Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

...aby ochotně přijali křesťanský křest

6. 2. 2021 8:43

Dnešní svědci vydali svědectví opravdu kvalitně a biblicky.

 

Když o. Pavel četl dnešní úryvek 2. čtení z modlitby se čtením, přemítal jsem o tom, jak je to v evangeliích o umučení Pána Ježíše. To, co předvedli, byla pravá evangelizace, však si to ještě rozebereme:

 

Když byly kříže zasazeny do země, bylo podivuhodné sledovat neohroženost všech. Povzbuzovali je k ní tu Otec Pasius, tu Otec Rodriguez. Otec představený stále setrvával v nehybném stavu, s očima upřenýma k nebi. 

 

Bratr Martin zpíval na znamení díků za Boží dobrotu některé žalmy, k nimž připojil verš: Do tvých rukou, Pane, svěřuji svého ducha.1

 

Bratr František rovněž hlasitě děkoval Bohu. Bratr Gunsalvus se modlil velmi silným hlasem modlitbu Páně a pozdravení andělské.

 

Dá se docela dobře říci, že tento úryvek skoro evokuje bohoslužebné prožívání přímo v čase jejich utrpení, tedy jakoby to jejich utrpení bylo samo o sobě bohoslužbou, šel bych až tak daleko, že napojenou na eucharistické prožívání.

 

Náš bratr Pavel Miki, který věděl, že u všech, s nimiž kdy přišel do styku, je ve veliké vážnosti, prohlásil nejprve všem přítomným, že je Japonec a člen Tovaryšstva Ježíšova a že umírá proto, že hlásal evangelium, a že děkuje Bohu za tak mimořádné dobrodiní.

 

Bratr Pavel vydal svědectví o tom, kým je a proč jde na smrt. Na všech umírajících byla vidět pravá láska, kterou nás vede církev skrze Krista, našeho Pána. 

 

Pak připojil následující slova: „Když jsem teď dospěl až sem, předpokládám, že nikdo z vás si nemyslí, že bych teď nechtěl mluvit pravdu. A proto vám prohlašuji, že není jiné cesty k spáse než ta, kterou jdou křesťané. Tato cesta mě učí, abych odpustil nepřátelům a všem, kteří mi ublížili. 

 

Proto rád odpouštím králi a všem, kteří mě přivedli na smrt, a prosím je, aby ochotně přijali křesťanský křest.“

 

Ano, právě na tuto stěžejní větu jsem napnul své soustředění: Ten, který trpí, prosí své mučitele, aby se obrátili a ochotně přijali cestu, která jediná vede ke spáse. Ono čtení na mě působilo skoro jako by se četlo celé evangelium. Toto jejich evangelium bylo dosvědčeno tímto krásným svědectvím.

 

I ta vlastní formulace prosby mě velice oslovuje a dává mi smysl hlásání evangelia: "aby ochotně přijali křesťanský křest." 

 

Právě na to velmi často myslím, a když někomu říkám o Pánu Bohu, tak to v žádném případě nesmí být vynucené, i kdyby byla moje povinnost, např. jako katechety, mluvit o těchto věcech a chtít, aby se to katechizovaní naučili, přesto je nutná jejich svoboda a ochota přijmout ty věci, které vedou ke spáse.

 

Pak obrátil zrak na své druhy a začal jim dodávat odvahy pro jejich poslední zápas. A tu se všem po tvářích rozlila přímo radost, především Ludvíkovi. A když na něho jakýsi jiný křesťan zavolal, že zakrátko bude v ráji, projevil pohybem prstů a celého těla takovou radost, že se k němu obrátily zraky všech přihlížejících.

 

Antonín, který byl vedle Ludvíka, pozdvihl oči k nebi a po vzývání nejsvětějšího jména Ježíšova a jména Mariina začal zpívat žalm Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodinovo,2 který se naučil v katechetickém ústavu v Nagasaki, kde se velice dbalo na to, aby se chlapci naučili několik vhodných žalmů.

 

Nagasaki bylo sice zničeno, ale tento svědek o tom místě mluví jako o svatém místě. Také jeruzalémský chrám padl, ten chrám, ve kterém byl Ježíš obětován a jehož opona se roztrhla ve chvíli jeho smrti. A také asi jako katecheta bych měl dbát na to, aby se děti naučili několik vhodných částí Písma svatého a chválit Boha za všechna dobrodiní.

 

Jiní zase s jasnou tváří stále opakovali: „Ježíši, Maria!“ Někteří také nabádali kolemstojící, aby žili, jak se sluší na křesťana. Tímto a jiným počínáním dávali najevo, že jsou připraveni zemřít.

 

Tehdy začali čtyři kati vyjímat ze svých pochev (v Japonsku běžně užívaných) meče. Při tomto děsivém divadle všichni věřící volali: „Ježíši, Maria!“ a navíc se zdvihl žalostný pláč a nářek pronikající až do nebes. A kati jednoho každého z nich zakrátko jednou nebo dvěma ranami zbavili života.

 

No, a to je pro dnešek všechno, s čím jsem se chtěl trochu sdílet.

Zobrazeno 414×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio