Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Se sliby Pán neotálí...

Se sliby Pán neotálí,

jeden den, to čas je malý...

 

Když od minulého týdne P. Marek Dunda vyzval tvůrce hesel, aby se tentokrát zamýšleli nad druhými čteními, zdálo se mi to, že to bude mnohem těžší, než evangelium. Ale má to něco do sebe i co se týče zamýšlení nad liturgickými texty. 

 

Nově vymyšlená hesla jsou kvalitní: 

http://fatym.com/view.php?nazevclanku=hesla-k-2-cteni-2-nedele-adventni-b&cisloclanku=2020120034

 

Minulý týden jsem tak zkusil přebásnit všechny nabízené liturgické texty, dnes mě na základě druhého čtení napadá krásná myšlenka, že co Bůh slíbí, s tím neotálí.

 

Když nás vláda upozorňuje na zákaz zpěvu, klidně si 2. čtení zazpívejte na nápěv tříkrálové písně.

 

Teď čteme druhý Petrův list,

zajímá nás, tím jsem si jist.

 

Čtení z druhého listu svatého apoštola Petra. (2 Petr 3,8-14)

Jednu věc, milovaní, nesmíte přehlédnout: že je u Pána jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, jak ho někteří (lidé) obviňují z otálení, ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání. Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem i země a všechno, co se na ní bude nalézat. A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně, a tak očekávali a urychlovali příchod toho Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru. Ale my čekáme - jak on to slíbil - nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost. Když tedy na to musíte čekat, milovaní, horlivě se snažte, abyste byli před ním bez poskvrny a bez úhony v pokoji.

 

Milovaní,  jedné věci

nemůžem přehlédnout přeci:

 

Apoštol Petr píše o jedné věci, ale mnoho věcí najdeme jenom v tomto krátkém čtení, přesto však jde o jednu věc:

 

Se sliby Pán neotálí,

jeden den, to čas je malý.

 

Pojetí času u Boha je skutečně velmi odlišné od času našeho.

 

Tisíciletí proletí

jako den v Božím objetí.

 

Kdo si myslí, že Bůh otálí, je skutečně nedočkavý a má málo víry. Lidstvo dlouho vydrželo čekat na Spasitele, ale uzdravení od momentální nemoci nebo zbavení kříže, když by Pán splnil včera, už se nám zdá pozdě. 

 

Láska Boží nekonečná,

shovívavost taky věčná.

 

Bůh chce, abychom žili, abychom žili s Ním. V Božím náručí jsme v bezpečí, ale Bůh trpělivě čeká, až si to uvědomíme a až na nás bude moci splnit, co slíbil. Chce, aby se všichni lidé dali na pokání, protože všichni pokání potřebují.

 

Že prý Pán někde otálí!

My k pokání jsme nedbalí!

 

Nevíme, kdy přijde den Páně tak, jako nečekáme zloděje. On chce náš život a proto čeká, až může vstoupit.

 

On nechce nám vzít život náš,

žít pokání se, tedy, snaž!

 

Apoštol Petr nám opět s odvahou ukazuje vyvrcholení, konec, píše téměř jako prorok.

 

Čas dne Páně neznáš přeci,

jak muže, co bere věci.

 

Proč vlastně všechna ta slova o živlech? Může to být velmi důležité poselství lidem. Někdy se nám může zdát, že ty katastrofy již nastaly, ale pořád trvá naše očekávání.

 

Velký rachot a řinčení

a celý svět se promění!

 

Naráží se tu na pomíjivost všech věcí. Na to by člověk neměl zapomínat jako na staré latinské přísloví: "Memento mori!"

 

To všechno v žáru pomine

a celý svět se rozplyne.

 

Tak už to jistě dobře víte. Doufám, že se nebojíte a zbožností se připravíte.

 

Na srdci vám jistě leží

žíti svatě, zbožně svěží.

 

 V modlitbě Otče náš vyjadřujeme jistou touhu, aby nebeské království co nejdříve přišlo.

 

Tak ten den Boží čekáme,

konat vše dobré spěcháme.

 

Boží příchod urychlíme, když zbožnost, svatost nastavíme.

 

Když žár lásky nastavíme,

Boží příchod urychlíme.

 

Co vlastně očekáváme? Odpověď na tu otázku je pro nás velmi důležitá.

 

Čekáme nová nebesa, 

též nová země zaplesá.

 

Nové nebe a nová země zní velice dobře. Abychom tam však byli doma, potřebujeme jistě nějaké zázemí. Na světě prožíváme jistě mnoho nespravedlnosti a tak očekáváme nový domov, kde spravedlnost bude fungovat dokonale.

 

Tváří v tvář tam k Boží tváři,

Dům spravedlnosti září.

 

Nicméně musíme čekat dál a čím si to čekání ukrátíme?

 

Když na to čekat musíte,

snad horlivě se snažíte.

 

Protože jak všichni dobře víme, jen bez poskvrny v nebi se uvidíme.

 

Žít před Pánem bez poskvrny,

v pokoji a bez úhony.

 

Tolik povzbuzení určitě stačilo. Jestli však chcete, pokračování možná příště...

 

To chceme držet v paměti,

zas slovo Boží slyšeti.

Zobrazeno 516×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio