Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Zlato, kadidlo a myrha - praktické věci

Tři králové dali praktické dary, se kterými se potýkáme denně ve svém životě.

 

Zlato značí peníze, které v dnešní společnosti jsou až na prvním místě, často ještě před Pánem Bohem. Ó, jak je miluji, potřebuji jich nahrabat co nejvíc. Jenže jsme byli povoláni k životu, ne k hromadění. Ano, už Adam si musel vydělávat v potu tváře ještě mnohem dříve, než vynalezli takovou praktickou věc jako je zlato a v této nejmodernější době stačí obyčejná karta na peníze - čísla se jenom hrnou a nesou lidem obživu. Jak významnou věcí je majetek, který je potřeba k životu. 

 

Je však zajímavé přemýšlet nad tím darem, že vlastně ho mudrc dal a nikde v Písmu se nenachází žádné vyúčtování toho daru. Písmo neúčtuje a my účtovat musíme, musíme všechny účty složit úřadům. Ostatně podle Lukáše účty skládala i svatá rodina, když se museli všichni dát zapsat tam, odkud pocházel rod.

 

O zlatě se dá přemýšlet ještě mnoho. Každopádně dítě potřebuje víc, než zlato, potřebuje lásku a potřebuje naučit všechno, co obnáší tento svět, který je založen na zlatě. A neučí se to jenom jako dítě, ale po celý svůj život. V potu tváře si máme vydělávat zlato a protože zlato patří císaři, tak mu to zlato také dát a to úplně všechno, jaképak účtování. Pokud nějaké zlato neodevzdáme, schytáme to v nebi, že jsme nedali, co jsme měli dát.

 

Pak tu máme kadidlo. I s tímto darem bychom měli zacházet každý den, protože je to obrovský dar. Některé církve nemají rády kadidlo. Co naděláme s tím, že se mýlí podceňováním významu kadidla? Kadidlo přece dal druhý z mudrců, o kterých hovoří evangelista Matouš a ti, kteří říkají, že všechno podle Písma, kadidlo odpírají darovat. Ministrantům vždycky říkám, když dávám někomu loďku s kadidlem: "Nejíst!" Kadidlo se totiž přece nejí! 

 

Na rozdíl od zlata, za které si můžete pořídit něco k jídlu, kadidlo se zlatem kupuje a kupuje se k Boží chvále! Když už nemáme kadidlo fyzicky, je potřeba mít kadidlo na Boží chválu. Naše ústa denně mají Pána chválit v modlitbě. Vždyť co jiného budeme dělat v nebi!

 

Naše modlitba má k nebi stoupat jako vůně kadidla, tak se to říká v žalmu a to platí v každé chvíli. Je potřeba neustále zvedat ruce k modlitbě. To je to, co patří Bohu. A tak zlato si do nebe nevezmeme, tak bez kadidla se v nebi neobejdeme. 

 

V dnešní době dát dítěti kadidlo znamená, naučit ho modlitbě. Kdo z rodičů učí děti modlit se?

 

Myrha se možná zdá dar velmi nepraktický, protože kdo by myslel na smrt, když je teprve narozené dítě. Tato smrt měla být za nás všechny.

 

Když dětem vykládáme o darech tří mudrců, tak zlato chápou všichni, kadidlo dají v myšlenkách dohromady sotva děti, které chodí do kostela a myrhu musíme vysvětlovat i vzdělaným lidem, protože ani ti neví, co to je a jak je to praktický dar si uvědomovat vlastní smrtelnost a směr k tomuto velikému tajemství přechodu do věčnosti.

 

Zlato máme doma, když ne pravé, tak alespoň ve formě peněz. Kadidlo máme v chrámu, ale myrha se v našich končinách nedává ani do hrobu. Akorát ve východním ritu a možná v jiných zemích jsou mrtví mazáni při pohřbu. 

 

Ježíš byl k pohřbu pomazán drahou mastí ještě za života. Avšak se skutečností smrti a poslední hodiny se potýkáme denně v Pozdravení andělském, když vzýváme Matku Boží: "Pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naši. Amen.

 

S těmito třemi dary si my křesťané připomínáme bohatství, moc i slávu našeho každodenního života, který má svůj počátek i cíl v tom, který se pro nás narodil, žil, zemřel, vstal z mrtvých a vystoupil na nebesa. 

 

Ježíš, který se nám zjevil v návštěvě mudrců z celého světa, při křtu v Jordánu i při prvním znamení v Káně Galilejské. 

 

Tak, to je moje tříkrálové rozjímání, které však původně mělo jiný, než tříkrálový účel.

Zobrazeno 176×

Komentáře

jago

Kněz a básník Jakub Deml v básni Štědrý den vysvětluje darování myrhy takto:

Proč myrhu nesou Mudrci, když Spasitel se zrodil?
z nás každý na daru tom má svůj skrytý podíl:

Neb Láska, Božské nemluvně, jest ohrožena zimou,
Lstí krvelačných Herodů a mnohou zlobou jinou;

My víme však, že naposled i sama Smrt se skosí
Tam, kde lidská rostlina se Krví Páně rosí!

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Kubo, díky velmi moc za přínosný příspěvek. Je to skutečně krásná báseň.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio