Sv. Jan Amos Komenský a sv. Alžběta Uherská

Jan Amos Komenský samozřejmě nebyl katolicky svatořečený a jiné církve by ho asi taky nesvatořečily, i když byl posledním biskupem Jednoty bratrské. 

Na druhé straně si říkám: "Proč by Jan Amos Komenský nemohl být v nebi se sv. Alžbětou Uherskou?" Ovšem nečekejte v tomto článku na tuto otázku odpověď. Mějme radost z toho, že Učitel národů s námi bude v nebi, pokud nepropásl šanci, kterou mu dal sám Kristus nabídl skrze svůj kříž a vzkříšení.

Zábřeh, moje rodné město, má s touto nepochybně významnou osobností našeho národa taky co do činění, nicméně Církev bratrská si jeho výročí vzala tak vážně, jako by naráz ve své věrouce začala vyznávat svaté. 

Jana Amose Komenského máme na očích často při našich českých zbožných bankovkách na hodnotě 200 Kč a já osobně ho dávám za vzor svým neteřím a synovcům, když mají nějaký svátek či narozeniny a já nestihnu nic koupit, dávám při domácím setkání jako dárek "Učitele národů".

Sice bych mohl dětem dávat za příklad spíše sv. Václava, ale přece jen, uvažte sami, dárek v hodnotě 20Kč by asi nebyl valným dárkem. 

Sv. Anežku Českou nám zrušili, za úvahu nad finančním dárkem ještě stojí Karel IV., otec vlasti, neb za 100 Kč už se dá něco koupit. 

Co se týče Boženy Němcové, Františka Palackého, Emy Destinnové či Tomáše G. Masaryka, to je opravdu na velká výročí, ale tento článek nepíši proto, abych rozebíral použití bankovek či mincí. Jeho účel je úplně jiný.

Tak se mi včera postesklo po ekumenických vztazích, protože...

V Drahotuších jsme se scházeli s Husity, Evangelíky, CB a Adventisty, potom ještě s vojenskými kaplany z nichž spolu s námi byl řecko katolický kněz a na straně nekatolické byl farář Slezské církve a tady v Zubří jen jezdíme kolem evangelického kostela ve Stříteži, kde, když projíždím na kole, mám velké choutky alespoň se stavit na faře, jenže stát nám kvůli koronaviru zrušil snad i ekumenické bohoslužby, takže já upřímně věřící zcela přesvědčený katolík, který provokativně potírá každou nekatolicitu co nejroztomilejším způsobem, že někdy popletu i svou vlastní víru, nemám jak prožívat své ekumenické veselé vztahy, takže píšu tento článek, který doufám, že nevyzní urážlivě, ale nepopírám, že bude zřejmě provokovat, možná i nevhodně.

Máme dneska státní svátek, církev katolická slaví skutečnou světici... 

... sv. Alžbětu Uherskou, ke které i já sám osobně mám velmi vroucí vztah, neboť jsem 4 roky studoval v Luhačovicích na knihkupce a na začátku lázeňské kolonády směrem od města vévodí lázeňská kaple sv. Alžběty Uherské, která je neustále otevřena k modlitbám. 

Tady alespoň malý skrovný obrázek: https://www.signaly.cz/fotky/48763/1273125

Jak víme, je to také naše národní patronka, protože byla příbuznou sv. Anežky České, jejíž přímluvu jsme si připomněli před pár dny a kterou papež Jan Pavel II. před 31 lety svatořečil a proto byl její svátek stanoven v čas před výročím Sametové revoluce, zatímco sv. Alžběta Uherská má svátek přímo k výročí Sametové revoluce, ale také mezinárodního dne studenstva, což komunisté, zrádci národa připomínají mnohem raději, než den odhalení jejich zločinů a výměny jejich okupace za svobodnější společnost.

Nicméně dnešní světice poukazuje na svobodu vybrat si službu potřebným, chudým a nemocným a vynikat milosrdnými skutky k oslavě Pána. Ano, máme před očima další paní s velkým jměním, která si vybrala chudobu a její manžel jí nebránil v této její volbě, ba naopak ji podporoval, aby z jeho majetku byli živi chudí i nemocní.

Vůbec velmi dobře ji vykreslila dnešní denní modlitba církve v modlitbě se čtením: 

_{Z dopisu Konráda z Marburku, duchovního rádce svaté Alžběty}

_{(Ad pontificem anno 1232: A. Wyss, Hessisches Urkundenbuch I, Leipzig 1879, 31-35)}

_{Alžběta poznávala a milovala Krista v chudých}

_{Začala se projevovat síla Alžbětiných ctností. Už předtím po celý svůj život byla těšitelkou chudých; ale od té doby, kdy nařídila vybudovat blízko jednoho svého hradu špitál a shromáždila v něm mnoho nemocných a neduživých, věnovala se zcela službě chudákům. Také všem, kdo tam prosili o almužnu, štědře rozdávala milodary, a nejen tam, ale na celém území podléhajícím pravomoci jejího manžela. Tak vyčerpala všechny své důchody ze čtyř knížectví svého manžela, až nakonec dala prodat ve prospěch chudých všechny své ozdoby a drahocenné šaty.}

_{Měla ve zvyku dvakrát denně, ráno a večer, osobně navštěvovat všechny své nemocné. A ty, jichž se druzí zvláště štítili, osobně ošetřovala: jedny krmila, jiným upravovala lůžko, některé přenášela na ramenou, a prokazovala mnoho jiných milosrdných skutků; její muž, blahé paměti, jí v tom v ničem nebránil. A když jí potom manžel zemřel, usilovala o co největší dokonalost a vyžádala si ode mě s mnoha slzami, abych jí dovolil žebrat dům od domu.}

_{A právě na Velký pátek, když byly odhaleny oltáře, položila ruce na oltář v jedné kapli svého města, kde usadila Menší bratry, a za přítomnosti některých se zřekla vlastní vůle, veškeré světské slávy a všeho, co Spasitel v evangeliu radil opustit. A potom, když viděla, že by mohla být znovu vtažena do světského ruchu a pozemské slávy, zůstane-li v zemi, kde se jí za života jejího manžela prokazovaly pocty, přišla za mnou proti mé vůli do Marburku. Tam zřídila ve městě špitál, shromažďovala nemocné a neduživé, a ty, kteří byli zvlášť ubozí nebo se jimi pohrdalo, obsluhovala u svého stolu.}

_{Přes tuto její činnost – říkám to před Bohem – jsem málokdy viděl ženu, která by byla víc kontemplativní. Vždyť některé řeholnice a řeholníci viděli velmi často, když se vracela od vnitřní modlitby, jak její tvář podivuhodně zářila a z očí jí vycházely jakoby sluneční paprsky.}

_{Než zemřela, vyslechl jsem její zpověď. A když jsem se ptal, jak se má naložit s jejím majetkem a osobními věcmi, odpověděla, že všechno jí už dávno patřilo jen zdánlivě a že je to majetek chudých. Prosila mě, abych jim všechno rozdělil, kromě nejobyčejnějších šatů, které měla na sobě a v nichž chtěla být pochována. Když to bylo projednáno, přijala tělo Páně a potom se až do večera v řeči znovu a znovu vracela k tomu nejlepšímu, co slyšela v kázání. Potom s velikou zbožností svěřila Bohu všechny, kdo se u ní shromáždili, a skonala, jako by sladce usnula.}

O Janu Amosi Komenském, který měl včera velké výročí, ...

...toho v médiích moc nepadlo a také ve škole jsme se o něm příliš moc neučili. Jen nám bylo vtloukáno, že to byl "Učitel národů". Teprve na střední škole, protože jsem byl knihkupec, jsme se dozvěděli mnohem více z jeho díla. 

Možná to komunistům vadilo, že onen učitel národů byl biskupem Jednoty bratrské a že na jeho odkazu participují také některé církve v českém národě.

Nicméně denní modlitba církve k sv. Janu Amosi nic neříká, protože není v seznamu svatých. Ale 16. listopad je vždy v zelené barvě, tedy žádného světce katolická církev závazně neslaví, tudíž toto místo v kalendáři je volné pro případně i závaznou památku, svátek či slavnost, jak libo národu českému, jen nevím, ve které liturgické barvě by byl svatý uprchlík, protože jeho jsme neumučili, ale vyhnali a to je rozdíl. Problémem uprchlíků se velmi dobře zabývá současný papež František. Osobně bych byl toho názoru, že jako uprchlík jistě se musel tvrdě postit od svého národa, takže by jeho případná oslava měla být v barvě fialové jako u mnohých neznámých svatých, které připomíná vzpomínka na všechny věrné zemřelé (2. listopadu). 

Po pravdě, ani jsem si moc nepovšimnul toho, že Církev bratrská si to vzala za svůj úkol, nebýt toho, že jsem na You tube narazil na záznam nedělní on-line bohoslužby této církve z Prahy, která mu věnovala celou bohoslužbu - a to pak, že nekatolické církve neuznávají svaté! 

Upřímně jsem se tomu smál. A co hůř! Když jsem viděl podobu jejich bohoslužby, pochopil jsem, že tak to nemají určitě všude. 

Až po příjemné noci se mi v hlavě trochu rozložila struktura bohoslužby, kdy po preludiu začali úryvkem patrně ze žalmů, na čež následovalo ohlášení, kdo bude hrát a zpívat, jako na nějaké konferenci.

Písně byly vybrány velice vhodně, byly krásné, jen mi ta hudba připadala trošičku mol, ale vzhledem k výročí J.A. Komenského, si toho výběru velice cením.

Uvedeno to bylo modlitbou kazatele s připomenutím Jana Amose. Když bylo přečteno první čtení čteno jako ostatní čtení manželkou kazatele (proti tomu nic nemám), nebylo nijak okomentováno (budiž, to se nedělá ani u nás, ale následuje jako odpověď za čtením alespoň žalm) a byly hned sborové ohlášky a potom následovala modlitba kazatele. Pak se mi to propojilo, když se kazatel modlil také za aktuální věci a v modlitbě dával za příklad Komenského. Ale chyběla mi, a potom i v kázání, které bylo nakonec vrcholem, jakákoliv souvislost s tím, proč bylo přečteno zrovna to čtení.

Z ohlášek mě pak zaujalo, že se CB postí klidně i v neděli, kdy by měla slavit a to v každém případě, jinak je to proti Písmu Svatém, vždyť mohou se postit svatebčané, dokud je ženich s nimi?

Po následné další písni přišlo před tím ohlášené druhé čtení a kázání pro děti o Komenském. Asi tam, kde mají dětskou besídku nebo nedělní školu či jak se tomu říká, tak to mají jistě i na jiném místě, nevím. Kázání k dětem pronesl zpěvák a zřejmě nemám moc, co bych tomu vytknul, než zvláště to, že informací bylo dost a kvalitních, ale děti by klidně mohli prohlásit, že to byla nuda, nechtěl bych však tím shazovat kazatele, protože svůj úkol při bohoslužbě splnil dobře.

Evangelium následovalo po další písni a bylo na rozdíl od celého zbytku bohoslužby pronášeno od stolu, kde při jistě významných příležitostech zřejmě probíhá Večeře Páně, ale ta neproběhla, byť při tak velké slavnosti si myslím, že proběhnout jistě měla, což mám ověřené od známého kazatele tohoto společenství, kde on-line ji vykonávali otcové ve svých rodinách s instrukcemi kazatele.

Kázání a evangelium nebylo odděleno nijak, ani chvílí ticha, takže jsem si záznam musel pustit zpět, abych věděl, kde skončilo evangelium a začalo kázání, což byl vrchol oné bohoslužby. Znění kázání komentovat nehodlám, ani katolicky nenapíšu, že bylo hezké, prostě kázání bylo a víc nic.

Pak po písničce byla modlitba, kterou pronesla manželka kazatele, modlitba Páně a z Písma svatého kazatelem sděleno požehnání, pak zakončení písní a rozloučení s diváky, ovšem to vše už zdola, nikoli od stolu.

Takto pojatá jejich modlitba je podobná našim společenstvím, která se scházejí ještě speciálně mimo mši, jen tak mimochodem mě napadají evangelizační buňky, ale může to být jakékoliv spolčo, i když pravděpodobně všechna ta naše spolča mají více rozšířenou modlitbu, třeba i modlitbu chval či prosby k Duchu Svatému nebo také katechezi a z Písma svatého se čte zpravidla jen jeden úryvek, který se rozebírá.

Tak jsem, tedy, v rámci ekumenických vztahů si poslechl originál záznam on-line bohoslužby CB a mám z toho hluboký duchovní zážitek.

Nevím, jestli ten záznam on-line bohoslužby bude ponechán, protože přeci jen je to záznam, který již prošel časem a účast na záznamu je pravděpodobně neplatnou účastí na bohoslužbě i v očích našich spolubratří. 

Mimochodem, má to docela dost shlédnutí, k dnešnímu dni 459.

A, mimochodem, účast na mši svaté ve všední den není ani pro nás katolíky povinností a v neděli v této koronavirové době se doporučuje kromě možných on-line (nikoli off-line) bohoslužeb, zastavit se v modlitbě nad Písmem svatým, upřímně toužit po eucharistii a příp. přijít na svaté přijímání do kostela. 

Svaté přijímání se pak (v neděli) podává zcela jednoduchým způsobem s předpokladem, že kdo přichází, nějakým způsobem prožil neděli (třeba při on-line), zamyslel se nad svými hřichy, pomodlil Otče náš a ještě po sv. přijímání se cestou krátce pomodlí (v kostele dlouho ne, aby dal příležitost přijít dalším k sv. přijímání a nedělali se fronty). 

Takže kdo dnes či ve všední den večer přijde na sv. přijímání a řekne mi, že sledoval zpětně mši svatou nebo jinou bohoslužbu, tomu přesto rád přečtu alespoň krátký předepsaný úryvek z Písma, společně si vykonáme úkon kajícnosti, pomodlím se s ním Otče náš a teprve po těch asi dvou minutách mu rád podám sv. přijímání a ještě se pomodlíme modlitbu po přijímání. 

Tak máme krásnou, logickou a rychlou strukturu krátké bohoslužby s podáváním svatého přijímání. Kázat u toho nebudu, to podávání sv. přijímání mimo mši nepřipouští a také já, ač bakalář teologie nejsem k tomu oprávněn, neboť kazatelská činnost podléhá moci posvátného svěcení.

Jedná-li se o mši svatou, pak po slavnostním průvodu a pozdravu s lítostí odložíme své hříchy, prosíme za jejich odpuštění a slavnostně zveme do společenství hostitele, který nás pozval a ve vstupní modlitbě předkládá církev důvod společného shromáždění, načež zazní čtení zpravidla ze starého zákona, na který navazuje vhodný žalm a čtení na pokračování zpravidla z apoštolských listů a vrcholem bohoslužby slova je evangelium, které je naplněním toho, co jsme slyšeli jako první úryvek ze Starého zákona. Kněz pak po evangeliu Boží Slovo vykládá v Homilii, načež se odpoví modlitbou Věřím v Boha a aktuálními přímluvami. 

To je, tedy naše slavení jen bohoslužby slova a pak logicky navazuje bohoslužba oběti a svaté přijímání a po sv. přijímání je už rychle požehnání a vyslání.

Ano, jsem rád, že jsem katolíkem, máme lepší bohoslužby!

Ve své statistice mohu tedy říci, že jsem byl na originál bohoslužbě Pravoslavné, Evangelické, Husitské a teď i CB. Pochopitelně nebudu počítat řeckokatolickou liturgii, při které jsme společně v jednotě.

Při sledování záznamu jsem více pochopil, proč třeba v Hranicích v první vlně koronaviru měli on-line bohoslužby přes zoom bez záznamu a zároveň jsem také pochopil, že každé jejich společenství má jinou bohoslužbu.

Když jsme totiž pořádali ekumenické bohoslužby, měli jsme ze začátku snahu v každé církvi na jejich místě prožít ekumenickou bohoslužbu podle jejich zvyklostí,... 

což se mohlo dařit a asi nejvíce dařilo u Evangelíků, kde ekumenicky domluvená bohoslužba skutečně kopírovala strukturu jejich běžné bohoslužby. 

Již mnohem méně se toto dařilo u Husitů, ale i tam se to nakonec podařilo pod vedením paní farářky a zřejmě i pod jejím předchůdcem, kteří si z ekumenických bohoslužeb nedělali kaši pro pokusné králíky, kdy nutno říci, že tato kaše nebyla uvařena vždy podle spolehlivých receptů.

U Adventistů jsme nikdy nebyli, protože když jsme navázali vztahy, oni zrovna prodávali svou modlitebnu a začali se scházet v modlitebnách cizích nebo po hotelích a tak je tomu zřejmě dosud. Nicméně co o tom vím, mají dlouhou sobotní školu, takže tím víc jsem rád katolíkem, který, jak mi to jeden adventista zde na Signálech taky psal, že máme bohoslužbu vyřešenou za hodinu.

No a v CB to za kazatele udělala buď evangelická farářka nebo já či někdo z katolíků, takže jsem se nikdy nedozvěděl, až teď, jak může probíhat jejich bohoslužba. Abych však byl poctivý, byl jsem na jejich rozloučení se zemřelým, o čemž krásně praví tento blog v rubrice "RIP".

Mám docela zájem o liturgii a napadlo mě, když je ta možnost on-line, se občas podívat ještě na další možné církve. Zda se zabývat akademicky, jak která církev slaví neděli, na to nemám odvahu, nicméně to tak jistě prozkoumali jiní.

Katolická bohoslužba je zcela zřejmá, předvídatelná a dobře strukturována tradicí. 

Možná to kolegové neradi slyší, ale mnohé jejich bohoslužby se skutečně dají poměřovat od katolické liturgie v celých jejich dějinách, čehož mohou být svědky nejvíc asi Evangelíci, ale jistě i Husité a stopové prvky zcela nevědomě má třeba i CB.

Tak doufám, že jsem naše bratry ve víře moc nepohoršil. Vždyť jistě i oni, nakolik následují Krista, mají účast na církvi Kristově.

Případně se omlouvám za všechny bludy a hereze.