Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Poklady ze Svaté země

Každý rok od r. 2010 mám s dětmi povídání o zemi, ve které Ježíš žil. Je to povídání pro prvňáky a letos jsem to po prvé dělal pro zuberské prvňáky. 

 

Už jsem úplně zapomněl na to, že fotky z tama jsem dal na svůj účet na Rajčeti, který už strašně dlouho nepoužívám, protože na Signálech je fotogalerie kvalitnější. Tak nevylučuju, že po 11 letech od té události některé fotky hodím na Signály - zatím tedy ty z Rajčete:

 

Pondělí 8.2.2010: https://vvrh.rajce.idnes.cz/Dekanatni_pout_do_Izraele_Pondeli_8.2._2010/

Úterý 9.2.: https://vvrh.rajce.idnes.cz/Dekanatni_pout_do_Izraele_-_Utery_9.2.2010/

Středa 10.2.: https://vvrh.rajce.idnes.cz/Dekanatni_pout_do_Izraele_-_Streda_10.2.2010/

Čtvrtek 11.2.: https://vvrh.rajce.idnes.cz/Dekanatni_pout_do_Izraele_Ctvrtek_11.2.2010/

Pátek 12.2.: https://vvrh.rajce.idnes.cz/Dekanatni_pout_do_Izraele_Patek_12.2.2010/

Sobota 13.2.: https://vvrh.rajce.idnes.cz/Dekanatni_pout_do_Izraele_-_sobota_13.2.2010/

Neděle 14.2.: https://vvrh.rajce.idnes.cz/Dekanatni_pout_do_Izraele_-_nedele_14.2.2010/

 

No a teď už i fotky na Signálech: https://www.signaly.cz/fotky/81420

 

Podrobné zápisky z pouti jsem uveřejnil na blogu hned po návratu, deník jsem si vedl zcela poctivě vč. útrat: https://vvrh.signaly.cz/1002/izraelsky-denik

 

Vždycky je to hodina, kdy nemusíme hrát žádnou hru a toto povídání s mými originálními zážitky docela zaujme. Ani není škoda, že ono fotoalbum na Rajčeti jsem našel až po prožité hodině, ba přímo naopak, protože jsme si to prožili mnohem zážitkověji a zábavněji. To fotoalbum pak v popisku nabídnu k prohlídce svým milým třeťákům, ke kterým off-line přes You tube promlouvám náboženství, aby se též mohli podívat. 

 

Ono vlastně mám i video, dokonce 2 odtamtud, které jsem loni na You tube uveřejnil, nic z toho jsem osobně netočil:

 

Prostě a jasně: Být v Izraeli je celoživotní zážitek, který se nedá zapomenout a stůj co stůj se může vhodně předat i těm nejmenším. Jenže povídat o tom je na dlouhé hodiny a mám dokonce i prezentaci, ze které by se dal udělat slušně dlouhý večer naplněný mnohými zážitky.

 

Dětem je třeba to říci v krátkosti a pozvat je do země, ve které Ježíš žil!

 

... Ale tak, jak naznačuje ten list pro děti, to v Izraeli opravdu nevypadá. Právě od toho roku jsem začal onu hodinu učit úplně jinak a mnohem hravěji.

 

Po tom, co jsme děti vzali do kostela a ukázali jim, jak to v kostele vypadá a nechali je zeptat na cokoliv, rozhodl jsem se tuto hodinu dětem také udělat zážitkově.

 

Zcela jednoduše jsem vytáhl všechny památky, které dosud mám (vč. fotoalb), vložil jsem je do batohu, shromáždil děti kolem jednoho stolu a každý mohl z batohu vytáhnout jednu libovolnou věc a o té jsem jim povykládal pravdivý příběh, který jsem zažil a o tom místě, co se tam odehrálo. U fotografií jsem se omezil na ty nejzákladnější jako Nazaret, Betlém, Boží hrob, křest v Jordáně, Tábor...

 

Z těch věcí, co mám, mohu jmenovat - triko, křestní roušku, škapulíř, růženec z Betléma a Kány Galilejské, zvoneček či vodu z Mrtvého moře, kterou mi o. Pavel půjčil a děti si ji mohli i ochutnat. Ono těch věcí bylo trochu víc, aby to vyšlo pro každého na dvojí sáhnutí v batohu.

 

Na konci hodiny děti prohlásily, že ta hodina byla nějaká krátká. Bylo to však normálních 45 minut, což je pro mě výkon, že jsem to stihl, běžně mě končí hodiny náboženství paní uklízečka, že potřebuje uklidit třídu, a všechny (vč. mě) to zaujalo natolik, že jsme prošvihli i polední zvonění, kdy se společně modlíme. Vždycky děti mají za úkol dávat pozor až začne zvonit zvon. A po té modlitbě bývá zpravidla nějaká hra za odměnu. Ale tentokrát jsme to prošvihli všichni a tak jsme vyvrcholili modlitbou alespoň při zvonění školního zvonku (teď však nevím, zda to nebyl zvonek oznamující další vyučovací hodinu nebo na přestávku po hodině).

 

Pak po vyučování, když jsem byl na faře, jsem ty věci vyložil a bylo o čem hovořit, když přišla vynikající návštěva. Takové věci z pouti se vždycky hodí.

 

 

 

Zobrazeno 164×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio