Jak probíhají oslavy aneb když má katecheta narozeniny

Pan katecheta má narozeniny zpravidla o velikonocích. Většinou děti neučí, ale oslavuje, tedy kromě minulého roku, když byl nouzový stav a letoška, když sice nouzový stav není, ale děti je třeba učit, protože se školou jsou kvůli neschopné vládě a panu prezidentovi strašně pozadu - tedy kromě mých třeťáků, se kterými se budeme učit pravidelně až do konce roku, ale budeme už jen prohlubovat to, co jsem stihnul od vykládat přes You tube a to už jsou všechny hodiny, vč. poslední, ostatně to už jsem psal.

Tak ty letošní oslavy v Zubří proběhli velikonočně, tak nějak jsem vlastní narozeniny včlenil do učební látky, protože Pán Ježíš se narodil, my jsme se taky narodili, pro nás žil, my tu taky žijeme, pro nás zemřel, my taky někdy zemřeme a pro nás vstal z mrtvých a i my z mrtvých vstaneme. Náš život má být podobný Pánu Ježíši.

Potom tedy, co jsem byl hoden vstoupit do školy, hned ve třídě již čekal první žák jménem Josef a tak jsem se ho spontánně zeptal: "Jak probíhají oslavy?" Nemyslel jsem tím ovšem svoje narozeniny, ale rok sv. Josefa. Ovšem protože onu 1.A jsem ze sv. Josefa neměl, tak Josífek nemohl vědět (na rozdíl od Jožu z 1.B), že má celý rok mít k jídlu oblíbený řízek. Reagoval tak v celku nečekaně: "Oslavy budu mít až zítra." 

Tu jsem jako katecheta znejistěl: "No, svátek jsi měl přece už před měsícem a vlastně můžeš jako Josef oslavovat celý rok, protože papež František to tak vyhlásil. Počkej, a ty máš zítra narozeniny?" "Já taky. Tak to mám pro Tebe důležitý úkol..." 

A tak jsem zjistil, že nemám narozeniny sám a šel pokorně učit do třídy o 2 patra výše, 1.B, kde druhý Joža přišel do třídy jako poslední. Byli moc hodní, bavili jsme se o Poslední večeři a o Ježíšově zmrtvýchvstání a nakonec taky jsem nejhodnější skupinku nechal rozdělit oslavenecké bonbóny. 

Joža, který ví už skoro půl roku, že má celý rok svátek, to je vynikající žák, který umí vždy příjemně překvapit. Od něj jsem zjistil, ale on o tom neví, že učím způsobem, že nevím, co koho vlastně přesně učím a některé děti říkají doma s nadšením, co se naučili v náboženství. Tak přišla jeho babička na faru a dala nám otázku, zda Josef byl manžel Panny Marie. Vynikající chyták. Pak všem řekla, že Josef byl snoubencem Panny Marie. Inu, zeptal jsem se: "Odkud to víte?" "Vždyť jste to našeho Jožu učil v náboženství."

S dětmi v náboženství je mnoho potěšujících příhod a také při příležitosti narozenin se jich ještě asi hodně přihodí, i když máme pořád jakýsi ne úplně bezpečný epidemiologický stav.

Ostatně pan farář mé narozeniny i svátek vyhlásil v ohláškách a jak tak i děti sledují on-line mše, tak při hodině náboženství s mými třeťáky mi hned první žák hlásil, že mám narozeniny a má pro mě dárek. No a v 2.A na začátku hodiny děti nacvičily krásnou sestavu na dobrou populární píseň, takže po modlitbě a přání zněl i potlesk.

Teda, já se celý týden mám, protože pár dní po narozeninách mám hnedka svátek a vlastně mohu oslavovat celý týden. Tak jsem naplněn mnohými příjemnými překvapeními.

Vůbec přesně nevím, co mě čeká, ale vždycky se na to moc těším a při přání červenám.