Nejdelší neděle

Z "šuplíku" vytahuji tento článek, který bude mít 10 let výročí: https://vvrh.signaly.cz/1011/tak-se-mi-stala-takova

Již od r. 1979 má jedna neděle v roce o 1 hodinu navíc... 

a je to velmi hezké, že se můžeme o 1 hodinu déle modlit nebo spát, to je na svobodě každého.

Na druhé straně, k příležitosti jarní rovnodennosti je taky jedna neděle v roce, která trvá pouhé 23 hodiny, což je hrubé porušení 3. přikázání desatera. 

Morálně správně mělo tvůrce této věci napadnout, že při jarním posunu času (protože ten zimní je původní), by změnu kvůli ztrátě 1 hodiny neměli plánovat na neděli, kterou slaví všichni křesťané a nekřesťané by se to měli naučit, nýbrž na pondělí a to tak, aby místo vynechané hodiny byla další hodina přidána ke dni Páně, který by končil 24:59 a potom by následovala pondělní 2:00. Nicméně už 42 let je to takto chybně.

Letos navíc nejen tento den je pro mnohé křesťany ukrácen o možnost mše svaté a některé kostely ukráceny také o možnost oslavit neznámý den svého výročí posvěcení.

Dnešní den má hodinu navíc a je velmi dobré tu hodinu využít k výraznější oslavě Kristova vzkříšení. Navíc od Sv. Stolce máme tu možnost již teď navštěvovat hřbitovy a modlit se za zemřelé. 

Protože nemůžeme skoro jinak, můžeme tento čas hodně věnovat soukromé modlitbě, dát více času Bohu a opravdu se to vyplatí.

V tuto dobu velmi prožívám, že tady, kde jsem se ve velkém množství využívá individuální duchovní péče.

Včera měl pro mě o. Pavel nádherné povzbuzení: 

"Když má zítřejší den o hodinu déle, mohli bychom se klidně sejít k modlitbě v 5:00 - to je jako by bylo 6:00."

Ano, měl pravdu a já jsem se moc těšil na dnešních 25 hodin času, z nichž jsem věděl, že velmi podstatná část bude modlitba.

Po 5. hodině jsem přišel na snídani, před 6. jsme společně začali denní modlitbu církve. Pak až do 10:00 byla pořád nějaká modlitba taky i v rámci individuální duchovní péče.

Po denní modlitbě církve o. Pavel překvapivě navázal růženec. Proč ne, je přece o hodinu času navíc. V 6:50 jsem šel do sprchy a obléci se. Pak byl čas jít na mši svatou, která byla přenášena také on-line v 7:45 pro farníky. Podle počtu shlédnutí během přenosu se zúčastnila celá farnost. 

Po mši svaté o. Pavel zpovídal a já jsem podával svaté přijímání. Protože však jsem předpokládal, že přicházející sledovali mši svatou, jen jsem navazoval "Hle Beránek Boží..." a následně "Tělo Kristovo."

V mezičase jsem se modlil další kousky růžence, až do 10:00 jsem byl pomodlený zbytek desátků růžence. Ke svatému přijímání přišel někdo během každého z desátků, některé desátky jsem přerušoval na několikrát pokleknutím před svatostánkem a podáváním sv. přijímání, podal jsem asi přes 30 svatých přijímání.

Dnes jsem asi nejvíce krát v životě poklekl před Eucharistií.

Po odpočinku na faře a výborném obědě jsme jeli zase do Vidče od 16:00 na hodinu. Tam už čekala celá 1 rodina, které sv. přijímání podal o. Pavel. Během hodiny jsem se ještě modlil živý růženec a korunku k Božímu milosrdenství a následně dokončil denní modlitbu církve až k modlitbě před spaním.

Potom následovala večeře.

Ale nepíšu to sem proto, abych se chlubil tím, že velkou většinu dne jsem prožil opravdu v modlitbě a duchovních setkáních. 

Napadá mě, že mě nenapadá, co bych se měl modlit ještě teď, když den není ukončen a noc je mladá.

Ale Duch svatý ví, že neustále máme co a za co se modlit. Ano, modlit se můžeme neustále!

A dnes máme ještě hodinu navíc!