Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Barva postu

Jen na úvod, píšu v den Popeleční středy, začínáme půst. 

 

 

Tak ten článek vyjde, ale postupně, pomalu se budu doplňovat buď ve vlastním obsahu nebo v komentářích.

 

Všichni zbožní katolíci vidí půst fialově a zbožně se říká, že fialová je barva pokání. 

 


 

 

Popeleční středa jako den přísného postu.

Všechno je obyčejné, co je jen příjemné, to si můžeme odřeknout. Začíná nám postní doba a já si nedávám žádná velká postní předsevzetí. S o. Radomírem jsme drželi půst bez televize, ovšem ono tam stejně skoro nic není i bez postu, takže v této tradici pokračovat nebudu. Zkusím v tom čase víc věnovat studiu a dokončovat to, do čeho se mi opravdu nechce. Chci to však prožívat úplně přirozeně, nedávat okatě najevo, že se postím. 

 


 

Neděle 1. postní

Přestože je stále fialová barva a to po celou postní dobu, neděle je pro nás dnem, kdy se nepostíme, protože slavíme Kristovo zmrtvýchvstání. Ozdobou těchto nedělí bývá pobožnost křížové cesty. Ta v letošních celoročně odříkavých podmínkách bude v mnohem větší skrovnosti, záměrně nebude moci být mnoho lidí přítomno, takže ono množství lidu se bude dívat na šeď počítačové či televizní obrazovky s výhledem na kříž, který se stal znamením vítězství. 

 

Bude také dnem odpočinku, abychom si připomněli židovské slavení sobotního svátečního dne. Koronavirus nás kupodivu nabádá k tomu, abychom se naučili odpočívat, když už nás k tomu nepřesvědčí sám Ježíš, který nám daroval nový život. A jistě je také ostuda, že koronavirus za nás dělá evangelizaci, protože jsme si zvykli na pohodlnost a nevycházet. Avšak už se nedělá taková reklama bohoslužbám, jako tomu bylo loni, už opět upadáme do zapomnění. Nebojme se proto vyjít, ale tak, aby to bylo bezpečné i pro naše bližní.

 


 

Stolec Sv. Petra

To je svátek postní doby. Možná nám někteří vyčítají, že slavíme něco jako křeslo. Toto "křeslo" je však hodné slavení. Nicméně je to pouze svátek, pohled na nástupce apoštolů, takže půst trvá.

 

Jo, jak je nádherné se postit. Není však žádný důvod ukazovat vlastní půst. Možná někteří do postu nutí, možná okolnosti mě nutí, ale správně bych se měl chtít postit s láskou. Jak se to dělá? To se neptejme, prostě se postěme tak, ať to nikdo nevidí. 

 


 

Neděle 2. postní

Pravidelně nás vede na horu tábor. Asi by to měla být neděle šatu tak bílého, že žádný bělič na světě by to tak dobře nevybělil. Přesto liturgie používá fialové barvy, aby nás držela v postní kázni. V neděli se však nepostíme, tím víc nám dnešní připomínaná událost připomíná zmrtvýchvstání, když apoštolové tento zážitek s Ježíšem docenili až po zmrtvýchvstání.

 

Ještě loni jsem byl v neděli zvyklý být na mši svaté 2x. Brzy na to přišel onen nouzový stav, kdy jsem ze solidarity dokonce i nebyl na mši svaté (bylo to dáno dovolením biskupa) a musel jsem přemýšlet, jak si účast na mši svaté nahradit. Letos objevuji krásu být v neděli na jedné mši svaté a byť jsou podmínky podobné jako loni, jen biskupové výslovně nedispenzovali tuto křesťanskou povinnost, přece jen o to více zakouším radost z toho smět se účastnit Nejsvětější oběti.

 


 

Neděle 3. postní

 

Vítá nás přivítáním katechumenů, kteří jsou připraveni ke křtu a těší se na slavnost veliké noci. Neplánovaně se však těší doma, nicméně farníci mohou prožívat jejich radost v setkání Ježíše se samařskou ženou. Při křížové cestě se také mohou představit první dvě děti, které chtějí přistoupit k prvnímu svatému přijímání. 

 

Postní doba je tak dobou radosti, i když někteří koaliční politici pod heslem "obětujme březen" chtějí raději škrtat v kalendáři, ale plynoucí čas musí nechtěně nechat plynout. V postním rozjímání jim toto marné počínání nad časem pod heslem "poručíme větru, dešti" spočítám ve volbách úplně přesně. Víme přece, kdo panuje i nad živly. Naši politikové to nejsou a měli by si to uvědomit, když my si to moudře uvědomujeme.

 


 

Neděle 4. postní

 

Tak jsme se probudili do růžova a s radostí. Dnes nám sv. Pavel připomíná: "Radujte se stále v Pánu, opakuji radujte se!" Radost není žádná křeč, radost má být přirozená a krásná. A tak se můžu přirozeně a krásně radovat a říkat si, že i když je půst, těšíme se stále více. 

 

Katechumeni dnes mají další důležitý bod přípravy na svůj křest a také mnohé děti z misijních klubek chystají misijní koláč. U nás misijní koláč asi nebude, za to se velice rád opět setkám s dětmi připravujícími se na první svaté přijímání, abychom se společně pomodlili křížovou cestu.

 


 

Slavnost sv. Josefa, snoubence Panny Marie (19.3.)

 

Dnes není půst, dnes je slavnost, dokonce velká slavnost, na půst nelze ani pomyslet, to by byl hřích. 

 

V tento den papež František před 8 lety zahájil svůj úřad. Tento rok patří sv. Josefovi a tím více tento den. Dnes tedy nemyslím na to, jak se postit, ale jak to oslavit. Jaký je rozdíl mezi půstem a oslavou? V postě se slaví postně, abychom nacházeli pravou radost, v oslavě se slaví střídmě tak, aby v nás byla pravá radost, ne radost opilecká.

 


 

Neděle 5. postní

 

Na začátku trocha matematiky: 5x6 = 30, takže ještě 10 dní. Neděle a slavnosti se postu vymykají, ano, dnes je přerušení postu, ale ještě 10x se postit budeme. Číslo 40 je číslo vysoce symbolické - 40 dní Pána Ježíše na poušti, 40 let Izraelité putovali pouští, Jeruzalémský chrám se stavěl něco přes 40 let a Pán Ježíš ho vystavěl za 3 dny...

 

Je mi něco přes 40. Po svých 40. narozeninách jsem se stal bakalářem teologie - to není nic moc vysoký stupeň, uvidím, co bude v 80, kdy se Mojžíš teprve vydal na poušť, kudy putoval dalších 40 let. Teď tu máme koronavirus, to bude taky asi velká proměna a cítím to tak tím více, když si uvědomuji, že první moje vědomá vzpomínka je zhruba z 3. roku mého života, ale není to vědomě můj 40. životní půst. Tak mě dnes napadlo rozjímat nad tímto postním číslem.

 

A ještě tu máme Lazara, kterého Pán vzkřísil z mrtvých a upevnění víry katechumenů ve vzkříšení a také výzvu našich biskupů ať už v pastýřském listě, ve kterém vzpomněli čtvrteční slavnost Zvěstování Páně a úctu křesťana k životu nebo také ohledně sčítání lidu k dobrovolnému přiznání se ke své katolické víře.

 


 

Čtvrtek 25. března - Zvěstování Páně

 

Dnes se nelze postit, je na místě oslava, oslava Božího vtělení. To je veliká věc! Kdo by se dnes postil, hřeší, neboť sám Pán zve k oslavě. 

 

Možná se zdá, že na konci postu, se ten půst začíná flákat. V celém tom postním úsilí, posiluje nás náš Pán a během postu také přichází nás navštívit. Když nás Pán navštíví, nesmíme se postit, musíme ho uhostit ve svém srdci. A dnes slavíme, že sám Pán vstupuje na tento svět, přichází mezi nás lidi a stává se naším hostem. Tak odložme půst a pozvěme Pána do srdce. Pán přišel a Velikonoce jsou blízko!

 


 

Květná neděle

 

Dnes se mění barva a také krátí den. Nevím, kdo vymyslel, že (letos) zrovna (květná) neděle má být nejkratším dnem v roce. Den, kdy oslavujeme Pána, máme krátit o hodinu? To je naprostá hloupost. Ani sobota by se neměla takto krátit, vždyť jde o den Panny Marie a také den stvoření člověka a tím méně pátek, když Pán Ježíš byl za nás ukřižován. Proč se nekrátí třeba pondělí? A na podzim, kdy se čas vrací do normálu, to je naopak dobře, že je to neděle, která tehdy je o hodinu delší. 

 

Takto při malé neopatrnosti se může stát, že dojdeme k dnešní slavnostní mši až na požehnání a to by byla škoda. Ovšem, vzhledem k tomu, že už jsem vzhůru a vím, kolik je hodin, toto už se mi stát nemůže. Dnes se spojují dvě události: Kristův slavný vjezd, který se připomene na začátku před vlastním slavením mše a Kristovo utrpení, které se připomíná při pašijích. Tento den je také dnem mládeže, takže jako každou neděli o důvod méně, proč bychom se měli postit, když se oslavuje.

 

Dnes tak mše svatá podle hodin v sakristii trvala pouhých 15 minut, ale myslím si, že někteří kněží to zvládli i v mínusovém čase, např. -5 minut, kratší by snad ani neměla být možná. Navíc bylo ještě i kadidlo, tak já, podobně jako Petr, jsem se celou mši ohříval při kadidle. Také dnes poslední rodiny dětí připravujících se na první svaté přijímání měly křížovou cestu a opravdu více si Kristovo utrpení taky proto, že to pro ně byla první křížová cesta, kterou se mohli za všechny modlit.

 

 


 

 

Pátek 2.4., Velký, den přísného postu

 

Tento den po prožitém postu je opravdu silný. Celý den je ticho, nedělá se, co se nemusí. Svaté oleje už jsou nachystané. Den Kristova utrpení a smrti směřuje k oslavě vzkříšení. V Janových pašijích čteme: "Těla nesměla zůstat přes sobotu, tu sobotu (pro židy) byl velký pátek." Od té doby, co byly pašije takto přečteny, mnohem více si uvědomuji hloubku utrpení Krista. Ta věta z pašijí mě zaznívá každý rok nově. Co všechno může udělat takový roztomilý přeřek "mrtvá těla nesměla zůstat na kříži přes sobotu – tu sobotu totiž byl velký svátek".

 

Zobrazeno 672×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Čtvrtek svatého týdne, památka poslední večeře Páně

Teď ráno je ještě postní atmosféra, ale již prosvětlená svátkem všech kněží, když biskup světí oleje. I já mám dnes za co děkovat. Večer bude slavnost ustanovení, to by měla být velká hostina, abychom v pátek mohli dobře prožít den největšího postu.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Bílá sobota

Už se nepostíme celý den. Katechumeni prožívají vrchol své přípravy na křest, když již večer budou pokřtěni. Dnes asi budu mít rekordní čtení a naslouchání Božímu Slovu, když při ranních chválách a modlitbě se čtením je 6 žalmů a 3 čtení + Zachariášovo kantikum, modlitba uprostřed dne bude mít 3 žalmy a krátké čtení, předávání symbola mělo 2 čtení, žalm a evangelium, následně předávání Modlitby Páně zrovna tolik, obřad efatha měl evangelium a pak bylo už jen mazání. Při velikonoční vigilii nevím, kolik bude čtení, ale má být 7 starozákonních, epištola, k tomu žalmy a evangelium. Ale víra ani půst není o matematických počtech.

Zobrazit 37 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio