Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Kdybych já byl prezidentem...

31. 12. 2020 23:00

Tento článek je, a to zcela doufám, naprosto nečitelným, proto ho nečtěte, kdo se nechcete pohoršit. 

 

To je jen takové upozornění na začátek, nicméně mám ještě něco kouzelnějšího a to je číslo pořadí tohoto článku, které, alespoň jak to Signály počítají je 666. Toto číslo se mnozí bojí vidět či napsat, jistě je všem povědomé z knihy Zjevení, ale to není článek z Písma svatého ani žádný jeho výklad.

 

Také není účelem článku jakkoliv upozornit na sebe, protože na mě není nic moc udivujícího, nežli já takový jedinečný, jakého mě Pán Bůh stvořil.

 

Nehodlám zde polemizovat o tom, jak jsem jako člověk byl povolán k životu, nejde o článek, který by řešil náboženské otázky, ostatně k tomu nejsem kompetentní. Tento článek je zcela nekompetentní. 

 

K napsání tohoto článku mě vede upřímný a jasný obdiv (možná správně napsaný do uvozovek) k našemu milovanému soudruhu prezidentu Zemanovi, který měl svůj státnický vánoční projev, kterýžto jsem poslechl mezi dvěma pohádkami, přestože jsem ho slyšet raději nechtěl, ale přesvědčil mě, že na hradě máme blázna, ne však blázna pro Krista ani pro národ.

 

Nebudu tu odkazovat na internet, kde se dá jistě nalézt přesnou citaci vánočního projevu prezidenta Miloše Zemana v r. 2020, napíšu jen to, co si pamatuji a co mě oslovilo asi jinak, než soudruh prezident zřejmě zamýšlel. 

 

 


 

 

Musím nutně říci, že ani s jedinou čárkou a písmenkem či mimikou a vůbec jakékoliv malé částičce toho projevu se nedá souhlasit. 

 

Už jen pohled na vánoční stromek a rozpálený adventní věnec ukazuje, že pan prezident nerozumí ani smyslu vánočních svátků a nebylo tam ani nic republikového, jak to mívali jeho předchůdci, protože v jejich novoročních projevech jim šlo o to, aby promluvili k národu. U současného prezidenta jde výhradně o samomluvu, o čemž svědčí i tento článek.

 

Samotný přípitek na konci projevu považuji za nezákonný, protože je to pití na veřejnosti, které je podle 5. PES přísně zakázáno! Asi si pan prezident myslí, že je nad zákonem.

 

Jeho poděkování zdravotníkům či reklama očkování bylo velmi slabé, vánoce nezmínil naprosto vůbec, jen nějaké mírné přání. Tady mě mnohé nekritické a nadšené hlasy vůči panu prezidentovi řeknou, že jsem asi nedával pozor. Však již na začátku jsem psal, že jsem jeho projev nechtěl slyšet, přesto však jsem pozoroval přímý přenos, ovšem z ČT1 nikoli z Novy. 

 

To, že se negativně vyjadřuje o médiích, to je ve skutečnosti skvělá reklama pro jmenovaná média - slyšeli jsme jméno mediálního magnáta a taky vrchního epidemiologa, zapišme si ta jména, budeme je pro život potřebovat. Ano, skvělá reklama, nikoli však státnický projev.

 

Že se pozitivně vyjádřil k vládě, tím lze naprosto pohrdat, protože rozumně uvažující vědí, že vláda dělá všechno špatně a koronavirus si plete s loterií, jak mi to poslední dobou připadá, když denně nás zprávy seznamují s naprosto zajímavými čísly, o kterých nevíme, jak se k nim došlo a mám obavy, že to neví ani vláda, protože přesně tak se chová.

 

Pozitivní vyjádření ke státnímu rozpočtu, že koalice měla odvahu jít do takového dluhu, to z hlediska ekonomického, které zřejmě bylo záměrem té části projevu, je naprostý blud. Nejsem sice ekonom, ekonomice vůbec nerozumím, byť bych si něco málo měl pamatovat ze střední školy. 

 

Neumím si to spočítat, protože nemám na to patřičné školy vysoké, kde se probírá i smysl a struktura státního rozpočtu. Ale myslím si, že rozumný člověk i podprůměrného vzdělání, ba ani dítě ZŠ by nemělo souhlasit s takovýmto bezdůvodným zadlužováním země, není to ani výchovné novou generaci vychovávat ke dluhům. 

 

Ano, máme koronavirus mezi námi, stojí to nemalé prostředky, ale je třeba odvážně říct, že je to katastrofa, kterou neumíme jinak řešit podobně jako i celý svět si s tímto problémem také neví rady. Nejsme v tom sami!

 

V tomto smyslu jeho kritika opozice je naprosto lichá, neboť opozici se nedostává řádných informací od neustále zmatkující vlády, kterou pan prezident podporuje a na kterou je také hrdý, sic nemá na co být hrdý. Je to jen vláda šašků, z nichž někteří se snaží pracovat tak, aby nám to bylo užitečné, ale nevíme ani pořádně kteří. Pan prezident jim tak dělá vrchního blázna, což rozhodně není státnický postoj.

 

Naše slavná opozice a zejména KDU, (ovšem pochopitelně s četnými výjimkami, které ničemu nerozumí, zvláště z řad komunistů, Pirátů a obzvláště SPD), mluví velice rozumně, poukazuje na problémy a aktivně navrhuje jejich pravděpodobně účinnější řešení, byť nemá od vlády žádné klíče k tomu, aby mohla přidat ruku k dílu, jelikož je ještě navíc omezována nouzovým stavem.

 

No, vidíte, dělám reklamu, kterou jsem rozhodně dělat nechtěl. Nejmenuji však jména lidí, kteří vedou zemi správným nebo špatným směrem, ale jména stran, které zastávají ty či ony pohledy a dovoluji si stanovovat zcela podle svého přesvědčení, kterým názorem se hodlám řídit a které považuji za zcela nebezpečné a neprospívající nikomu.

 

Ještě, pro případ, že by to někdo nepovolaný četl, si dovoluji zdůraznit, že jde o můj postoj, můj názor, moje stěžování, které nikomu nevnucuji a každý by si měl udělat svůj svobodný názor, jak nejlépe žít v zemi, kterou náš pan prezident, dle mého názoru přinejmenším nehodně, reprezentuje, ať chceme nebo nechceme.

 

 


 

 

Toto tu nepíšu s humorem, který je vlastní nejen oblíbené pohádce Nesmrtelná teta, kde vládne král, kterému byl odebrán rozum, s tetičkou Závistí. Tomu králi byl naštěstí rozum navrácen, ovšem protože život není pohádka, tak nevím, kdo navrátí rozum současnému prezidentovi. 

 

Jako premiér byl ucházející, jako prezident je to zcela jednoznačně největší katastrofa našeho národa v dějinách republiky. Mluví hůř, než jeho komunističtí předchůdci, kteří alespoň věděli, že jsou státníci a za kterou stranu mají mluvit, když už nic jiného.

 

Po pravdě musím říct, že za celou svou prezidentskou kariéru neřekl jediný projev, který by byl hodný státníka a to jsem si poslechl všechny jeho projevy, naposledy před tím, když uváděl nového ministra zdravotnictví, kterému, že to asi bude znít humorně, řekl moudrou věc, že nemá jezdit na Vyšehrad.

 

Ano, jeho projevy, když bychom to měli měřit z hlediska krize podle oblíbeného PSA jsou zdaleka nad fialovým stupněm, který má 100 krizových bodů, řekl bych tak na bodě 1000, kdy PES je černý jako černočerná tma (u některých ras je to přirozená barva) a trhá.

 

Setkat se nesmí pohromadě víc, než 1 člověk na 50m3 , platí zákaz vycházení 0:00 - 24:00, nesmí se provozovat sdělovací prostředky, pohybovat se ze svého místa a projevovat všemi 6 smysly. Všechny obchody vč. potravin, sportoviště i školy jsou zavřené, přičemž kostely jsou otevřené a platí pro ně naprostá výjimka ze všech zákonů, neboť již nezbyde nic, než modlit se.

 

Tento stav trvá po dobu vlády našeho současného prezidenta, který si neváží ani lidských práv a dělá, co se mu zachce. Tedy jen vyhlášením předčasných prezidentských voleb  Je možné až s jiným prezidentem nastolit psa bílého, který začíná od bodu -1000, od všeho toho, co současný prezident pokazil a je naprosto hodný a přívětivý, vhodný do každé domácnosti a respektující každou lidskou svobodu.

 

Tolik veškerá moje kritika, byť by se jí dalo napsat ještě mnohem, mnohem více, možná by to mohla být i skvělá diplomová práce budoucího perspektivního politika, který by rozepřel každé písmeno i čárku toho, co se pan prezident snažil říci. Z mé strany by to fakt už stačilo.

 

Písmo svaté dobře povzbuzuje, že slábne-li mu rozum, mám na něj brát ohled, když já jsem v plné síle. Takže beru ohled.

 

 


 

 

Vím, že je to zcela nečitelné a pokusím se naprosto o nerozumnou věc, kterou jsem uvedl hned do nadpisu, že kdybych byl prezidentem a dělal projev novoroční - nikoli vánoční, neboť o něm si myslím, že jako státnický úkon nemá co dělat, kdežto uvedení do nového roku a krásné poslání a oslovení do roku následujícího je úkonem dobrého státníka.

