O moudrosti biblických příběhů z Laudato si papeže Františka

_{Takže jen tak na úvod:}

_{Toto je pracovní text, který by se měl týkat první zkoušky on-line v 2. ročníku TENAN ze semináře z morální teologie.}

Jelikož článek bude velmi dlouhý, podívejte se klidně prvně na obrázky:

https://vvrh.signaly.cz/2011/obrazky-k-moudrosti-biblickych-pribehu-frantiskovy-laudato-si

_{Loni z důvodů neznámých byla morálka moje slabší stránka, ostatně otec Pavel mě podezírá, že když se v denní modlitbě církve po ránu modlíme, tak mě na morální témata chytá záchvat kašle. Sám jsem si této souvislosti nikterak nevšimnul, při svém stáří 42 let už mě to nějaký rok po ránu tlačí, že po povstání z postele musím vyčistit dutiny a občas málem vykašlu plíce.} 

Při rozdělování si encykliky jsem si vybral téma "moudrost biblických příběhů", které zde budu rozebírat a takto se připravovat k realizaci kolokvia. 

Nejprve jsem však viděl jako praktické podívat se na různé přednášky o této encyklice, které jsou dostupné na internetu a s velkým nadšením v pravém slova smyslu jsem šel do toho si encykliku přečíst celou, avšak ne naučit se ji zpaměti.

Tento krok byl opravdu velmi praktický, neb jsem zjistil, že encyklika je určena nejen věřícím, ale všem lidem dobré vůle, což je první nezvyklost papežské encykliky a vlastně je i takto vedena, takže je citována i mnoha vědci napříč obory a náboženstvími.

_{Nutno ještě dodat, že tento článek není součástí zkoušky, kterou budu podstupovat, ale jakýmsi zápisníkem, ze kterého budu čerpat a učit se.}

_{Tato encyklika se opírá o četná vědecká poznání o stavu našeho společného domova, čímž samozřejmě rozumějme planetu Zemi a také o tom, že Písmo nás od první knihy Bible vede k tomu, abychom se o tento domov starali, neboť např. jak učíme již žáky 2. třídy základní, že Bůh stvořil zemi pro člověka, lze tvrdit, že tento argument je skutečně čistě lidský nikoli jen náboženský.}

_{Musím říci, že některým pasážím této encykliky jsem toliko moc nerozuměl, protože nejsem vzděláním ekolog, ale fakticky jsem mohl se zájmem nasměrovat své uvažování i tímto směrem, to bylo pro mě nové poznání.} 

_{Kromě toho se encyklikou prolínají myšlenky osobnosti sv. Františka z Assisi v jeho vztahu k přírodě, ale i dalších světců, evangelijní zvěst, církevní tradice, jednání biskupů i dokumenty předchůdců na Petrově Stolci.} 

_{Tolik tedy můj neodborný úvod k této encyklice.} 

Teď tedy ta příprava, ale postupně.

_{Ještě drobnost, za kterou se předem omlouvám, že do doby kolokvia zakážu komentáře k článku, ne že by nebyly zajisté užitečné, ale proto, že tento článek má jiný účel, než diskusi o něm. Děkuji za pochopení.}

Nejprve začnu zasazením do kontextu věcí, jak jdou za sebou. 

Velmi doporučuji si ke čtení této části encykliky vzít Písmo Svaté, především Starý zákon. Dále je velmi praktický Katechismus katolické církve (KKC)

Struktura encykliky je velmi logická a tak moudrost biblických příběhů je zařazena po kapitole "Co se děje našemu společnému domovu" a není určena jen pro nás věřící, ale pro správný biblický pohled všem lidem.

 Bible pochopitelně není kniha ekologická, ale je o stvoření a Boží zjevení nám stvoření ukazuje jako nádherné Boží dílo, které však člověk narušil hříchem, jak se dozvíme dále a taky to, že Bůh má pro nás vždy řešení.

Bible je kniha, která má co říci v každé době, i k dnešnímu člověku, který potřebuje vážit si svého domova.

Možná někdo nemiluje papeže Františka, těžko mu říkat, že porušuje přikázání lásky a možná nečte žádnou jeho encykliku, dokonce i někteří katolíci si dovolují takovou v mezích křesťanské lásky trestuhodnou drzost nevážit si náměstka Krista na Zemi, ale jsou povoláni k tomu, aby žili evangelium, aby vnímali Stvoření a vnímali také poselství Písma Svatého, na které nejen v této části encykliky papež často poukazuje. 

Tak je tu taková skrovná pozvánka přečíst si tuto krásnou zelenou encykliku. Když už někdo není věrný katolík, může být alespoň lepší ekolog. Tuto encykliku se nestydí citovat i vědci, kteří říkají, že to není "učení náboženství", ale my víme, že je zde vyseto Boží Slovo, tradice i učení církve  a teď ho v této encyklice můžeme rozebírat.

Ono z každého odstavce by se dal udělat samostatný článek, nicméně nebudu Vás šetřit s rolováním. Asi nebudu daleko od pravdy, když prohlásím tento článek za nejdelší v tomto blogu. Však taky dlouho trvá, než se to udělá. 

2. kapitola je nazvána evangeliem stvoření.

 _{Z Božího zjevení známe 4. evangelia, tak toto je ono hledané "páté evangelium" a výzva pro nás podle něj skutečně žít!}

^{Víra i zvěst Písma je zasazena do správného kontextu: "Jako lidé stvořeni jedinečně k obrazu Božímu se máme o zemi starat, ne ji vlastnit a ničit!" To není jen na křesťanech a židech a biblickém poselství, smysl pro krásu všem lidem vštípil Bůh už při stvoření.}

^{Evangelium stvoření je ekologické, je to správný kompas pro člověka, který hříchem ztratil správnou orientaci a teď ji hledá.}

Udělal jsem si přehledné výpisky všech odstavců

 z moudrosti biblických příběhů (65 - 75)

V podstatě jsem vybral, co mě oslovilo.

Každému odstavci jsem dal název podle jeho tématu a k tomu napsal pár poznámek.

Mám taky trochu podrobnější výpisky, ale nevím, jestli to z tohoto přečtete:

No, protože každý nemá tu trpělivost louskat moje písmo, tak teď bude odstavec po odstavci a k nim vždy komentář, ale na to si musíte ještě počkat.

_{Lidský jedinec má osobní důstojnost, protože je Božím obrazem; člověk není jen něco, nýbrž někdo. Je schopen se poznávat, být svým pánem, svobodně se dávat a vstupovat do společenství s jinými osobami; milostí je povolán do společenství se svým Stvořitelem, aby mu odpovídal vírou a láskou; to za něho nikdo nemůže udělat. KKC 357}

Není účelem této podkapitoly předložit všechny velké biblické příběhy, které se týkají stvoření a vztahu člověka k němu. Je jistě nutné si říci, že Bible nebyla sepsána pro potřeby ochrany přírody, protože tato potřeba aktuálně vyvstává především v aktuální době. Ale biblické příběhy vedou lidi k úctě k tomu, co Bůh stvořil pro nás. Člověku Bůh dal jeho důstojnost a svobodu, se kterou má zodpovědně zacházet. Tento odstavec důrazně nabízí odpověď na otázku, kým je člověk.

_{Jsme stvořeni k Božímu obrazu a podobě (Gn 1, 26)}

_{Bůh učinil různé druhy polní zvěře a dobytka i všemožné druhy zemské havěti. A Bůh viděl, že je to dobré.²⁶Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“
²⁷Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je.}

 

_{Bůh viděl všechno, co udělal a hle, bylo to velmi dobré! (Gn 1, 31)}

_{Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý.}

_{Jan Pavel II. při promluvě k modlitbě Anděl Páně v Osnabrücku 16.11. 1980: Tam při setkání s postiženými připomněl: "Zcela zvláštní láska, kterou Stvořitel chová ke každému člověku, mu propůjčuje nekonečnou důstojnost."} 

_{Stvořitel může říci každému z nás: "Dříve, než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě." (Jer 1,5)}

_{Dostal jsem slovo Hospodinovo:⁵„Než jsem tě zformoval v matčině lůně, znal jsem tě. Ještě než jsi přišel na svět, posvětil jsem tě; národům učinil jsem tě prorokem.“  ⁶„Ach ne, Hospodine, Pane můj,“ zvolal jsem. „Neumím přece mluvit! Jsem ještě dítě!“ ⁷„Neříkej, že jsi ještě dítě,“ odpověděl mi Hospodin, „ale jdi, kamkoli tě pošlu, a říkej, cokoli ti přikážu. ⁸Neboj se jich – vždyť já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, praví Hospodin.“}

 

_{V homilii do slavnostního uvedení do petrovské služby papež Benedikt XVI. (24. 4. 2005) uvádí: "Byli jsme počati v Božím srdci, a tudíž každý z nás je plodem Boží myšlenky. Každý z nás je chtěn, každý je milován, každý je nezbytný."}

_{Podařilo se mi najít celý text inaugurační promluvy Benedikta XVI.: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=3682}

_{Jistě je velmi užitečné podívat se na celou tu promluvu. Když papež mluví o symbolice rybářského prstenu, pronáší také citovaná slova, která zde uvádím v širším kontextu: Pouze když se setkáváme v Kristu s živým Bohem, poznáváme, co je život. Nejsme náhodným a nesmyslným produktem vývoje. Každý z nás je plodem Boží myšlenky. Každý z nás je chtěn, každý je milován, každý je nutný. Není nic krásnějšího, než když k nám dospěje a když nás překvapí evangelium, Kristus. Není nic krásnějšího, než poznat Ho a předávat druhým přátelství s Ním. Úkol pastýře, rybáře lidí se může často zdát namáhavý. Ale je krásný a velký protože je to konec konců služba radosti, Boží radosti, jež chce vstoupit do světa.}

Bůh dal člověku zemi, aby ji vlastnil, ale spíše, aby se o ni staral. Jeho stvoření je dokonalé, ale člověk zneužil svobodu, zasel na zemi hřích, který plodí násilí a smrt. A tak z původně harmonického vztahu člověka k přírodě se stal konflikt, jak čteme v Gn 3,17-19, který narušil tuto harmonii. Svatý František je jeden z mužů, který svým vztahem ke stvoření se zasazuje o uzdravení onoho narušení.

_{Gn 1, 28 a Gn 2,15 "Podmanit si zemi"}

 

_{²⁸A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: „Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi.“
²⁹Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm. ³⁰Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny“ – a stalo se. ³¹Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý.}

 

_{¹⁵Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. ¹⁶Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, ¹⁷kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“}

_{⁴Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! ⁵Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“⁶Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom slibující porozumění, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. ⁷Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky.⁸Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady.}

 

_{¹⁷Adamovi řekl: „Protožes poslechl svou ženu a jedl ze zakázaného stromu, země bude kvůli tobě zlořečená! Po všechny dny svého života z ní budeš jíst v útrapách; ¹⁸bude ti plodit trní a bodláčí a ty budeš jíst polní byliny. ¹⁹V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní pocházíš: Prach jsi a v prach se obrátíš!“}

_{Harmonie, kterou sv. František z Assisi prožíval se všemi tvory, se interpretuje jako uzdravení onoho narušení. Svatý Bonaventura řekl, že skrze všeobecné smíření se všemi tvory se František jistým způsobem vrátil do prvotní nevinnosti. https://sfrsb.files.wordpress.com/2015/11/frantiskanske_prameny.pdf}

_{1134 1. Pravá dobrotivost, která podle apoštola se hodí ke všemu, tak naplnila a pronikla Františkovo srdce, že Božího sluhu, jak se zdálo, cele ovládla. Vroucí zbožností ho povznášela k Bohu, soucitnou útrpností ho přetvářela v Krista, laskavou přízní ho skláněla k bližnímu a celkovou sjednoceností se vším ho proměňovala v prvotní stav nevinnosti. Tato vroucnost ho svatě zapálila láskou ke všemu, zejména však k duším vykoupeným drahocennou krví Ježíše Krista. Když pozoroval, že se poskvrňují nějakým kalem hříchu, litoval je s takovou něžnou útrpností, že je jako matka v Kristu denně rodil.}

Papež František si vybral sv. Františka jistě jako příklad tohoto návratu. Svatý František však ve své době neměl potřebu chránit přírodu, on jen obdivoval Boha v jeho stvoření. Mohl dát za příklad jistě i jiné světce. V tomto odstavci však chce poukázat nad tím, co všechno zničil hřích, zničil vlastně i přírodu a každý člověk je povolán opětovně navázat tento poničený stav, vracet se do prvotní nevinnosti a chránit tak i přírodu před ničivou mocí člověka, jehož hřích projevuje svou destruktivní moc i ve válkách, různých formách násilí a špatném zacházení i v útocích proti přírodě.

Slova, která čteme v Písmu jsou často obětí nepochopení. Pokud vytrháváme úryvky Písma z kontextu, je snadné z Bible vydedukovat cokoli se nám zlíbí. Tak si můžeme připomenout, co je ve skutečnosti napsáno v Gn 1,28:

_{A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: „Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi.“}

_{Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny“ – a stalo se. (Gn 1,26)}

Kdybychom však i toto tvrdili, že Bible píše, pak jen o kousek dál budeme mít napsáno, co se nám líbit nemusí a jakou realitu určitě nežijeme  - Gn 1,30 (nebo snad chceme tvrdit, že podle Božího záměru jíme jen rostliny?) A takových příkladů se najde v Bibli mnoho. 

Je třeba, tedy, na biblické příběhy nahlížet v jejich celistvosti, abychom správně pochopili jejich význam pro nás. Přesto však je třeba poctivě uznat, že v dějinách byla Bible v mnohém mylně vykládána. Dnes s jistotou můžeme tvrdit, že příkaz podmanit si zemi neznamená absolutní vládu nad ostatním tvorstvem. Kontext a správná hermeneutika nás spíše vybízí k tomu, abychom obdělávali a chránili zahradu světa dle Gn 2,15:

_{15Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. 16Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, 17kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“ 18Hospodin Bůh také řekl: „Není dobré, aby byl člověk sám; opatřím mu rovnocennou oporu.“}

Pozorný čtenář si jistě povšiml, že se opět citovaly texty, které byly již rozebírány v počátku této části o moudrosti biblických příběhů. Jsou citovány také proto, abychom se na ně nově a správně podívali pohledem, který chce pečovat o náš společný domov. Také žalmy a další části Písma nám dávají na vědomí, že země náleží Hospodinu, nesmí se prodávat natrvalo a my jsme jen cizinci a přistěhovalci.

Pro lepší pochopení se hodí onen 24. žalm, z něhož je v encyklice citován pouze 1. verš, přečíst a prorozjímat celý. Kdybychom to tak žili, nemusel papež František k tomu psát speciální encykliku: https://www.bible21.cz/online#zalmy/23

_{Hospodinova je země se vším, co je na ní, celý svět i s jeho obyvateli –}

Doplníme ještě citaci z 5. a 3. knihy Mojžíšovy (Dt 10,14 a Lv 25,23), uvedu je citací předchozích a následných veršů do kontextu. Jistě si můžete všimnout, jak Písmo svaté mluví jednotně na různých místech a jak nám připomene následující odstravec: "Bible nezavdává podnět k despotickému antropocentrismu."

_{¹¹Hospodin mi řekl: „Vstaň, vydej se na cestu v čele lidu. Ať vejdou a obsadí tu zem, o níž jsem přísahal jejich otcům, že jim ji dám!“
¹²Nyní tedy, Izraeli – co od tebe Hospodin, tvůj Bůh, žádá? Jen to, abys ctil Hospodina, svého Boha, kráčel po všech jeho cestách a miloval jej. Chce, abys sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší ¹³a abys zachovával Hospodinova přikázání a ustanovení, která ti dnes udílím pro tvé dobro.
¹⁴Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebe i nebesa nebes, země i vše, co je na ní. ¹⁵Pouze ke tvým otcům však Hospodin přilnul svou láskou. Ze všech národů vyvolil jejich potomstvo, totiž vás, a tak je tomu dodnes. ¹⁶Obřežte tedy svá neobřezaná srdce a nebuďte už tvrdošíjní. ¹⁷Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, veliký, mocný a hrozný Bůh, nestranný a neúplatný. ¹⁸Zjednává právo sirotku a vdově, miluje přistěhovalce, a tak jej krmí a šatí. ¹⁹Proto milujte přistěhovalce – vždyť jste sami byli přistěhovalci v Egyptě!}

_{¹⁸Plňte má pravidla a mé zákony zachovávejte a plňte; tehdy budete v té zemi bydlet v bezpečí. ¹⁹Země vám bude přinášet své plody, takže budete jíst do sytosti a budete v ní bydlet v bezpečí. ²⁰Řeknete snad: ‚Co budeme sedmého roku jíst, když nebudeme sít ani shromažďovat úrodu?‘ ²¹Šestého roku na vás sešlu takové požehnání, že země vydá úrodu na tři roky! ²²Až budete osmého roku sít, budete ještě moci jíst starou úrodu; ještě devátého roku, než přijde nová úroda, budete moci jíst tu starou.²³Země se nesmí prodávat natrvalo. Země totiž patří mně a vy jste u mě hosté a přistěhovalci. ²⁴U veškeré půdy, již budete vlastnit, tedy zajistíte právo zpětného vykoupení.}

Bůh do přírody vtisknul řád a ten počítá s tím, že člověk obdařený inteligencí bude respektovat zákony přírody. Tento řád je poznačen i v Božím zjevení na četných místech. K tomu se nám nabízí žalm 148 (zvl. 5b-6) https://www.bible21.cz/online#zalmy/148

kde vzdává chválu Bohu všechno stvoření. Z toho vyplývá, že samo Písmo předkládá člověku různé normy nejenom ve vztahu k jiným lidem, ale také ve vztahu k ostatním živým bytostem. V podobném duchu mluví i 5. kniha Mojžíšova (Dt 22,4.6) a ve smyslu odpočinku také 2. kniha Mojžíšova (Ex 23,12)

část, ze které je citována 5. kniha Mojžíšova je nadepsána (podle překladu Bible21, ale to jste jistě již pochopili) "Zákony o rodinném životě a následně další zákony. V 2. knize Mojžíšově je to zákon o sobotě, po němž následují výroční slavnosti.

_{¹Když uvidíš bloudícího býka či ovci svého bratra, nebuď lhostejný, ale poctivě je přiveď svému bratru zpět. ²Pokud tvůj bratr nebydlí poblíž anebo ho neznáš, přiveď to zvíře k sobě domů, ať u tebe zůstane, dokud se po něm tvůj bratr nebude ptát. Tehdy mu je vrátíš. ³Totéž uděláš s jeho oslem, s jeho pláštěm a s čímkoli, co se tvému bratru ztratilo. Když to najdeš, nesmíš být lhostejný.⁴Když uvidíš osla nebo býka svého bratra, jak leží na cestě, nebuď lhostejný. Ochotně mu jej pomoz zvednout.⁵Žena se nesmí oblékat jako muž ani muž jako žena. Kdokoli to dělá, je Hospodinu, tvému Bohu, ohavný! ⁶Když cestou narazíš na ptačí hnízdo (ať už na stromě nebo na zemi) s matkou sedící na ptáčatech či vejcích, neber matku i s mladými. ⁷Mladé si smíš vzít, ale matku musíš pustit, aby se ti vedlo šťastně a byl jsi dlouho živ.}

_{⁹Neutiskuj přistěhovalce – vy sami jste přece poznali život přistěhovalců, když jste žili v Egyptě!“ ¹⁰„Šest let osívej svou zem a shromažďuj její úrodu. ¹¹Sedmého roku ji ale nech ležet ladem, aby se najedli ubožáci z tvého lidu. Co zbude po nich, spase polní zvěř. Právě tak nalož se svou vinicí a svým olivovím.
¹²Šest dní dělej svou práci, ale sedmého dne přestaň, aby si tvůj býk i osel odpočinul a tvůj otrok i nádeník nabrali dech.}

_{Zvířata jsou Boží tvorové. Bůh je zahrnuje svou starostlivou péčí. Chválí ho a velebí ho už jen tím, že existují. I lidé k nim mají být laskaví. Měli by si vzpomenout, s jakou něžností zacházeli se zvířaty svatí, jako sv. František z Assisi nebo sv. Filip Neri. (KKC 2416)}

 

_{Každý tvor je svým vlastním způsobem dobrý a dokonalý. O každém díle „šesti dnů“ je řečeno: „A viděl Bůh, že je to dobré.“ Patří k samému pojmu stvoření, že „všechny věci mají vlastní trvalost, pravdivost, hodnotu, vlastní zákony i uspořádání“. Různí tvorové, které Bůh chtěl v jejich vlastním bytí, jsou každý svým způsobem odleskem nekonečné Boží moudrosti a dobroty. Proto každý člověk, aby se vyhnul nezřízenému užívání věcí, které pohrdá Stvořitelem a přináší zhoubné následky lidem i jejich prostředí, má respektovat dobrotu, jež je každému stvoření vlastní. (KKC 339)}

Jak dokládají uvedené citace Katechismu, kromě toho, že Bůh dal důstojnost člověku, učinil dokonalý celý svět. Na každou část stvoření Geneze píše: "Bůh viděl, že všechno, co učinil je dobré", po stvoření člověka píše dokonce "velmi dobré". Stvoření, tedy i zvířata, každý tvor i rostlina jsou v Boží péči. Katechismus velmi jasně a důrazně zpochybňuje zvrácený antropocentrismus. Církev dnes nemluví zjednodušeně o tom, že tvorové jsou podrobeni lidské bytosti. V souvislosti s jinými tvory, dodává Německá biskupská konference:  "Bylo by možné říci, že jejich bytí má přednost před tím, že jsou užiteční."

Ostatní živí tvorové mají před Bohem svou hodnotu. Chválí ho a velebí už tím, že existují, jak nás upozorňuje další žalm (104, 31), vždyť Pán se těší ze svého díla (opět je velmi dobré podívat se na ten žalm celý): https://www.bible21.cz/online#zalmy/104

a že "Pán moudře založil zemi" dokládá kniha Přísloví z části od "Moudrosti nad zlato" (Př 3,19). 

_{³¹Hospodinova sláva ať trvá věčně, ze svého díla ať se Hospodin raduje!}

_{¹³Blaze člověku, jenž nalezl moudrost, blaze člověku, jenž získal rozvahu! ¹⁴Přináší lepší zisk než stříbro, její výnosy jsou nad zlato. ¹⁵Její cena je nad perly vyšší, nic, v čem si libuješ, se jí nerovná. ¹⁶Dlouhověkost ve své pravici třímá, bohatství a slávu drží v levici. ¹⁷Její cesty jsou plné potěšení, její kroky vždy vedou k pokoji. ¹⁸Stromem života je těm, kdo se jí drží, blaze je těm, kteří ji uchopí!  ¹⁹Moudrostí založil Hospodin zemi, prozřetelností nebe upevnil. ²⁰Jeho věděním tryskají z hlubin proudy, oblaka rosu skýtají.}

Následující naťuknuté příběhy, které jsou hned ze začátku Bible, nám chtějí ukázat, jak skutečnost hříchu ovlivnila veškerý život na zemi. Nešlo pouze o vztah k Bohu, ale k narušení všech vztahů a narušil tak i život. Vidíme, že Kain v posledku zůstal sám se sebou "Proto buď proklet, vyhnán z úrodné země" (Gn 4,9-11). Dalším čtením můžeme pozorovat, že hřích a nespravedlnost se stupňuje až dojdeme k Noemovi, kdy už můžeme číst hrozivá slova: "Rozhodl jsem se skoncovat se vším živým, neboť země je plná bezpráví, které lidé páchají." (Gn 6,13) Ano, již v těchto příbězích oplývajících hlubokou symbolikou bylo obsaženo přesvědčení dneška, že totiž všechno je ve vztahu a péče o náš život a vztahy k přírodě jsou neoddělitelné od bratrství, spravedlnosti a věrnosti ve vztahu k druhým. Pro větší názornost oba příběhy z Bible cituji ve větší šířce:

_{³Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země, ⁴zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti, ⁵ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel. Kaina to rozlítilo, až se mu zkřivila tvář. ⁶Hospodin tedy Kainovi řekl: „Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? ⁷Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat.“ ⁸Kain svému bratru řekl: „Pojďme na pole!“ A když byli na poli, Kain se na svého bratra Ábela vrhl a zabil ho. ⁹„Kde je tvůj bratr Ábel?“ zeptal se Kaina Hospodin. „Nevím,“ odpověděl. „Jsem snad strážcem svého bratra?“ ¹⁰„Cos to udělal?“ řekl mu Bůh. „Slyš, krev tvého bratra ke mně volá ze země! ¹¹Teď budeš zlořečenější než země, která otevřela ústa, aby vpila krev tvého bratra, kterou jsi prolil! ¹²Když budeš obdělávat zem, už ti nedá svoji sílu. Budeš na zemi tulákem a štvancem.“ ¹³„Můj trest je větší, než lze unést,“ odpověděl Kain Hospodinu. ¹⁴„Pohleď, dnes mě vyháníš ze vší úrodné země a budu se před tebou muset skrývat. Budu na zemi tulákem a štvancem a kdokoli mě najde, ten mě zabije!“ ¹⁵Hospodin mu řekl: „Kdokoli zabije Kaina, ponese sedminásobnou pomstu.“ Hospodin pak na Kaina vložil znamení, aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil. ¹⁶Kain tedy odešel od Hospodinovy tváře a usadil se v zemi Nód na východ od Edenu.}

_{Noe však u Hospodina nalezl milost. ⁹Toto je Noemův příběh. Noe byl mezi svými současníky spravedlivý a poctivý člověk. Noe žil s Bohem. ¹⁰Noe zplodil tři syny: Sema, Cháma a Jáfeta. ¹¹Země však byla v Božích očích zkažená a plná násilí. ¹²Bůh pohlédl na zemi a hle, byla zkažená! Každý smrtelník na zemi žil zkaženě.
¹³Bůh Noemovi řekl: „Se všemi smrtelníky je konec. Země je plná jejich násilí, a tak je zničím i se zemí. ¹⁴Postav si archu z cypřišového dřeva. Archu propleteš rákosím a zevnitř i zvenčí ji vymažeš smolou. ¹⁷Hle, já sám způsobím na zemi záplavu vody, jež zničí všechny živé tvory pod nebem. Vše, co je na zemi, zahyne. ¹⁸S tebou však uzavřu smlouvu, a tak vejdeš do archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. ¹⁹Ze všeho živého, z veškerého tvorstva, přivedeš do archy po páru od každého druhu, aby přežili s tebou. Bude to samec a samice ²⁰z různých druhů ptáků, z různých druhů dobytka i z všemožných druhů zemské havěti. Z toho všeho k tobě přijde po páru, abys je zachoval naživu. ²¹Proto si opatři veškerou potravu, která se jí, a připrav zásoby jídla pro sebe i pro ně.“
²²Noe tak učinil; učinil všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.}

Možná kromě uvedených příběhů zde mohly být nabídnuty i příběhy další, které dokládají zkušenost s Bohem a jeho péčí o vyvolený lid Izraele, třeba příběh Abrahama a Lota nebo Josefa Egyptského. 

Z předchozího odstavce v návaznosti na příběh Noema, kdy Bůh litoval, že udělal lidi na zemi, vyzdvihujeme naději, že prostřednictvím Noema, který si uchoval bezúhonnost, rozhodl se otevřít cestu spásy. Dal lidstvu možnost nového začátku. Vlastně Bible sama je svědectvím mnoha nových počátků, kdy Bůh marnotratně rozdává lidem. Už z poselství Noema vidíme, že stačí jediný dobrý člověk, aby se zrodila naděje! Jak názorný je to starozákonní předobraz! Bůh nežádá příliš moc, ale tato rehabilitace předpokládá znovuobjevení a respektování rytmů, které do přírody vepsal Stvořitel. Noe objevuje duhu, ale velmi krásně je to vidět na zákonu o Šabatu, tedy o požehnaném sedmém dni, jak ukazují úryvky z Gn 2, 2-3 a z Ex 16,23, o pokrmu z nebe, nebo tamtéž, Ex 20,10 známý verš, který řadíme jako 3. přikázání desatera. Sabatické nebyly jen dny, ale i roky po 7nebo milostivá léta po 49 letech. Odpočinek nebyl jen pro člověka, ale i pro ostatní tvory. To lze srovnat i v Lv 25, 1-4 či do 6. verše nebo verš 10, možná raději celou kapitolu: https://www.bible21.cz/online#leviticus/25

_{1Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí. 2Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. 3Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil.}

_{Mojžíš jim řekl: „To je ten chléb, který vám Hospodin dal za pokrm. ¹⁶Hospodin přikázal toto: ‚Nasbírejte si, kolik kdo potřebuje k jídlu, omer na osobu. Vezměte pro každého, koho máte ve stanu.‘“ ¹⁷Synové Izraele tak tedy učinili a nasbírali někdo více, někdo méně. ¹⁸Potom to měřili po omeru. Kdo nasbíral hodně, tomu nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek. Každý nasbíral, kolik potřeboval k jídlu. ¹⁹Mojžíš jim řekl: „Ať si z toho nikdo nenechává na zítřek!“ ²⁰ale oni Mojžíše neposlechli. Někteří si něco nechali na zítřek, a to jim zčervivělo a zasmrádlo. Mojžíš se proto na ně hněval. ²¹A tak to sbírali každé ráno, kolik kdo potřeboval k jídlu (ve slunečním žáru se to totiž rozpouštělo). ²²Šestého dne se pak stalo, že toho pokrmu nasbírali dvakrát více – dva omery na osobu. Všichni vůdcové obce tedy přišli a oznámili to Mojžíšovi. ²³Ten jim řekl: „To je to, o čem Hospodin mluvil. Zítra bude den odpočinku, svatá sobota pro Hospodina. Napečte, co se má péci, a uvařte, co se má vařit. Všechno, co zbude, si nechte do zásoby na zítřek.“ ²⁴A tak si to nechali na zítřek, jak Mojžíš přikázal, a nezasmrádlo to ani v tom nebyli červi. ²⁵Tehdy Mojžíš řekl: „Snězte to dnes, neboť dnes je Hospodinova sobota; dnes na poli nic nenajdete. ²⁶Šest dní budete sbírat, ale sedmého dne, v sobotu, nic nebude.“ ²⁷Sedmého dne pak někteří z lidu vyšli sbírat, ale nic nenašli. ²⁸Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jak dlouho budete odmítat zachovávat má přikázání a mé pokyny? ²⁹Nechápete, že vám sobotu dal Hospodin? Proto vám on sám dává šestého dne chléb na dva dny. Každý zůstaňte, kde jste. V sedmý den ať nikdo nevychází.“ ³⁰A tak lid sedmého dne odpočíval. ³¹Dům Izraele pak ten pokrm nazval mana. Byl jako semeno koriandru, bílý, a chutnal jako medový koláč.}

_{8Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. 9Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, 10ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách. 11V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej.}

V 3. knize Mojžíšově se myslí také na chudé, vdovy a cizince "o svatosti života" (Lv 19,9-10): https://www.bible21.cz/online#leviticus/19

_{Lv 25: ¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi na hoře Sinaj: ²„Mluv k synům Izraele: Až přijdete do země, kterou vám dávám, bude země zachovávat Hospodinův sobotní odpočinek. ³Šest let osívej své pole, prořezávej svou vinici a shromažďuj její úrodu. ⁴Sedmého roku však ať má země sobotu, čas odpočinku, sobotu pro Hospodina: své pole neosívej a neprořezávej svou vinici. ⁵To, co se ti samo urodilo, nežni a na své netknuté vinici nepořádej vinobraní: ať má země rok odpočinku. ⁶To, co země v odpočinku urodí, ovšem smíte jíst – jak ty, tak tvůj otrok, tvá děvečka, tvůj nádeník i tvůj host, kteří jsou s tebou. ⁷Také tvůj dobytek a zvěř ve tvé zemi budou jíst její úrodu.⁸Odpočítáš si též sedm sobotních let, sedmkrát sedm let, takže ti doba sedmi sobotních let vyjde na čtyřicet devět let. ⁹Desátého dne sedmého měsíce pak zatrub na beraní roh. V Den smíření ať celou vaší zemí zní troubení na roh. ¹⁰Padesátý rok pak posvěťte a vyhlaste v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. To bude vaše léto milosti: vrátíte se každý ke svému vlastnictví, každý se vrátíte ke své rodině. ¹¹Tento padesátý rok pro vás bude létem milosti: nebudete sít, ani sklízet, co samo vyrostlo, a na své netknuté vinici nebudete pořádat vinobraní. ¹²Protože je to léto milosti, bude vám svaté. Budete jíst jen to, co se samo urodí na poli.}

_{Lv 19: ⁹Když budete sklízet obilí své země, nesklízej své pole až do kraje a nepaběrkuj, co po sklizni zůstalo. ¹⁰Ani svou vinici úplně neobírej a nepaběrkuj, co na vinici upadlo. Nech to chudákovi a přistěhovalci. Já jsem Hospodin, váš Bůh. ¹¹Nesmíte krást ani lhát ani podvádět svého bližního.¹²Nesmíte v mém jménu křivě přísahat – tak bys znesvětil jméno svého Boha! Já jsem Hospodin. ¹³Nesmíš svého bližního utiskovat ani vykořisťovat. Mzda najatého dělníka se u tebe nesmí zdržet do rána. ¹⁴Nesmíš nadávat hluchému ani podrážet nohy slepému – boj se svého Boha! Já jsem Hospodin.¹⁵Nesmíte nikomu křivdit u soudu. Neber ohled na chudého a nestraň bohatému; musíš svého bližního soudit po právu. ¹⁶Neobcházej svůj lid jako pomlouvač. Neohrožuj život svého bližního. Já jsem Hospodin.
¹⁷Nenos v srdci nenávist ke svému bratru. Svého bližního otevřeně napomeň – jinak jsi jeho spoluviníkem! ¹⁸Nemsti se ani nechovej zášť proti synům svého lidu. Miluj svého bližního jako sám sebe. Já jsem Hospodin.}

Ze žalmů již bylo několikrát citováno. Jako nejdelší kniha Bible si zaslouží samostatný odstavec, neboť žalmy jsou plné chvály na Stvořitele i stvoření. Chválit můžeme Boží milosrdenství, které trvá na věky také pro veliké Boží činy (Ž 136,6). https://www.bible21.cz/online#zalmy/136

_{⁴On jediný veliké divy působí – jeho láska trvá navěky! ⁵On ve své moudrosti nebe učinil – jeho láska trvá navěky! ⁶On na vodách zemi rozložil – jeho láska trvá navěky! ⁷On veliká světla učinil, – jeho láska trvá navěky! ⁸Učinil slunce, aby vládlo dni – jeho láska trvá navěky! ⁹Měsíc a hvězdy, aby vládly nad nocí – jeho láska trvá navěky!
¹⁰On pobil prvorozené v Egyptě – jeho láska trvá navěky! ¹¹Vyvedl z jejich středu Izrael – jeho láska trvá navěky! ¹²V mocné ruce a paži vztažené – jeho láska trvá navěky! ¹³On Rudé moře vedví rozdělil – jeho láska trvá navěky! ¹⁴A jeho středem provedl Izrael – jeho láska trvá navěky! ¹⁵Faraona s vojskem smetl do moře
– jeho láska trvá navěky!}

Chválit má nejen člověk, ale celé stvoření a to jak živé, tak i neživé (Žl 148,3-5, který už byl citován). V Knize žalmů je jich 150 a každý se obrací k Hospodinu, Stvořiteli: https://www.bible21.cz/online#zalmy/148

_{³Chvalte ho, slunce i měsíci, chvalte ho, všechny hvězdy zářící! ⁴Chvalte ho, nebesa nejvyšší, chvalte ho, vody v oblacích! ⁵Ať všichni chválí jméno Hospodin,
jehož příkazem byli stvořeni!}

Ve velké většině dosud bylo citováno z knih Mojžíšových nebo z žalmů. Ale také prorocké spisy zvou ke znovunalezení síly v obtížných chvílích rozjímáním o Boží moci, která vše stvořila. Proroci ukazují, jak Boží lid žil s Bohem a jak Bůh jednal se svým lidem, ukazují Boží sílu a moc. Bůh osvobozuje a zachraňuje, jak uvádí třeba prorok Jeremiáš (Jer 32, 17.21) nebo "starozákonní evangelista" Izaiáš (Iz 40,28b-29).

