Když se nedaří, co se dařit má...

To není ta povzbuzující spartakiádní písnička Michala Davida, ta říká něco jiného, mnohem hezčího, sic je to taky povrchní. Tam se zpívá, že když se podaří...

Od jedné neudělané zkoušky mě však vyvstává na mysl tato melodie se záporem. Z písničky víme, že když se podaří, tak... Napadá mě však, když se nedaří, tak co?

Skoro bych si chtěl tuto spartakiádní písničku přeskládat naopak:

Když se nedaří, co se dařit má, když nevzkvete růže z poupěte,

když se nedaří, co se dařit má, přece je nám krásně na světě.

Ne, nebudu rozebírat celý ten hit, jen mě napadal, když se mi zase zadrhlo zkouškové kolo a nepodařila další zkouška. 

Můžu si nakrásně říkat, že už jen 4 a podstata bude, jenže udělat to. Když se to nedaří, padá mé studentské sebevědomí, zdolávání velehor se komplikuje a učení přestává bavit.

V tuto dobu, dobu různých zkoušek, denně myslím na jakékoliv studenty a také na sebe. Mnoho hovořím o tom, že mám zkoušku, je za mě modleno. Modlitby však nejsou podstatou studia.

Ano, to vím, modlitby nejsou všechno, nepomohla ani památka Neposkvrněného početí Panny Marie, ani to, že jsem celý den prožil vždy duchovně a celý týden při studiích, protože studium bez studování zcela logicky nejde.

Možná trochu troufale se ptám jako onen mladík z evangelia: "Co mi ještě schází." A stejně jako ten mladík z evangelia odcházím zarmoucen a často i zničen. 

Přesto mám perfektní šanci: Vím, že je to v Božích rukou a Bůh činí všechno dobře. Mám-li se víc snažit, vynasnažím se snažit a nevím stále, co ještě mám víc dělat, takže nezbývá, než hledat odpověď onoho bohatého mladíka a ptám se, zda nakonec ten bohatý mladík prozřel.

Ano, neudělal jsem zkoušku, ale každá z neudělaných má ještě svá východiska - udělat referát, podívat se ještě na nějaké věci či se znovu naučit a přihlásit a jen někde si mohu říci, že příští rok.

Ano, už jen málo schází, ale jak těžké je tomu málu dostát. Jsem vděčný za každé milosrdenství, které vyučující projeví vůči studentovi.