Když od minulého týdne P. Marek Dunda vyzval tvůrce hesel, aby se tentokrát zamýšleli nad druhými čteními, zdálo se mi to, že to bude mnohem těžší, než evangelium. Ale má to něco do sebe i co se týče zamýšlení nad liturgickými texty.
Nově vymyšlená hesla jsou kvalitní:
http://fatym.com/view.php?nazevclanku=hesla-k-2-cteni-2-nedele-adventni-b&cisloclanku=2020120034
Minulý týden jsem tak zkusil přebásnit všechny nabízené liturgické texty, dnes mě na základě druhého čtení napadá krásná myšlenka, že co Bůh slíbí, s tím neotálí.
Když nás vláda upozorňuje na zákaz zpěvu, klidně si 2. čtení zazpívejte na nápěv tříkrálové písně.
Čtení z druhého listu svatého apoštola Petra. (2 Petr 3,8-14)
Jednu věc, milovaní, nesmíte přehlédnout: že je u Pána jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, jak ho někteří (lidé) obviňují z otálení, ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání. Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem i země a všechno, co se na ní bude nalézat. A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně, a tak očekávali a urychlovali příchod toho Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru. Ale my čekáme - jak on to slíbil - nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost. Když tedy na to musíte čekat, milovaní, horlivě se snažte, abyste byli před ním bez poskvrny a bez úhony v pokoji.
Apoštol Petr píše o jedné věci, ale mnoho věcí najdeme jenom v tomto krátkém čtení, přesto však jde o jednu věc:
Pojetí času u Boha je skutečně velmi odlišné od času našeho.
Kdo si myslí, že Bůh otálí, je skutečně nedočkavý a má málo víry. Lidstvo dlouho vydrželo čekat na Spasitele, ale uzdravení od momentální nemoci nebo zbavení kříže, když by Pán splnil včera, už se nám zdá pozdě.
Bůh chce, abychom žili, abychom žili s Ním. V Božím náručí jsme v bezpečí, ale Bůh trpělivě čeká, až si to uvědomíme a až na nás bude moci splnit, co slíbil. Chce, aby se všichni lidé dali na pokání, protože všichni pokání potřebují.
Nevíme, kdy přijde den Páně tak, jako nečekáme zloděje. On chce náš život a proto čeká, až může vstoupit.
Apoštol Petr nám opět s odvahou ukazuje vyvrcholení, konec, píše téměř jako prorok.
Proč vlastně všechna ta slova o živlech? Může to být velmi důležité poselství lidem. Někdy se nám může zdát, že ty katastrofy již nastaly, ale pořád trvá naše očekávání.
Naráží se tu na pomíjivost všech věcí. Na to by člověk neměl zapomínat jako na staré latinské přísloví: "Memento mori!"
Tak už to jistě dobře víte. Doufám, že se nebojíte a zbožností se připravíte.
V modlitbě Otče náš vyjadřujeme jistou touhu, aby nebeské království co nejdříve přišlo.
Boží příchod urychlíme, když zbožnost, svatost nastavíme.
Co vlastně očekáváme? Odpověď na tu otázku je pro nás velmi důležitá.
Nové nebe a nová země zní velice dobře. Abychom tam však byli doma, potřebujeme jistě nějaké zázemí. Na světě prožíváme jistě mnoho nespravedlnosti a tak očekáváme nový domov, kde spravedlnost bude fungovat dokonale.
Nicméně musíme čekat dál a čím si to čekání ukrátíme?
Protože jak všichni dobře víme, jen bez poskvrny v nebi se uvidíme.
Tolik povzbuzení určitě stačilo. Jestli však chcete, pokračování možná příště...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.