_{¹⁷„Ach, Hospodine, Pane můj! Ty jsi svou velikou mocí a vztaženou paží učinil nebe i zemi – pro tebe nic není nemožné! ¹⁸Prokazuješ milosrdenství tisícům pokolení, ale vinu otců splácíš i jejich potomkům. Jsi veliký a mocný Bůh; máš jméno Hospodin zástupů. ¹⁹Jsi veliký ve svých záměrech a mocný ve svých činech. Nespouštíš oči z cest všech lidí, abys každého odměnil podle jeho jednání, tak jak si za své skutky zaslouží. ²⁰Konal jsi znamení a zázraky v Egyptě a konáš je dodnes v Izraeli i mezi všemi lidmi – tak sis získal jméno, které stále máš. ²¹Vyvedl jsi svůj lid Izrael z Egypta znameními a zázraky, mocnou rukou, vztaženou paží a uprostřed veliké hrůzy. ²²Dal jsi jim tuto zemi, o níž jsi přísahal jejich otcům, že jim ji dáš – zemi oplývající mlékem a medem. ²³Když ale přišli a ovládli ji, neposlouchali tě a neřídili se tvým Zákonem. Nic z toho, cos jim přikázal, neplnili, a tak jsi na ně přivedl všechno tohle neštěstí.}

_{²⁵Ke komu mě tedy chcete přirovnat? Svatý říká: Kdo se mi vyrovná? ²⁶Zvedněte oči a pohleďte: Kdo stvořil toto vše? Kdo koná přehlídku hvězdných zástupů, kdo je volá jménem, všechny do počtu? Má nesmírnou sílu, jeho moc je úžasná – nikdy mu nechybí ani jediná!  ²⁷Proč tedy říkáš, Jákobe, proč si, Izraeli, stěžuješ:
„Má cesta je Hospodinu ukrytá, můj Bůh si nevšímá mých práv“?
²⁸Copak to nevíš? Copak neslyšíš? Hospodin, Bůh věčnosti, jenž stvořil zemské končiny, není unaven ani vyčerpán – jeho moudrost je nezměrná!
²⁹On dává sílu znaveným a vysílené umí posílit. ³⁰Mladí jsou unavení, zesláblí, mládenci klopýtají a padají, ³¹kdo ale v Hospodina doufají, ti nabývají nových sil:
Vznášejí se jako na orlích perutích, běží a nejsou vyčerpáni, kráčí a nejsou znaveni.}

Zkušenost Babylonského otroctví byla velkou kapitolou v životě vyvoleného národa. Vedla k prohloubení víry v Boha. Lid byl uprostřed svého neštěstí povzbuzen k novému nalezení naděje. V dalších zkouškách a podrobeních národa, národ znova nacházel útěchu a naději v umocnění důvěry ve Všemohoucího a znovu a znovu se k němu obraceli. Tak pokračoval i věřící lid nového zákona v novém chvalozpěvu z poslední biblické knihy - Zj 15,3. Když Bůh mohl stvořit svět z ničeho, může také do tohoto světa zasáhnout a přemoci každé zlo. 

Navíc posledku očekáváme "nová nebesa a novou zemi" (Zj21,1-8) .

²_{Uviděl jsem jakoby skleněné moře smíšené s ohněm a také ty, kteří zvítězili nad šelmou, nad jejím obrazem a nad číslem jejího jména. Stáli na tom skleněném moři, měli Boží loutny ³a zpívali píseň Božího služebníka Mojžíše a píseň Beránkovu: „Veliké a předivné jsou tvé skutky, Pane Bože Všemohoucí, spravedlivé a pravé jsou tvé cesty, Králi národů! ⁴Kdo by tě nectil, Pane, kdo by tvé jméno nechválil? Vždyť ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a před tebou se skloní,
neboť tvé spravedlivé soudy byly zjeveny!“}

_{¹Potom jsem uviděl nové nebe a novou zemi. Neboť první nebe a první země pominuly a moře již nebylo. ²Uviděl jsem svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje od Boha z nebe, připravený jako nevěsta okrášlená pro svého muže. ³Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu: „Hle, Boží příbytek mezi lidmi. Bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. ⁴On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.“ ⁵Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ Řekl také: „Napiš, že tato slova jsou věrná a pravdivá.“ ⁶Pak mi řekl: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznícímu zdarma napít z pramene vody života. ⁷Kdo vítězí, dostane toto vše za dědictví. Já mu budu Bohem a on mi bude synem. ⁸Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“}

Tím, že obdivujeme Stvořitele a jeho stvoření, činíme ve své spiritualitě více, než kdybychom měli Stvořitele opomíjet. Svět, který byl pro nás stvořen, On stále vede a řídí a jen s Ním bude fungovat. Dělá-li člověk ze sebe boha a pokouší-li se poroučet přírodě, je k přírodě krutý, nelítostný a nemyslí na ostatní, v posledku je pak sobecký a zbyde po něm jen zmatek a spoušť. Člověku nebyl dán rozum proto, aby ovládl přírodu, ale proto, aby se staral o Stvoření a obdivoval Stvořitele.

Když jsem, tedy, zpracoval tento text, nebude ze mě ekolog, ale ekologičtěji smýšlející křesťan.

To jste rádi, že už to povídání skončilo! Nevím, kdo to dočetl až sem. Pokud se našel někdo takový, gratuluji mu k jeho nadšení.