pak se uvidí a že navštívíme kostel, necháme se provést, pokloníme se Pánu Ježíši přítomnému ve všech svatostáncích světa a pak půjdeme na Stračku. Tak jednoduše jsem to měl naplánované. 

Byl jsem domluven jen s rodiči, paní katechetkou, otcem Pavlem (sic měl náboženství ve Vidči, takže s námi nebyl, nicméně já jsem to v tomto týdnu nemohl naplánovat jinak) i otcem Jiřím, tamním farářem a také s paní zástupkyní ředitele školy. Výletu se zúčastnili nějak všichni, myslel jsem i na zbývající 2, kteří se omluvili nebo byli omluveni. 

Tam jsme jeli autobusem, zpět, Bohu díky za nabídku rodičů, auty, protože pěšky bychom mohli zastihnout bouřku, autobusem by to bylo stejně úmorné jak pěšky, vzdálenosti pěší chůze byly kupodivu stejné (pěšky přes les, autobusem by stejně bylo pěšky přes celou Zašovou a z nádraží zas přes celé Zubří), ale auta rodičů byly nejrychlejší, takže nakonec proti vlastnímu očekávání jsem stihnul i mši sv. ve Vidči k oslavě 15 let kněžství o. Pavla a také setkání biřmovanců. 

Díky zvláště o. Jiřímu, který nás skvěle provedl kostelem a připravil pro děti adoraci a měl trpělivost i s naším 15 minutovým zpožděním, když v letním vedru jsme se stavili ještě na občerstvení nejen zmrzlinové, mamince od Lukáše, že nás doprovázela a pohotově reagovala na všechny nastalé situace, jejímu manželovi i mamince od Bety, že poskytli svá auta na cestu zpět a dalším. Díky moc všem za spolupráci. Je z ní i skrovná fotodokumentace.

Moji třeťáci mi dělaly radost po celý školní rok a také při vlastním prvním svatém přijímání, i den potom, když jsem je pozval na 2. svaté přijímání a na táborák, nějakým způsobem se zúčastnili všichni. Mám radost z toho, že vidím dobré ovoce a opravdu vynikající partu, kterou jsem měl tu čest dávat dohromady a ani mě to nestálo moc úsilí.

Milovaní, kéž se nám, s Boží pomocí, podaří také prázdniny. Ale prázdniny nemohou být nikdy bez Boha, i když náboženství už skončilo. S Bohem jsme přece každý den, on nás povolává k životu každého rána a každý večer máme za co děkovat.