Svatí i pro nekatolíky - např. sv. Mikuláš

Ano, i protestanti mají své svaté, z nichž někteří jsou společní pro všechny a některé nemají za svaté ani katolíci.

Shodujeme se naprosto u sv. Mikuláše - pravoslavní zvlášť, my katolíci jako nezávaznou památku, k protestantům taky chodí Mikuláš a ten dokonce chodí i k nekřesťanům.

Ještě mnohem více se shodujeme u Pána Ježíše, protože kdo by nás v nebi jiný uvítal, než ženich. Pro každého křesťana a tím více katolíka je Pán Ježíš tím jediným Svatým a Pánem.

Také nutně se musíme shodnout na Trojici, vskutku Největější, vždyť ve jménu Otce, i Syna i Ducha Svatého křtíme.

Co se týče Panny Marie, rozhodně si všichni jsou jistí tím, že bude v nebi už proto, že se stala Matkou Spasitele. Ani ten největší protestant tuto skutečnost Panně Marii neupře, sic se mu třeba zdá náhodná a byl by skoro radši, kdyby matkou Spasitele byla jeho manželka nebo maminka. Jako správní katolíci však Pannu Marii vidíme jako Matku Boží, počatou bez poskvrny hříchu a také Matku naši.

Co se týče sv. Josefa, toho nekatolíci v Bibli někde najdou, ale příliš je to nezajímá. Možná by se nebránili myšlence na jeho svatost.

Co se týče svatých apoštolů, jistě i svatých svatopisců a biblických postav kladného zaměření, není jistě žádná církev, která by je strkala do pekla. Některé církve však mají tu "odvahu", možná drzost, někoho do pekla strkat, ale katolická církev si to zajisté nedovolí.

Některé církve vidí nebe prázdné a čekají na vzkříšení mrtvých, avšak mezi výjimkami se možná octnou Mojžíš, Eliáš, Henoch, možná ještě Abraham, Izák a Jákob, jinak všichni spí a čekají na poslední soud nebo soudeček?

Katolická církev ještě mnohé další prohlásila za svaté a svaté mají mnohé další církve, které sledují apoštolskou posloupnost.

Východní křesťané mají některé světce, které neznají křesťané západní, ale jejich odůvodněné úctě by se vůbec nebránili. I z některých západních světců si lze dělat srandu, zvláště pokud není dokázána jejich existence, ale je vždy dokázán příklad a důvod jejich svatosti.

V našich podmínkách také Cyril a Metoděj mohou být považováni za ty, kteří k nám přinesli Písmo svaté a tím národu prokázali nesmírnou službu. Podobně také sv. Vojtěch, Václav, Anežka, které jako takové bere vážně i celá naše společnost a podobně třeba i Karel IV. nebo poslední Bl. Karel Rakouský, kterého má za patrona Koruna česká.

Někteří svatí, které však i evangelíci berou vážně jako osobnosti, které se zasloužili o nějakou věc jejich církve a tudíž by podle všeho mohli být v budoucnu i podle protestantské či jiné nekatolické víry za takové prohlášeni.

Někteří se stali těmi, o které se některá církev opírá, v našich podmínkách hlavně Jan Hus, Jan Milíč z Kroměříže, Jan Amos Komenský, Tomáš G. Masaryk, Karel Farský či nám vzdálenější Martin Luther a mnoho dalších podivuhodných, nicméně osobností důležitých pro dějiny nejen našeho národa. 

I tito se jistě mohou radovat v nebi, ale katolická církev si tím není jistá a k jejich příkladu se staví rezervovaně nikoli negativně, což je doloženo i na tom, že klidně ráda slavila 500 let reformace. Takže také je lze podle vhodnosti zapsat do "ekumenických litanií."

Z těch novodobých, kteří by mohli být společní pro všechna vyznání mě napadá zatím sv. Jan Pavel II. a Matka Tereza.

Tak se pokusím o takové ekumenické litanie:

Ježíši Kriste, Synu Boha živého! Smiluj se nad námi!

Nejsvětější Trojice, Otče, Synu a Duchu svatý! Smiluj se nad námi!

Marie, Matko Ježíšova! Raduj se!

Všichni apoštolové! Radujte se!

Všichni evangelisté! Radujte se!

Všichni svatopisci! Radujte se!

Všichni, o kterých v dobrotě mluví Písmo Svaté! Radujte se!

Všichni, kteří jste naplnili evangelium! Radujte se!

Všichni, kteří v den soudu budete po pravici Otcově! Radujte se!

Mikuláši! Raduj se!

Cyrile a Metoději! Radujte se!

Vojtěchu! Raduj se!

Václave! Raduj se!

Anežko! Raduj se!

Jane Pavle II.! Raduj se!

Matko Terezo! Raduj se!

Maran Atha! Přijď, Pane Ježíši!

Ale ten článek jsem uvedl kvůli Mikuláši!