Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Mám jíst nebo zvracet? aneb učení pro silnější žaludky, než můj

Na počátku musím říci, že studium je vynikající věc a studovat teologii je věc opravdu vznešená a krásná. Dále chci dodat, že jde vesměs o poznávání Boha a krásy celého jeho díla v širokém kontextu. No a to, co mě teď momentálně trápí strašně moc, že je to občas náročnější a že někdy to bolí víc, než dost, ale přece je to potřeba.

 

Když jsem studoval část do bakaláře, dělala mě největší vrásky filosofie, ovšem ne proto, že by nebyla krásná, ale bylo toho moc a bylo potřeba více pochopit mnohé kontexty, z nichž některé mě opravdu unikaly a hlavně ty, s kterým moje mysl nehodlala moc souhlasit a tak pomyšlení, jak myslí někdo jiný bylo pro mě složité. 

 

A tak jsem rád, že vyučující dějin filosofie měl se mnou velkou shovívavost, ty ostatní filosofické disciplíny se také nějak s pomocí Boží daly (některé kupodivu i dobře), i když v jednom předmětu rád ocituji zkoušejícího, když před tím jsme psali test a dopsaly mě všechny připravené propisky, tak po krátkém rozhovor mi řekl: "Když mi řeknete ještě něco k..., nebudeme se trápit a dám vám C."

 

V druhé části studia směrem k Mgr. mě udělala velké vrásky speciální morálka hlavně v otázkách spravedlivých válek a bojů a trestu smrti, ale bylo tam i mnoho toho tělesného jako homosexualita či masturbace a další pikantnosti. No, když bych to měl všechno vyprávět, bylo by to na dlouho. Vyučující oprávněně s nelibostí na mě vzpomíná, když jsem z výuky prchnul na oběd nebo když jsem se z první zkoušky nechal po několika minutách vyhodit a raději se zapsal na opravný termín. Ano, tahal ze mě vědomosti, jak z chlupaté deky, ale svým pedagogickým uměním skutečně ze mě něco vytáhl.

 

Kromě dějin umění a památkové péče, na čež se ještě těším a musím to udělat, protože mám je po druhé zapsané a také chci to udělat, protože mě to opravdu zajímá, ale zatím nebyly vypsané, kromě jednou, další termíny, takže vrásky mě to dělá jen v tom, že se to chci opravdu pečlivě naučit a uspět, mě teď zcela aktuálně trápí bioetika. 

 

Ona bioetika, nebo správně řečené aktuální témata morální teologie, byla pro mě problematická už u přednášky on-line. Byť nemám moc rád on-line, tady se to ukázalo spíš jako výhoda. Mohl jsem odvrátit svůj pohled od obrazovky nebo opravdu zmizet (měl jsem alespoň vypnout kameru, když už jsem zmizel skoro na 45 minut z celo dopoledního povídání). 

 

Principy bioetiky jsou mi známé a určitě velmi dobře by se studovala po stránce teologické. Avšak po stránce obrázků a takových citlivých věcí, jako jsou jehly u zvířat, mrtvoly, krev či podrobný popis vnitřních orgánů a další takové věci, na to se mi opravdu zvedal žaludek a ani teď, když se připravuji na zkoušku to není lepší. 

 

Když končila výuka a byly nám sděleny požadavky ke kolokviu, ptal jsem se, jestli se musíme učit taky ty obrázky - vnitřnosti, nenarozené děti, antikoncepční metody a podobně. Taky jsem se ptal, jak dlouho bude zkouška trvat. Po absolvování té výuky jsem opravdu nevěděl, zda budu obědvat nebo zvracet. Oči zalité slzami, žaludek jako na vodě.

 

Klidně přiznám, že asi jsem jediný ze svých kolegů, který s tím má problém. O těchto věcech bych přednášet fakt nemohl, bylo-li by to potřeba, raději bych kontaktoval křesťansky na tyto věci specializovaného odborníka, jen bych ho uvedl a odešel. 

 

Kdybych měl někomu říkat o tom, proč, nevypotil bych ze sebe víc, než to, že mi to dělá problém, když se ničí život. 

 

Naopak, asi je dobré znát, jak probíhá zázrak života. ale mnohem raději bych byl u slovních obratů a co se děje uvnitř nechal zastřené sladkým tajemstvím. To, co se děje v těle ženy, která je v očekávání nebo požehnaném stavu (výraz těhotná se + P. Františkovi Líznovi nelíbil, tak o tom kdysi kázal), to je opravdový zázrak. Jak se v přírodě vytváří formy života, to je opravdu zázrak. 

 

Každý z nás je Boží zázrak! Každý z nás byl stvořený jako krásný! Jsme obrazem Božím! To je Něco!

 

Teď, když probírám všechny ty materiály, jde mi učení hodně pomalu a ty věci mě ubírají hodně chuti. S pomocí Boží to určitě zvládnu, ale moc se na to netěším. Asi po bioetické zkoušce bude potřeba zpověď, protože už jen zabývání se těmito věcmi, no asi to nebude hřích, ale nevím, jen vím, že mi to nedělá dobře.

 

Nerad a těžko se mě mluví či píše o špatných věcech.

 

Nicméně, Pán Bůh ví, proč mi dal tak slabý žaludek na tyto věci. Dnes je pátek, tak se snažím svým způsobem nést kříž. No a zkoušku budu mít po svých narozeninách (alespoň, že ne přímo k narozeninám). 

 

Nebudu tu zveřejňovat obrázky, ale chci dát do rukou Božích ty svoje obavy. V rukou Božích je to opravdu nejbezpečnější.

 

Tak končím psaní a jdu se učit.

Zobrazeno 237×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

No, s tím učením jsem to sice dělal pečlivě, ale času bylo málo. Spočítal jsem si, že jako poctivě naučený bych byl tak za 30 hodin studijního času, věnoval jsem 17 - tedy první rychlo a část druhého přečtení.

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio