Ve škole jako doma

Nebo spíše opačně doma jako ve škole.

V létě jsem mohl dělat zkoušku v trenkách. Nikdo nečekal, že vlastně zimní semestr proběhne jen v několika málo dnech a pak budou zkoušky i distanční formou.

Na druhou vlnu koronaviru se distanční způsob výuky stal jakousi normou. A tak dnes, když takto naplno prožívám on-line výuku, prožívám přednášku na faře. 

Jak moc rád bych však jel do školy, kde by výuka proběhla v normálním prostředí.

Je vidět, že je to úplně jiné učení a úplně jiná motivace.

Ono celý den to mám doma (tedy na faře) a zdá se to jako takové "domácí vězení."

Do toho poslouchám, jak sv. Pavel píše list Filemonovi z vězení a z toho listu plyne velká svoboda. Takže se můžu z "domácího vězení" svobodně vzdělávat.

Jsem na faře oblečen, poslouchám výuku, plně se tomu mohu věnovat, ale soustředění je pro mě menší. 

Chybí mi ta školní atmosféra, spolužáky sice vidím doma, ale nemůžeme se o přestávkách bavit. 

I při hodině si mohu dělat, co chci.

Nicméně užitek z toho mám a mám velké štěstí, že jsem s panem farářem a pan farář se mě asi bude ptát, protože na obědové přestávce se ptal, na vyučování, takže toho musím i chci hodně zachytit.

Když jsem se z Drahotuš stěhoval, věděl jsem, že se budu muset více učit a připravovat. A když je teď ten koronavirus a učíme se doma, jsem tak tím více pod odborným dohledem.

Zda budu student úspěšnější, to zatím nevím.

Nicméně stůj co stůj se chci snažit nabíjet se dobrým kvalitním křesťanským vzděláním.