 

Dobrý státník má umět provázet svůj národ, zhodnotit jeho stav a povzbudit do budoucnosti, která je pro národ perspektivní a má konkrétní světlo, sleduje paprsek, za kterým mohou všichni jít k lepším zítřkům.

 

Církev ukazuje světlo Kristovo, prezident by měl umět ukázat cestu k obecnému dobru všech lidí ve státě, nikoli ke zlu, které vede národ do propasti.

 

Při ukazování světla se hledí dopředu k vrcholu a jde se co nejbezpečněji, nikoli přes nebezpečnou propast.

 

Církev umí upozornit na temnoty, dobrý státník by měl odvážně ukazovat na propasti, které vedou do záhuby, nikoli vyzývat k cestě přes nebezpečnou propast.

 

Naštěstí, nikdy žádným prezidentem nebudu, nemám k tomu vyžadované dispozice a nikdo nikdy by mě nezvolil, mohu si dovolit takto svobodně uvažovat a využívat veškeré ironie k tomu, která mě zrovna napadá. Jde o chod mých myšlenek, kterými nechci vyjádřit, že nehodlám být počestným obyvatelem této drahé a krásné země, které zatím vládne nerozumný vládce.

 

A tak, pokud se vůbec našel někdo, kdo to četl, tak ať si vezme jen to, co je dobré a ve svém životě jde odvážně za tím, co prospívá k obecnému dobru a co nejlepšími a nejpočestnějšími cestami. K tomu má kolem sebe dost dobrých průvodců, protože po cestě životem je těžké člověku samotnému. Ale ani samotný člověk nikdy není sám. 

 

Po tomto všem můžu klidně napsat, co bych řekl, kdybych byl prezident, protože taky vím, že to nikdy neřeknu, jelikož se tak nikdy nemůže stát. Co však píšu, píšu a měňte si na tom, co chcete, není to Písmo svaté.

 

 


 

 

Milovaní občané země, které vládl svatý kníže Václav!

 

Připomínejme si naši slavnou historii. Najdeme v ní časy dobré i zlé. Najdeme v ní vládce dobré i zlé. Najdeme v ní mnoho lidí dobrých i zlých. Najdeme v ní mnoho radostí i bolestí, život i smrt. 

 

Došli jsme až k dnešnímu dni, kdy jsme živí a vidíme krásný svět kolem sebe. 

 

Svět však není krásný tím, že jsou v něm jen krásné věci. Dnešek nám ukazuje i nepěkné pohledy a katastrofy, mnoho toho, co bychom chtěli zvrátit, ale nemůžeme, protože to není v moci jednotlivců ani společnosti.

 

Za celý rok jste určitě zažili mnoho radostných chvil, ale také mnoho bolestí a zklamání.

 

Našemu národu se nyní dobře nežije. Vidíme mnoho problémů, potýkáme se s neznámou nemocí, nevíme kudy a kam máme jít, aby nám to prospělo a aby náš národ byl krásnější.

 

Ve všech těch zmatcích jsme nadělali všichni mnoho chyb a způsobili mnoho katastrof, se kterými se budeme ještě dlouho potýkat. Není to lehké a nikdy to nebylo lehké. 

 

Děláme, co jako lidé můžeme dělat, podle toho, jak rozeznáváme znamení času. S mnohými věcmi ještě neumíme žít, ale učíme se za pochodu jako v polní nemocnici.

 

Je mnoho lidí, kterým bychom měli být vděčni, že pomáhají a starají se o všechny potřeby ve všech profesích. Náš národ potřebuje mít dobrou budoucnost. Nemůžeme být sami, musíme jít společně, každý na svém místě, každý ve svém životě. Musíme se rozhodně a odvážně podívat do budoucnosti.

 

I ve všech zmatcích, které denně zakoušíme, je potřeba najít správnou orientaci. I do toho musíme jít společně. Nemoc je potřeba léčit a nebát se prostředků léčení, i když nám nebudou příjemné. Máme možnost volit, tak se informujme a volme správně.

 

Museli jsme vynaložit přespříliš mnoho prostředků - není to dobrý stav, neměli bychom chtít zadlužovat budoucnost, ale zatím nemáme prostředky na to umět to udělat jinak. Neobejdeme se bez zodpovědnosti každého občana, který to s naší zemí myslí dobře. 

 

Poděkování patří všem, kteří mají dobrou vůli. Mnohým je třeba poděkovat zvláště za jejich nasazení, které v uplynulém roce bylo potřeba v mimořádné míře. 

 

Nejen zdravotníci museli zvládat novou výzvu zákeřné nemoci, ale všichni ostatní jsme se museli postavit s novým úsilím a dobrými nápady k tomu, kudy nás vedla všechna zavedená účinná i méně účinnější opatření, jež bylo nutno udělat, aniž bychom věděli všechny důvody, které nás k tomu vedli.

 

Žijeme nyní v nouzovém stavu, který není pohodlný pro nikoho z nás, ale musíme tímto stavem zodpovědně projít a dostat se na horu, kde bude lépe. Je třeba říci, že musíme důvěřovat všem těm krokům, které se snaží nás provést tímto tunelem, než bude světlo.

 

I když se zdá, že vládne zmatek, snažme se v něm zorientovat. Když budou parlamentní volby, nebojme se sledovat, jak se kdo chová a čím prospívá naši zemi, abychom se mohli společně rozhodnout, kudy a jakými cestami jít dál. 

 

Můžeme nadávat, může se nám to nelíbit, ale je třeba táhnout za jeden provaz, abychom nastartovali národ k radostnějším zítřkům. Ta cesta nebude lehká, ale musí jí projít celý národ i každý jednotlivý občan. Je před námi a musíme jít dopředu dál, nemůžeme zůstat na místě nebo se vracet zpět, to by bylo nebezpečné.

 

Je třeba napnout všechny síly a nebát se. Musíme zanechat všech bojů, které ničemu neprospívají. Nejsme v tom sami a nemůžeme v tom být sami. Společnými silami je potřeba bojovat za to, aby bylo lépe.

 

Ptáme-li se v národní hymně: "Kde domov můj?...", nebojme se v životě hledat odpověď na tuto důležitou otázku.

 

Pak si můžeme s klidem přát, aby nás v novém roce opět potkalo mnoho krás a abychom svůj život stavěli na pevných základech.

 

Mějme se rádi a hledejme pravé štěstí, které naplňuje náš život. To je mé novoroční přání.

 

 


 

 

Kdybych já byl biskupem a měl psát pastýřské listy, neměl bych to taky jednoduché. 

 

Věřící vhodně povzbudit ve víře nejlépe dovede Dobrý pastýř. 

 

Myslím si, že naši drazí biskupové to tento rok taky neměli lehké a jsem jim vděčný za to, že nejen mě i tento rok povzbuzovali k tomu, abych se snažil následovat Krista, i když v tomto článku jsem docela brblal, což ode mne není křesťanské.

 

Kristus má s námi nekonečnou trpělivost, nevypověditelně vysoce nejvyšší, než piditrpělivost, kterou mám já s naším drahým milovaným soudruhem prezidentem, pravděpodobně z vůle českého lidu nevysvětlitelným omylem zvoleným.

 

Jen doufám, že jsem nenapsal nic, co by se rozporovalo s dobrými mravy zavedenými v pravidlech Signálů. Kdyby ano, tak se moc omlouvám, ale napsat tento článek bylo zcela záměrné, což mě asi neomlouvá. 

 

 

 

 

Zobrazeno 247×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Tak jsem před chvilkou vyslechl státnický projev předsedy Senátu ČR Miloše Vystrčila. Jeho projev byl opravdu vynikající, podtrhl bych každé slovo, i to, že se modlí sic v duchu a jeho přání požehnání, nebál se poctivě zhodnotit vládu i s jejími chybami. Žádný přípitek ani stromek, přítomné státní symboly, krásně napsaný projev.

Následně projev předsedy parlamentu ČR byl takový domácký, lidský, ne se vším se dalo souhlasit, sic nepřirozené rozdělení v naší společnosti je, některé věci byly opravdu nemístné, symbol roušky byl moment nezajímavého překvapení, ale vesměs se to dalo vzít.

Očkování a zodpovědnost k němu projevili oba celkem lépe, než pan prezident. V projevu předsedy senátu to mělo své klidné místo a bylo nejdůvěryhodnější, předseda parlamentu byl v tom poněkud agresivnější.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Kardinál Dominik Duka promluvil jako biskup na svém místě. Mluvil biblicky, kulturně i ekologicky, nadnárodně, mezinábožensky a apoliticky s pohledem do radostné budoucnosti aniž by příliš hovořil o koronaviru. Mluvil o Jesličkách i o Třech králích, kteří zastupují lidstvo napříč rasami, původu lidstva tam, odkud bylo slunce a voda a projev zakončil požehnáním.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

No a před chvílí jsem vyslechl i premiéra Andreje Babyše, jehož projev byl monotématický - glorifikace koronaviru. Očkování také vřele doporučil a celkem klidně. Řekl bych, že projev měl o 1000% lepší, než naprosto katastrofální projev soudruha prezidenta, u něhož si dovedu představit, že se stoupajícím věkem bude prudce klesat ona těžká podúroveň, ale zároveň měl projev o citelné stupně horší, než kardinála Dominika Duky, předsedy Senátu ČR Miloše Vystrčila a také mírně horší, než zbývající domácký projev svého stranického kolegu, předsedy poslanecké sněmovny ČR Radka Ondráčka.

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio