V nadpisu je pouze babička, maminka mého tatínka jménem Hedvika Štěpánka Krňávková.
Děda, kterého jsem celé dětství znal jako dědu má 112 a 1/3 od povolání k životu na této zemi a jmenuje se Josef a podobně jako sv. Josef, kterého celý rok budeme slavit,nebyl vlastním tatínkem mého táty.
O tatínkově vlastním tatínkovi jsme sice věděli, ale vůbec jeho fotografii viděli až po jeho smrti v 90 letech, což bylo někdy před víc, než 15 lety, pohřben je v Hoštejně.
Strýc Jaroslav zemřel před několika dny v zhruba nejčastějším věku úmrtí na tatínkově straně - v 83. roce svého života (16.12.) a pohřeb civilní, který by si sice nezasloužil, protože celý život pravidelně chodil do kostela i ke svátostem, ale doba je teď složitější. Také se zasloužil o postavení kaple sv. Anežky České na dolním konci Václavova v r. 2004.
Bohu díky, příbuzní mu zajistili alespoň mše svaté v neděli 3. ledna a zádušní 4. března a v den svých 83. narozenin byly jeho tělesné ostatky uloženy na hrob v Postřelmůvku.
Když jsme to dneska chtěli zajistit, byli jsme příjemně překvapeni, že už to je a tak tatínek přidal ještě na mši svatou 10. ledna za svou maminku, která má 110 let od narození.
Z maminčiny strany si pamatuji dědu Eduarda Nenála (proč jsem Hýbl? Protože to bylo babiččino jméno za svoboda), přestože zemřel po 50. roce svého života a mě byly teprve necelé 3 roky.
Nepamatuji si maminčina bratra Jaroslava, který zemřel v r. 1979 tragicky ve 24 letech života, krátce před tím byl kmotrem mému bratru Mirkovi při křtu.
V mnohem větší paměti mám babičku Anežku, roz. Videňskou, která zemřela v 71 letech života tuším, že v r. 1990.
Ještě ve starším věku a taky požehnaném, co do počtu let zemřel také Mons. Stanislav Videňský.
Ještě další příbuzné, na které rád vzpomínám, bych zde mohl jmenovat. Protože článek je o 110 letech života, budu se věnovat právě babičce, kterou mám stále rád.
Píšu v čase, jako by žila, nicméně čas, kdy opustila tento svět si pamatuji velmi dobře, měl jsem krátce před 15. narozeninami a k 15. mému svátku měla pohřeb.
Vždycky jsem ji viděl radostnou, pravidelně až do její smrti k nám přicházel kněz, aby jí udělil svaté svátosti. Lze tedy docela dobře říci, že zemřela zaopatřena a podobně i její manžel několik let před tím.
Velice rád jsem k babičce chodil, taky jsem jí rád chodil na nákup, protože sama by se do obchodu moc nedostala. Byla ráda, když došla na lavičku před domem a tam chvíli poseděla. Doma měla vždycky pořádek a velmi chutně vařila v kuchyňských kamnech, takže pořád bylo teplo. Ráda se starala o zahrádku a svá vnoučata měla ráda. Pro mě byla vynikající babičkou.
60 m od rodného domku máme kapli sv. Václava. Tak pravidelně na pouť tatínek připravil auto a dovezl babičku na tuto slavnostní mši svatou.
A ještě víc bych měl podnětů k svatořečení své babičky i ostatních příbuzných. V naší rodině se víra žije, ale s dodržováním všech přikázání už to máme složitější.
Víme však, že náš obhájce žije a k Němu se hlásíme. Víme, že jsme křesťané a křesťansky se taky snažíme žít.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.