Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Výhradně stará mše...

Jsou mezi katolíky tací, kteří by po Benediktově Mottu proprio, postupně se dopracovávali nebo dopracovávají k tomu, že nechodili na mši svatou, která byla sestavena podle Misálu Pavla VI.

 

Všímám si jedné zajímavosti a to té, že do té doby jsem slýchal vždy o tajemnosti dřívější mše  a to také skutečně i od kněží, kteří ji nikdy nezažili, a také já jsem ji nikdy neviděl slavit, protože jsem neznal žádné bratrstvo, které ostatně tím bylo v jakémsi rozkolu se Svatou Stolicí Petrovou (v jakém, to ať odpoví jiní, mě nepřísluší to argumentovat). 

 

Podobně jsem slýchal i od rodičů nebo známých ve věku mých rodičů, kteří autenticky zažili onu mši svatou před II. vatikánským koncilem, která se ostatně slavila ještě na koncilu a papež Jan XXIII. v ní dělal ještě úpravy a jeho Misál z r. 1962 je povolený pro mimořádnou formu, nikoli Misály starší. 

 

Mnozí kostelníci byli v té době ministranti a pamatovali si, jak si cvičili pravidelně Latinu a jak často denně každé ráno chodili na mši svatou a v některých místech speciálně ministrovali i panu kaplanovi u bočního oltáře. Slyšel jsem na to samé krásné vzpomínky, ale mnozí si již také nepamatovali její průběh.

 

Až za Benedikta mi byla dána velká příležitost poznat mši, jejíž řád se slavil nejméně po 400 let řádně a pak se z toho stalo "cosi mimořádného", co však jistá skupina křesťanů, a rozhodně nemějme jim to za zlé, bere jako způsob řádný.

 

Benedikt XVI. psal ve svém mottu proprio z r. 2007 celkem jasně a láskyplně. Když jsem byl po prvé ve Vsetíně na této mši, vzpomínám si dosud, a nebylo tomu a při žádné mši toho obřadu nikdy jinak než, že to byl balzám pro moji duši a bylo i je pro mě podstatné a skutečně velmi silné, že je to mše svatá.

 

Musím také uznat, že jsem nikdy autenticky neviděl tuto mši svatou slavit nikoho jiného, než svého drahého zpovědníka, o. Pavla. 

 

Co jsem viděl na You tube či jiných kanálech, to není předmětem tohoto povídání, ale mohu-li soudit, byla vždy důstojně a zbožně slavena i přes vysílací kanály a pochopitelně berme rozdíl, který je reálný, když jsem mši svaté skutečně přítomen a když se dívám na obrazovku, ostatně přes epidemii tak mnozí lidé řešili povinnost nedělní účasti na mši, což není špatně, když si to situace tak vyžaduje.

 

Otec Pavel mši svatou a to v každé formě slaví vždy náležitě a zbožně.

 

Stejně tak i mše sv., která je mi známější, a kterou jsem různě (a někdy žel i v různých "kvalitách provedení") viděl slavit již mnoho kněží i biskupů, z českého či slovenského a také jiných národů, a dokonce i  jednotlivé papeže od Jana Pavla II. počínaje, avšak vždy z úctyhodné dálky, a vždy to pro mě byla síla Nejsvětější oběti Kristovy.

 

Papež Benedikt XVI. mi byl nejblíže v tom smyslu, že jsem ho viděl asi ze 2m vzdálenosti, tedy z takové, co jsou teď přes epidemii minimální rozestupy a nemám z toho fotografii.

 

A aby toho nebylo málo, není mi cizí ani svatá liturgie, jak ji slaví řecko-katolíci a jak jsem poznamenal v tomto blogu, byť tu liturgii jsem viděl jen zprostředkovaně přes TV Noe, stejně tak mě naplňovala i liturgie chaldejského obřadu, jak ji slavil papež František.

 

Ovšem na toto své smýšlení jsem narazil velmi brzy i v diskusích na Signálech a narážím dosud, že pro  "tridenťáky" nejsem "tridenťák", což mě svým způsobem těší i netěší, a ryzí příznivci mše svaté tak, jak ji známe, kteří si také někdy rádi ve mši svaté něco třeba i přikrášlí, protože tomu zřejmě rozumí, na rozdíl od Latiny, které může rozumět asi tak zhruba gymnazista, jehož Latina baví a lidé více vzdělaní, tito příznivci tzv. "nové mše" o tom při nejmenším nechtějí raději ani slyšet, což jim v těchto ohledech nelze vůbec mít za zlé, když skupina "tridenťáků" se profiluje často velmi agresivně nebo může vyvolat agresivitu a ti, co to myslí poctivě, zpravidla to odskáčou zdá se, že nespravedlivě.

 

Máme tu klíčové slůvko, které nám do koncepce mše svaté v tomto ohledu jaksi nevychází a tím je ono "rozdíl". Křesťané by přece měli být "jedno srdce a jedna duše."

 

Pokud je ten rozdíl brán jako přednost nebo možná lépe jako pluralita a je v tom rozměr křesťanské lásky, že se vzájemně obohacujeme a naplňujeme radostí, láskou a pokojem, pak by bylo všechno v pořádku a nebylo by o čem vést spor. 

 

Jenže, má-li ten rozdíl rozměr sporu o to, co je správnější, pak by mělo platit ono apoštolské, že více je třeba poslouchat Boha, než lidi. Ostatně vzpomeňme si na apoštoly, jak před Kristovým vzkříšením se často bavili o tom, kdo z nich je největší. A taky moc dobře víme, co jim Ježíš na to řekl.

 

Benedikt nabídl cestu smíru, jeho nástupce František bdí nad tím, aby tlumil spory a raději dal průchod řádné cestě než mimořádnému rozkolu. 

 

Není pěkné, když se katolíci hádají o mši, tyto hádky nekončí nikdy dobře. Ublížená strana je vždy ublížená a pokud se zatvrdí, svým způsobem si ohrožuje cestu ke spáse, vždyť zatvrzelost je proti Duchu Svatému a zůstat v ní až do konce, značí nevyhnutelnou tragédii bez viditelné naděje.

 

Duch svatý není tam, kde je hluk hádky, ale v pokoji a v tichosti. Ó, jak pěkně se to píše, ale jak náročně plní, když vznikne spor. Pokud spor se přetaví v hluk a lidé začnou odcházet, pak je jasné, že se něco nepěkného stalo a bude jistě dobré, aby se to uzdravilo.

 

V žádném případě není dobrá cesta být výhradně příznivec jedné nebo druhé strany, když podle dokumentu, jsou ty strany v právu a vyzývány k toleranci. Je třeba to brát zdravě. 

 

Když bych měl já vybírat jednu mši v jeden čas (a ne jednou jsem byl před tu volbu postaven), vybírám si podle svého. Když slaví mši svatou biskup, raději půjdu na biskupskou. Když se slaví mše svatá ve farnosti, půjdu na tu mši svatou, která se tam slaví. Když i přes to budou obě možnosti, pak půjdu na mši svatou, která se slaví blíže místu, kde zrovna jsem. Chci-li si udělat pouť, pak si ji udělám a budu na mši svaté, která bude a bude-li se různit čas a budu-li mít na to čas, pak klidně budu na mši svaté 2x a prožiji každou z nich, pokud na nějaké únavou neusnu, což se taky může stát. 

 

Vždyť při mši svaté přijímáme mnoho Božích milostí a proč by nás měla odradit ta či ona forma? A když odradí, klaďme si otázku, zda tu není něco na nás nezdravého a nebojme se svěřit svůj problém do Božích rukou. Já vím, dobře se to píše.

Zobrazeno 354×

Komentáře

dromedar

"Duch svatý není tam, kde je hluk hádky, ale v pokoji a v tichosti. Ó, jak pěkně se to píše, ale jak náročně plní, když vznikne spor. Pokud spor se přetaví v hluk a lidé začnou odcházet, pak je jasné, že se něco nepěkného stalo a bude jistě dobré, aby se to uzdravilo."

Myslíte "něco nepěkného se stalo" jako třeba když velká část tehdejší světové církve propadla závažné herezi (arianismus a vleklé a krvavé spory kolem něj)?
Pravda zavazuje. Pokud vidíte její hranici, nemůžete se jí kvůli "pokoji a tichosti" vzdát.
A "liturgická otázka" v podstatě nikdy není otázka pouze liturgická. Liturgie je trochu jako dogma v dramatické formě ("lex orandi - lex credendi").

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Inu, je to pravda. Ale od pravdy taky nelze utéct. Je potřeba nějak ten spor rozseknout, pokud možno v pokoji. Tento článek jsem napsal jako reakci na určitý konflikt, který se skutečně stal toho dne, tedy včera. Mě nad tím příslušelo pouze mlčet a čekat, jak to dopadne a co se bude dít. Z mého hlediska přece farníci přišli na mši svatou a ne na to tahat se, jaká bude forma. Bohužel, nebyl to první ani poslední konflikt jisté agrese a je velká škoda, že někteří příznivci "staré mše" se chovají hulvátsky a při tom papež Benedikt jim vyznačil dobrou cestu, jak by mělo být vyhověno těm, kteří touží po tom, aby se mše svatá vrátila ke kořenům před Koncilem, zatímco Koncil měl na mysli odrazit se od kořenů a obnovit církev v novém duchu.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio