Co, když propadnu?

Tuto věc píšu docela s obavami. Jsou věci, ve kterých velmi nerad prohrávám. Tak teď se s jednou takovou svěřím tady na Signálech.

Každý den má své testy. Těch školně známkovaných je pro mě a možná pro současné školáky nanejvýš několik za měsíc, ale v čase mé střední školy to bylo nejméně každý týden. Pro mě nejvýznamnější test je, když se setká člověk s člověkem a to je několikrát denně.  A musím říci po pravdě, že se setkávám rád a každé setkání mě naplňuje zpravidla radostí. 

Občas se stane, že někomu radost neudělám - to je pro mě horší známka právě z toho testu. Pak oprávněně podle svých studijních výsledků mohu mít strach z některých předmětů, že neudělám radost pedagogovi ani tomu, kdo se mě bude ptát, jak jsem uspěl. Školní povinnosti mě trošičku naplňují stresem, když jsem školák, teda vlastně student.

Když jsem na straně druhé a mám učit drahé děti, taky mám z toho stres, ale ne obavy. S pomocí Boží se mi daří tak, že učím rád. A právě proto píšu teď s velkými obavami. Už moc dlouho jsem normálně neučil, používal jsem jako hlavní nástroj You tube, abych alespoň trochu se mohl setkat s dětmi prostřednictvím kanálů.

Tento týden nám ještě nebylo dáno učit, protože děti, které učit mám, mají ještě on-line výuku, jelikož se teď mají střídat. A tak mi to začne, dá -li Pán v pondělí. Na to se už moc těším!

Ale horší je, že mě čeká test, na který se nemám žádnou šanci připravit. 

Když mám být otestován návštěvou bližních, vždycky se těším. Loni při celostátní karanténě se mi 1 den stalo, že jsem potkal za celý den jen jediného člověka - dosud si ten den pamatuji, i to, jak jsem v 16:30 řekl oné příchozí, že je dnes první, kterou vidím. Nikde se tehdy nesmělo, nakupovat směl jen jeden člověk v domácnosti a toho dne bylo vše potřebné nakoupeno a já neopustil ani faru. Dodržoval jsem to poctivě, tak si pamatuji, jak mi bylo.

Když mám mít zkoušku na fakultě, tak se nějakým způsobem, a neříkám, že vždy tak, jak mám, připravuji, abych měl nějakou šanci uspět a nebýt vyhozen ze zkoušky. Připouštím, že jsou předměty, na které se moc netěším, ale nějak se připravit chci a zkoušku prostě udělat, aby byla alespoň v rámci možností. Kdybych vyplňoval dotazník, zatrhl bych možnost, že mám jisté obavy, ale nakonec to vždy dobře dopadne.

Je ještě hodně druhů testů, kterých se nebojím. Test, kterým prochází celý národ prostřednictvím všudypřítomného viru, ten se snažím brát s jistým optimismem, abych se z toho sám nezcvokl, nemám v pravém slova smyslu strach. To, že se teď všichni testují na přítomnost onoho viru, v tom vidím jisté problémy, protože to testování mi připadá jako metoda pokus - omyl. Ani po něm si člověk nemůže být jistý, jestli má nebo nemá. Snažím se mít nad tím nadhled.

To, že dnešní doba nepřeje normálním setkáním díky viru, beru za horší, než je vir samotný. Není dobré si dělat z viru legraci, na to je situace moc vážná a onen virus, nad kterým vláda pochopitelně nemá žádnou moc, příliš rozšířený neb z našich lidí už jej mělo podle metody náhodných čísel víc, než 10% národa, což je asi 14 lidí ze 100 a tak se dá říci, že za rok už jsme se pravděpodobně s několika nakaženými lidmi mohli setkat.

Jenže já teď patřím ke skupině, která neví, zda setkala, protože podle e-roušky ještě neměla tu čest, ale zároveň se s lidmi setkávám řekl bych v dost velkém množství, takže dokonce jsem si jist, že jsem měl i tu čest se s některými nakaženými setkat, ba i zcela jistě, když mi děti v náboženství referovali, že někdo z nich, co minulý týden byl s nimi, je teď v karanténě. Já však nebyl na žádném testu, nebyla mi brána krev a mám za to, že jsem zdráv, i přes možná setkání.

Když však v pondělí půjdu po prvé do školy, bude třeba podrobit se testu, jehož výsledek nemohu nijak předpokládat. Strach z koronaviru nemám. Kdybych jim byl nakažen, mělo by to pro mě vzhledem k mému chatrnějšímu zdraví nejisté výsledky. Ztrátou čichu na sobě koronavirus nepoznám, protože nevím, co je to vonět nebo smrdět od vlastní nepaměti. Pravidelné otázky na facebooku mě ujišťují, že z mé strany je zatím všechno v pořádku.

Jo, tím testem patrně projdu, ale bojím se jeho výsledku, bojím se následků, kdyby z ničeho nic byla nechtěná a nehlášená pozitivita. 

Toto však nepíšu proto, aby za mě bylo modleno, abych nebyl pozitivní. Spíše hledám sílu, jako u mnohých jiných zkoušek, dát to do rukou Božích.