Sčítání, které nefunguje

Máme povinnost sčítání lidu. Vždycky o Vánocích je úchvatný příběh Sv. Rodiny, kdy Josef hledá místo k bydlení a najdou jen stáj. Rodina byla schopna a ochotna kvůli sčítání vážit tak dlouhou nařízenou cestu a Matka porodila Spasitele. To je nejslavnější sčítání lidu za celé lidstvo. 

Když sčítal král David, vysloužil si trest za nedůvěru k Bohu.

Naše každých 10 let opakující se sčítání není jistě hřích, ale mnoho nepříjemností v sobě má. Vždycky v ten čas jsem musel být sečten doma. 

Letos se doma nesčítám, ale na faře v Zubří. Tedy, chtěl jsem se sečíst, ale drahá neschopnost těch, kteří byli ke sčítání pověřeni a pochopitelně veškeré neschopnosti, které teď prožíváme v boji se zákeřnou nemocí, mě naplňuje velkou netrpělivostí. 

Jak dlouho budeme snášet všechny ty neschopnosti současných vládních struktur. Snaží se nás naplňovat sliby, ale vidíme zcela jasně, že nejsou schopni zařídit vůbec nic. 

Jo, musíme to snášet, je to naše povinnost, dokonce povinnost křesťanská. Křesťan má umět vyhovět všem zřízením a modlit se za ně.

Místo vládce máme zrádce a místo vlády máme tu jen samé vady. 

Je čím dál méně toho, co funguje, zdá se, že všechno je marnost, jak nám praví Kazatel.

Ale i marné věci mají nějaký smysl. Jak najít, k čemu je dobré to, že skoro nic nefunguje? 

Na to máme jedině křesťanskou naději, která se neustále prohlubuje každoroční oslavou Krista vzkříšeného!  

Ta naděje není lichá, na rozdíl od toho, co je nám teď slibováno, abychom vydrželi i současné státní týrání pod dozorem všech těch tyranů, kteří nejsou schopni zajistit ani základní věci. 

Kéž bychom si to protilidské týrání státu pamatovali alespoň do voleb, že nám dávali jen falešné naděje na rozdíl od těch, kteří znají správný směr.