Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Míra lásky

V Zubří máme pravidelný kroužek biblistiky, 

na který bychom se scházeli, kdyby nebyl koronavirus. 

 

Když už je ten koronavirus, tak se vynalézá jiný způsob setkávání. Nemusíme se setkávat jenom on-line na You tube či zoom nebo dalších jiných platformách ať audio nebo video či taky jde telefon nebo Skype - možností je hodně.

 

Jedna z těch možností je taky blog a právě této možnosti vždycky s odkazem na farní web vymyslel náš vynikající vedoucí tohoto kroužku, že vždycky v ten čas, kdybychom se normálně setkali, vyvěsí na farní stránky odkaz se zamyšlením nad nedělním úryvkem. Přečtení to má určitě více, než tolik, kolik nás běžně v tom kroužku bývá.

 

A jako se nenudíme při kroužku, nenudíme se ani u čtení z blogu. Dá se to tam i komentovat.  Však se klidně podívejte, budete duchovně o hodně obohaceni: https://martinsvak.blogspot.com/

 

Pro mě je to taky větší motivace, abych více sledoval nedělní texty a vzhledem k současné situaci, kdy denně mám v podstatě hodinu adorace s podáváním svatého přijímání, vždycky mě tak nějak něco napadne.

 

Dnešní texty jsem krátce komentoval takto:

 

Martine, díky za zcela vynikající komentář k prvnímu čtení. Málo kdo cituje papeže Jana Pavla I., který byl na Petrově Stolci pouhých 33 dnů. Je to velice čtivé, poučné i odborné. Vyčítá-li někdo Bibli, že žena znamená něco míň než muž, je toto jeden z mnoha textů, který poukazuje na hlubokou úctu Písma k ženám: "...větší cenu má, než perly..."

V evangeliu můžeme hřivny vnímat jako míru lásky. Pán zná své služebníky a podle jejich schopností jim dává hřivny. Ten, co dostal nejvíc, dokázal prokázat také nejvíc lásky a Pán to ocenil, že mu dal i zbylou hřivnu. Ten prostřední dal tolik, kolik měl a také se mohl radovat. Poslední se snažil hájit svou netečnost, proto mu byla vzata i ta hřivna, která byla dána k užívání a ponechána stranou. Je-li v lásce netečný, přece ho Pán nebude k lásce nutit a proto mu vezme i to, co má.

 

Jako každý nedělní evangelium, i toto mám lehce zveršovaný:

 

Ať nám žádná hřivna neuniká, Ježíš svým učedníkům říká: "To jeden člověk na cestu chtěl jít, služebníky majetkem vybavit. Velikých hřiven dal pět jednomu, druhému dvě, jednu třetímu. Každému tolik, jak schopností měl, předal a potom hned svou cestu šel. Ten, který dostal těch pět hřiven sám, dalších pět ještě na nich vydělal. Také ten, který hřivny měl jen dvě, i on o další dvě rozmnožil je. Ten, který dostal jenom jedinou, vykopal jámu, přikryl ji hlínou. Po delší době Pán se vrátil zpět, jak si kdo vedl, chtěl se dozvědět. Přistoupil, který dostal hřiven pět, přinesl s sebou ještě dalších pět. Svému pánovi hned řekl vstřícně: Pět jsi dal, pět vydělal jsem pilně. Na to Pán: Správně dobrý a věrný, nyní budeš se radovat velmi. Z mála jsi spravoval, rozmnožil dost, s pánem svým budeš teď sdílet radost. Přistoupil i ten s dvěma hřivnami, řekl: Dvě hřivny, pane, dal jsi mi. O další dvě jsem tak rozmnožil zisk, rozumně podnikal, ne žádný risk. Málo jsi spravoval, mnoho ti dám, budeš se radovat, tak, jak tvůj pán. Ten, který dostal hřivnu jedinou, nebál se přijít se svou novinou: Vím, pane, že ty máš majetku sběr, sbíráš, kdes nesel a to není fér. Měl jsem strach a tu hřivnu zakopal, tady ji máš celou, podnikej dál. Služebníku špatný a též líný, věděls, že sklízím i plody jiný! Směnárníku, když bys peníze dal, bych si je vyzvedl, s úrokem vzal. Tu hřivnu mu ihned odeberte, co jich měl deset, tomu ji dejte! Neboť každý, kdo má, dostane víc, kdo nemá, vydá vše, nezbude nic. A toho služebníka k ničemu hoďte ven do temnot a pozná tmu. Tam bude pláč a zubů skřípění, nebude radost, jenom úpění. 

 

Další krásné evangelijní veršíky: http://fatym.com/view.php?nazevclanku=bohosluzby-a-dalsi-behem-33-tydne-v-mezidobi&cisloclanku=2020110071

 

Když jsem tak přemýšlel nad tím "podnikatelským evangeliem" 

přišla my na mysl myšlenka: "Míra lásky!"

 

Pán měl rád své služebníky a dal jim každému podle schopností, jak je znal. U prvního viděl zájem a dal mu mnoho. Ona hřivna taky něco váží a vydělat dvojnásobek pěti dá větší námahu, než vydělat dvojnásobek dvou. První do toho musel zapojit více lásky i více zájmu, ten druhý udělal svou povinnost a mohl se s Pánem radovat také. Od třetího Pán nečekal mnoho, ale dočkal se naprostého nezájmu, nedostatku lásky. Ten tu hřivnu zakopal a vykopal ji až se Pán vracel. Neměl o tu hřivnu žádný zájem a nebyla mu k užitku. Když nebyl zájem, tak ani Pán se nevnucuje a pošle služebníka pryč a onu hřivnu dá tomu, který s láskou pracoval a bavilo ho získávat užitek pro svého Pána.

 

Nevím, zda v tomto blogu někde je "Partutovské podobenství o bramborách".  Zemědělské družstvo Partutovice totiž je známé svými bramborovými výpěstky a také k 28. říjnu každého roku dělají bramborový den, který letos asi museli zrušit. 

 

Proto to byla naše scénka na farní společenský večer v Partutovicích, kdy místo hřiven jednotliví podnikatelé dostali pytle brambor a každý měl s nimi nějak naložit. Když se pán vrátil, synové se chlubili, jak vypěstovali dalších pět či dva pytle brambor nebo jeden pytel, který mezi tím shnil. Pak měli z nových výpěstků udělat svému pánu večeři. Dovedete si asi představit, jak byl pán unešený z první večeře a z těch nejlepších nových deseti pytlů brambor a jak mu asi chutnaly brambory, které ležely někde ve sklepě a za tu dobu shnily tak, že ani nejlepší šéfkuchař by to nezpravil.

 

Od Boha jsme dostali každý podle svých schopností a podle míry naši lásky k Bohu teď s nimi máme nějak zacházet. Každý ví, že když se s dary nehýbe a nenakládá, tak nejsou k ničemu. Ale i to s čím nebylo dobře nakládáno, může udělat radost tomu, kdo z toho měl radost i před tím. Ano, i z toho, s čím dobře nenakládáme Pán dokáže udělat něco dobrého. Tak ten, kdo má, tomu bude dáno a kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má.

 

V této době prožívám hodně radosti s Pánem, 

denně mám možnost se Ho dotýkat v Eucharistii. 

 

Je to velký dar. Mnoho lidí nemůže teď na mši svatou, jsou odkázáni na individuální duchovní péči a na možnost podávání svatého přijímání mimo mši.

 

Mnohem víc si uvědomuji, že mi tato služba dělá radost a také se snažím mnohé vynalézat a přemýšlet nad zcela novými věcmi.

 

Dnes (vlastně už minulou neděli) mě napadlo, že když přijímáme eucharistii normálně při mši svaté, velká většina lidí přijímá ve stoje, protože je to tak obvyklé. 

 

Nyní však mnozí, a v Zubří je to skoro polovina, přijímají svaté přijímání v kleče, což je krásné.

 

Ti, co jsou vyššího vzrůstu, protože já jsem malý, někteří přijímají v kleče, jiní v podřepu tak, abych jim dosáhl do úst.

 

Většina přijímá do úst, na ruku jen někteří a to převážně ve Vidči, odkud je také nový eucharistický koronavirový vynález.

 

Popravdě řečeno, že mě to už napadlo, že by se to asi dalo, ale bylo by to zajímavé přijímat Krista v kleče a na ruku. Sám jsem to nikdy nerealizoval, protože mi to připadalo divné, ale vzhledem k době je to docela přiměřené. 

 

Nicméně pokud jsou v kleče a na ruku, tak musím jako podávající dávat větší pozor, abych se správně ohnul, neboť jsem -li ještě na stupínku, jakože jo, tak je to i nízko a jako podávající (byť to teoreticky jde) si nemohu taky kleknout, tak se musím buď hodně sklonit nebo bezpečně jít do dřepu.

 

Nikdy před tím jsem tolikrát nepoklekal před svatostánkem jako v neděli, když přes 2 hodiny podávám příchozím eucharistického Krista. Naplňuje mě to radostí a láskou. Čím více podám svatých přijímání, tím větší cítím radost a také to, jak mě Pán miluje.

 

Křesťan má ještě 6. smysl a tím je míra lásky!

 

Také jsme se ještě bavili v tomto čase, kdy se on-line sleduje mše svatá, kterým smyslem vnímáme nejvíce. Z tělesných smyslů jsme se shodli, že je to zrak, kterým vnímáme 80% informací, proto je lepší sledovat mši na videu než přes rádio. 

 

Jenže mše svatá není o informaci, ale o formaci srdce a proto ani smysl, kterým vnímáme nejvíce, nám tolik Krista nepřiblíží jako naše nastavené srdce na lásku. 

 

Proto je také větší potřeba být u toho, být přímo s milovaným, než vidět milovaného na videu či slyšel milovaného prostřednictvím audia.

 

Nutno však říci, že tento 6. smysl by měl být prvním ze smyslů a že jím je zajisté obdařen i ten, kdo není křesťanem. 

 

Onu míru lásky jsme dostali jako hřivnu. 

V Kristu je však plnost lásky!

Zobrazeno 326×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio