Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Více Vojtěchů

Jak patrno z mnohého jiného čtení mého blogu, zajisté víte, který svatý je můj nejoblíbenější. Je pro mě nejoblíbenějším vzorem i mým vlastním patronem, ale sám nevím, jestli já jsem tím správným Vojtěchem. Doufám, že jsem alespoň takový Vojtěch, jakého mě Pán Bůh chtěl mít.

 

Když jsem byl malý, vnímal jsem, že jsem, kromě mého tatínka, jediný Vojtěch ve vesnici, pak jediný Vojtěch ve školce, následně i škole a školu jsem vnímal o to víc a hlavně na druhém stupni, kde jsem přestoupil na větší školu s minimálně 600 dětmi a i tam jsem byl jediný, o dva roky později jeden ze dvou, druhého Vojtěcha ze sousedního Svébohova jsem do té doby znal jen z povzdáli jako ministranta a brzy se z nás stali velcí kamarádi (když jsem sám začal ministrovat ve Svébohově). Také na střední škole jsem byl jediným Vojtěchem, kterého jsem ze svého okolí znal. 

 

Tuto jedinost jsem však nevnímal jako jedinečnost, nýbrž spíše osamocenost, ale tak bych to tehdy nenazval, bylo to pro mě malé trápení, proč musím být Vojtěch, přece jenom ve Václavově bylo víc Vašíků a tak mi tatínek taky říkal, vždyť Václav jsem druhým jménem. 

 

O sv. Vojtěchovi jsem toho moc nevěděl, o sv. Václavovi jsme se dokonce učili v dějepise nebo už i ve vlastivědě? To přesně nevím, ale každopádně ve Václavově na Václava byla vždy pouť.

 

Ještě dlouhou dobu po střední škole jsem vnímal své jméno jako ojedinělé, sic jsem poznával čím dál tím víc Vojtěchů, ale všichni buď podstatně starší nebo mladší, než já a myslím, že neznám žádného Vojtěcha z ročníku 1978. Tento postesk však nepíšu jako příležitost pro nějakou seznamku. 

 

Ostatně i na Signálech jsem si povšimnul, že je mnoho Vojtěchů, ale svůj krásný ročník tří papežů jsem nenašel u nikoho.

 

 


 

 

V r. 1997 se mi hodně zvýšilo sebevědomí a také jsem měl pocit, že velmi stoupá četnost mého jména a v Drahotuších, kde jsem byl pastoračním asistentem, a taky v okolí, bylo moje krásné jméno jménem nikoli ojedinělým, ale běžným. Od toho roku milénia u mě stále více stoupala obliba k mému křestnímu patronovi a poznával jsem mnohem více jmenovců nejen mezi křesťany. 

 

U oltáře se rekordně stalo, že jsme byli naráz 4 Vojtěchové, když jsem pořádal turnaj ve florbalu kolem Hranic, mohli si Vojtěchové udělat i vlastní florbalové mužstvo, neboť každý tým měl nejméně jednoho Vojtěcha, některé i více. Když jsme byli s ministrantským putovním táborem v Praze, bylo Vojtěchů 8 a bylo to nejčetnější jméno. 

 

Když jsem teď v Zubří, normálně moc Vojtěchů nepotkávám, ale v sousedním Vidči jsme skoro běžně 3 Vojtěchové u oltáře. Když jsem učil v drahotušské škole náboženství, bylo na celé škole zhruba o 120 žácích 12 Vojtěchů a teď v Zuberské škole, kde jsou třídy A, B a některé i C, jen na prvním stupni, teď nevím přesně v které třídě, jsou Vojtěchové 3, ale náboženství žádného Vojtěcha neučím. Když už o náboženství, tak ve Vidči při suplování, jsem po o. Pavlu nemohl přečíst vlastní jméno jednoho žáka, který se jmenoval... a za své působení v Drahotuších jsem učil náboženství 3 Vojtěchy. 

 

Brněnské diecézi vévodí biskup Vojtěch, jemu jsem však ještě neměl tu čest ani ministrovat, ani jsem ho osobně moc neviděl, pokud ano, tak ve velkém zástupu nebo přes obrazovky. 

 

Mimo český národ jsem ministroval s Vojtěchem polské národnosti, kteří od sv. Vojtěcha začínají svou historii křesťanství.

 

Svatý Vojtěch je pro mě jedinečný a vynikající světec, výborný vzor a jsem vlastně rád, že jsem Vojtěch.

 

Když děti učím náboženství, kolem svátku Všech svatých, je učím také k úctě k jejich vlastním jménům, která dostali od rodičů. Vím totiž, jak jsem se vypracoval k tomu, abych měl opravdu rád své nádherné křestní jméno Vojtěch.

 

 


 

 

Také sbírám obrázky svatých a, samozřejmě, sv. Vojtěcha zvláště. První obrázek sv. Vojtěcha mám z modlitební knížky mojí babičky, která by před loňskými vánoci měla 110 let. Stále si tento černobílý obrázek uchovávám. V kalendáři Cor Jesu v r. 1993 bylo vyobrazení sv. Vojtěcha, které mám stále na pokoji i v Zubří od času střední školy jako malou přenosnou kapličku.

 

Chtěl jsem mít i sošku sv. Vojtěcha, ale tu se mi dlouhou dobu nepodařilo sehnat až s ministrantským putovním táborem, když jsme byli na Turzovce, tak ji tam měli a já jsem si ji nepříkladně koupil a od té, vlastně nedávné, doby ji mám.

 

O svatém Vojtěchu jsem k jedněm svým narozeninám dostal nádhernou dárkovou knihu. 

 

V diecézi je relativně dost kostelů sv. Vojtěcha, byl jsem však pouze ve Slavičíně a v pražské katedrále, v novém kostele sv. Vojtěcha v Otrokovicích jsem dosud nebyl, ač mockrát jsme jeli okolo. V kapli na Starém Zubří zní zvon sv. Vojtěcha.

 

Když jsem putoval do Říma, byli jsme tam taky u sv. Vojtěcha a z toho jsem měl velikou radost. Když jsem putoval do Libice nad Cidlinou, zrovna nebyla mše sv. v kostele sv. Vojtěcha, tak jsem neměl tu příležitost se tam podívat. Ještě nikdy jsem taky nebyl na svatovojtěšské pouti a ani letos to kvůli hygienickým podmínkám nevyjde a když jsem stejného roku, jako jsem putoval do Libice, byl také v Hnězdně, neztrávili jsme u sv. Vojtěcha příliš mnoho času. 

 

Když se zpívají litanie ke všem svatým, má sv. Vojtěch velmi čestné místo a na tom místě se vždy červenám. Existují i vlastní litanie ke sv. Vojtěchu, velmi krásně je uspořádána i denní modlitba církve. Sv. Vojtěch má také čestné místo v litaniích ke svatým českým patronům nebo i v litaniích k patronům Antiochie. 

 

Ještě by se dalo asi hodně psát a vlastně nic pořádně neříct, co všechno pro mě znamená, že jsem Vojtěch.

 

Tak ještě nějaký obrázek, ať to má štábní kulturu.

 

Konkrétně moje přenosná "svatyňka" sv. Vojtěcha, tohoto druhu nejstarší, z doby, kdy jsem byl na privátě na střední škole, tj. v r. 1994, ovšem původně skrovnější, ale trojice obrázků je zcela původní z té doby, malování se pravidelně každoročně obnovuje.

 

 

 

 

Zobrazeno 215×

Komentáře

dromedar

"Existují i vlastní litanie ke sv. Vojtěchu, velmi krásně je uspořádána i denní modlitba církve."

Antifony k Benedictus a Magnificat jsou vzácným zbytkem - nebo snad lépe říci ostatkem - z předtridentského pražského breviáře. Viz http://www.inadiutorium.cz/blog/20200425-ke-svatovojtesskym-nesporam-ze-strahova

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Dromedare, díky velmi moc.

dromedar

Není zač. Pražský breviář hlásám vhod i nevhod.

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio