Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Cesta vlakem na zkoušku

Tak a máme tu zkouškové. Ve škole jsme sice moc nebyli a dokonce ani těch zkoušek se zas tak moc nevypisuje, PES je na vysoké školy zlý a zlá je i vláda, která nechápe, že vzdělání je pro společnost potřeba a omezuje možnosti jak jen může počínaje dětmi základní školy. Všeobecná nesnaha vlády a prezidenta je skutečně největším problémem rozvoje naší země a její budoucnosti. 

 

Abychom však byli prospěšní společnosti a směřovali správným směrem, stejně musíme začít od sebe a snažit se něco dělat s tím svým životem. Není to vůbec lehké.

 

Nicméně byl jsem šťastný a moji drazí kolegové taky, když jsme měli zkoušku, na které jsme mohli být osobně přítomni a brzy z rána jsem se vydal na vlak. Před tím, protože sypalo, jsem se rozhodl ještě uklidit sníh na farním dvoře, takže vlak jsem pak stíhal tak tak.

 

České Dráhy však dostávají svého názvu ve zkratce "čekej dlouho" a abych přijel na zkoušku včas, musel bych vyjet nejlépe ještě předchozího dne. Jízdní řád mi sliboval, že s vybraným vlakem budu v akademickém městě 50 minut před zkouškou, takže bych nemusel ani kupovat jízdenku na tramvaj. Realita však byla taková, že hned ve Valmezu měl rychlík 60 minut zpoždění, takže bylo jisté, že budu-li čekat, dojedu 10 minut po zahájení zkoušky teprve na nádraží.

 

Naštěstí máme mobilní aplikace a když se něco takového stane, lze si vyhledat další nejbližší spoj. Pro tento případ mi aplikace našla spoj jiným směrem, který bez zpoždění by byl 8 minut před zahájením zkoušky na nádraží, ale i tak bylo těžko představitelné přijet na zkoušku včas. Vybavil jsem to v pokladně ČD a byli ke mně vstřícní a jelikož to byla vina jejich společnosti, dostal jsem delší jízdu zdarma, takže jsem nemusel nic doplácet. Tento spoj jel kupodivu přesně podle jízdního řádu bez zpoždění, takže těch 8 minut před zkouškou jsem byl na nádraží. Zbývalo jen pořídit v lékárně roušku, protože tu, kterou jsem měl, jsem nemohl používat celý den, byla to ta jednorázová používána už 14  dní, pak jsem pořídil celodenní jízdenku a očekával tramvaj, která mě zavede co nejblíže k Alma mater. Na zkoušku jsem tak dorazil jako poslední s 30 minutovým zpožděním.

 

Někteří kolegové měli s ČD podobnou zkušenost, ale jeli odjinud, takže jejich zpoždění bylo o kapánek menší a stejně ještě nikdo nebyl na zkoušce, neboť nejprve byla zkoušena kolegyně on-line. 

 

Nebudu komentovat svou přípravu, ale materiály jsem tak nějak zanedbal (na konci svých papírků jsem měl odkaz na ně, ale toho jsem si všiml až před zkouškou) a tak jsem se učil spíše obecně a zatímco kolegové studovali slušně tlustou hromadu papíru, já si vytáh jen své dva listy se zápisem z on-line studia. 

 

Předpokládal jsem tedy, že nebudu mít dost znalostí, abych ve zkoušce obstál. Nicméně vím, co je to exegeze, znám nějaké metody, termíny, ale tušil jsem, že je to málo, všichni ostatní měli jistě znalosti větší. Jako vždy jsem se rozhodl dělat zkoušku poslední a všichni přede mnou udělali od A po C a mohli jsme si vzájemně gratulovat, jen já jsem připravoval své kolegy, že se zřejmě nechám vyhodit, ale Bohu díky, tento záměr mi nevyšel. 

 

Bylo mi dopřáno nakonec uspět, protože pan profesor byl velmi vstřícný a hledal, co všechno umím a skutečně nacházel, ač jsem mu občas něco nedokázal odpovědět, většinou jsem se dotkl jiného okruhu, což byl dobrý odrazový můstek pro pana profesora. Zaujala mi také jeho úcta ke mně, studentovi. Byla patrná hned od začátku, když se mě zeptal na jméno a já jsem odpověděl bez svého akademického titulu, hned to po mně zopakoval, ovšem s titulem: "Pan bakalář Vojtěch Hýbl."

 

Jako vždy maminka mi byla velkou modlitební základnou, ale také jistě i farníci v Drahotuších a také já nezapomínám na své zápočty za růženec. Jako obvykle, i v 5. stupni psa jsme byli s maminkou domluveni na setkání. Věděl jsem, že nebudeme moci do restaurace kvůli naprosto hloupému rozhodnutí vlády, které nemá žádné opodstatnění a kterou pan prezident vyzdvihuje do nebes, aby nemusel uznat svou totální neschopnost. 

 

Navštívili jsme tak jen výdejní okénko, kde jsme dostali každý vybranou porci, kterou jsme si museli odnést a v celkem velkém mrazu venku pojíst, neměli jsme kam jít do tepla, protože všechna vnitřní posezení zrušili a k mamince jsem nemohl, protože bydlí v sociálních službách, kde se nesmí navštěvovat, tak jsem alespoň ve stánku pořídil teplé kafe. 

 

Oběd, který jsme měli, byl vybrán dobře a jedli jsme ho na lavičce před obchodem ještě teplý, ale ve venkovním mrazu, což se negativně projevilo také na mém zdraví. Kačena byla fakt výborná, ale ve výsledku mě večer pořádně prohnala. Ano, to jsou ta nemoudrá rozhodnutí vlády, která vedou jen k dalším komplikacím.

 

Protože maminka ještě za Vánoční dobu opět zásadní vinou totálně nezodpovědné vlády neviděla ani Betlém, jeli jsme tramvají ke katedrále, kde betlém ještě mají a společně jsme se tam modlili. Pak jsem jel vlakem opět zpět, ovšem nezjistil jsem si všechny spoje a tak jsem zkysl v Přerově, kde mě nejbližší vlak jel až za 2 hodiny a doma bych byl až v noci. Aplikace však byla spolehlivá i tentokrát, tak jsem do Hranic dojel autobusem, při té příležitosti jsem po dlouhé době viděl Drahotuše, a celkem rychle jsem se dostal zpět do Zubří. 

 

Ovšem za tmy jsem vyjížděl a za tmy se vrátil. Růženec jako poděkování za zkoušku jsem se modlil cestou vlakem a autobusem zpět a po návratu na faru opět sypal sníh, tak jsem mu ještě věnoval poslední zbytky sil unaven z cesty. Při současném zdraví jsem toho nachodil za celý den až rekordně moc. A to jsem ještě chytl běhavku z oběda, která mě provázela do rána a do rána taky nasněžilo ještě 15cm sněhu, které bylo třeba před nedělní mší svatou odklidit.

 

Inu, nemáme to, my studenti, lehké. Nejen, že stát nám nezodpovědně komplikuje studia, ale občas i počasí a taky my sami si to někdy komplikujem.  

Zobrazeno 200×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio