Národ si vyvolil apoštoly na státní svátek

Sice dnešní článek jsem zařadil do zbožné rubriky o světcích, nenechte se však zmást jeho obsahem, hlavně ve věcech, které se asi nebudou líbit. Však nemusíte to číst.

Je to už dost dlouho, víc než desetiletí, co jsme byli s ministranty v Praze a mimo jiné také v Poslanecké sněmovně. To ještě Velký pátek nebyl státním svátkem. Shodou okolností zrovna za přítomnosti nás ministrantů se páni poslanci bavili právě o tomto novém státním svátku. 

Ministranti i já jsme mohli být otřeseni, jak nevzdělané máme pány poslance, vždyť i pětileté dítě chodící do kostela ví, že Pán Ježíš nebyl na Velký pátek vzkříšen, ale ukřižován. 

Ano přesně tak se poslanci vzájemně poučovali: Pravděpodobně komunista (jiný to snad ani být nemohl, protože většinu stran náboženství příliš nezajímá) tvrdil s naprostou a neotřesitelnou sebejistotou správně stranicky vyučen, že Pán Ježíš na Velký pátek vstal z mrtvých. A s největší pravděpodobností, nikdo jiný tolik tomu nerozumí, poslanec KDU - ČSL to ihned dal do pořádku správným tvrzením, že na Velký pátek byl Pán Ježíš ukřižován.

Ano velmi tragické bylo, že páni politici předváděli svou katastrofální a neomluvitelnou neznalost před deseti - patnácti letými kluky a vůbec se za to nestyděli, vůbec jim to nepřišlo divné a trapné. Já si to pamatuji dosud.

Naprosto otřesná a zcela neomluvitelná byla neznalost především komunistické strany. Jsou víc, než politováni hodní, modleme se za ně, ať se obrátí, jinak neutěšeně zemřou a to ne na koronavirus - a to není žádné vyhrožování!

Z jejich strany také zazněl názor, ovšem kritický názor, že většina státních svátků se kryje se svátky církevními. 

Ano, to měli zcela mimořádně pravdu, jakože v čele se současným panem prezidentem, který jim vyjadřuje podporu a chválí je, že drží vládu, pravdu nikdy a v ničem nemají, a i kdyby ji měli, jsou nedůvěryhodní a pravda z jejich úst není nic jiného, než mlácení prázdné slámy.

Tak si ty státní svátky projděme jeden po druhém.

Počínaje od Nového roku, kdy slavíme Matku Boží, Pannu Marii jako zasvěcený svátek pak dalším svátkem je až Velký pátek, den Kristovy oběti za nás na kříži, který nakonec prošel, tradičně Velikonoční pondělí, kdy církev slaví oktáv vzkříšení až k 1. květnu, kdy krásně ladí svátek práce s nezávaznou památkou sv. Josefa, dělníka, týden po tom, kdy si národ připomíná osvobození od 2. světové války, církev slaví Pannu Marii, Prostřednici všech milostí a pak následuje slavnost věrozvěstů, sv. Cyrila a Metoděje, kteří nám podle státního svátku přinesli kulturu. 

A aby toho nebylo málo, tak i na (sv.) Jana Husa, kterého slaví jen nekatolické církve (tedy i to je z jistého pohledu církevní svátek a pro Církev československou husitskou dokonce jeden z největších), se u nás katolíků naráz začala připomínat úcta Mistra Jana Husa k Panně Marii nebo také lze slavit mučednici, sv. Marii Goretti a Slavnost sv. Václava byla prohlášena dnem české státnosti, dnešní svátek, zdá se, že zcela nezáměrně, nicméně historicky přece v tento den, vyhlášení samostatného Československa vyšlo na svátek apoštolů sv. Šimona a Judy, takže takto si národ vyvolil apoštoly.

A budeme pokračovat dál, abychom vyjmenovali všechny státní svátky, kdy i církev má co slavit, když 17. listopadu je den boje za svobodu a demokracii a připomíná se také mezinárodní den studentstva, tak církev slaví sv. Alžbětu Uherskou, která je přímou příbuznou národní světice sv. Anežky České a také sv. Hedviky Slezské a samozřejmě od 24. prosince se slaví Vánoce, předvečer narození Krista - tedy Štědrý den a 1. a 2. svátek vánoční, kdy při prvním svátku je vlastní slavení slavnosti Narození Páně, kdy je druhý zasvěcený svátek, a o druhém vánočním svátku slavíme sv. prvomučedníka Štěpána.

Ano, všechny naše významné dny státních svátků oslavuje církev svatá a s tím třetí vládnoucí strana (ani kterákoli jiná) vůbec nic není schopna udělat.

Naše státní svátky mohou posilovat naši víru!

U neateističtějšího národa je to trochu úsměvné, nicméně Poláci, Slováci a mnozí další jsou na tom ještě mnohem lépe, když ještě více svátků církevních slaví jako svátky státní. Je vidět, že v Evropě je křesťanství dobře zakořeněné i v těchto státních záležitostech.

Co nás vede k tomu, abychom tak řídili státní svátky? Naše skrytá víra, tedy i víra nevěřících. 

K tomu, abychom si vážili státního svátku vybízí přece i náš pan prezident, Ing. Miloš Zeman, když prohlásil, že zrušení oslav státního svátku a vyznamenání by považoval za zbabělost a neúctu k státnímu svátku.

Ano, i náš pan prezident si váží svatých apoštolů Šimona a Judy, na jejichž svátek se stala naše země samostatnou, odtrženou od dlouhého období Habsburské monarchie.

Na svátek apoštolů Šimona a Judy normálně vyznamenává ty, které chce. Dělá to však pro vlastní potěšení, za jeho vlády už se nejedná tolik o státní akt, ale o státní frašku, takže zrušením vyznamenání některých významných se spíše vrátila důstojnost státnímu svátku, který slavíme.

Čas státního svátku však postihl krizový stav, který byl vyhlášen. Místo vyznamenání se přitvrdí podmínky a my to musíme strpět a nejen musíme, ale i z poslušnosti chceme. 

V první vlně jsem nad tím ani tak moc nepřemýšlel, když 4 státní svátky byly uprostřed krizového stavu: Velký pátek, Vellikonoční pondělí, svátek práce a výročí osvobození.

Ale v druhé mě jednotlivá vyhlášení pobavila svým načasováním, když Elišky dostaly k svátku zákaz zpěvu, a abych se nesmál, tak o týden později, když církev slavila sv. Radima, mého biřmovacího patrona a ve světském kalendáři byl Marcel, se opět přitvrzovalo a následně se zavřely i školy.

Dnešní přitvrzování je velmi velké, velmi moc nás bude omezovat, ale je na svátek apoštolů, sv. Šimona a Judy. 

Zvláště sv. Juda je velkým přímluvcem v naléhavých potřebách!

A my máme naléhavou potřebu prosby. Jenže i ta prosba by měla být spojena s obětí a obrácením.

Včera někdo ze Signálníků naťuknul deset egyptských ran. 

K tomu mě napadla myšlenka, kterou vlastně tady tak nějak trochu rozvádím:

V Bibli už se ale nepíše jedenáctá rána: koronavirus. To proto, že všichni Egypťané zahynuli v moři a neměl kdo napsat, že po smrti prvorozenců a zaplavení vojska, všechny ty Egypťany, které minuly předchozí rány dohnal koronavirus, některé zastavil, jiné zhmoždil a některé dokonce zabil. Egyptská říše už se z toho nevzpamatovala, zatímco národ Izraelský se rozrůstal a sílil, dokud ho v Ježíšově době nepohltili Římané.

Mojžíš měl vyvést izraelský národ z Egypta. Byl s Ním Hospodin. Mojžíš vyjednával s faraonem, ale Hospodin zatvrdil srdce faraona, takže národ nepropustil a egyptský národ se neobrátil a byl bit deseti ranami, zda byly i rány další, to se nepíše, protože národ, který šel pod vedením Mojžíše už byl vysvobozen. A když reptali proti Mojžíšovy, přišel na ně trest a oni se obrátili k Hospodinu.

U nás však politici i v této krizi se chovají jako farao nebo jako neposlušný izraelský národ, myslí si, že nás zachrání opatření proti nemoci, ale izraelský národ od hadího uštknutí zachránil pohled na měděného hada, předzvěst Kristova kříže.

Naše situace není beznadějná, musíme věřit a hledat naději!

Apoštolové nám ukazují Ježíše. 

Ježíš si vyvolil apoštoly.

V Pánu Ježíši máme naději.

V apoštolech máme příklad.

Když o svátku apoštolů Šimona a Judy máme státní svátek, pohleďme na apoštoly, kteří následovali Krista a nebojme se je prosit o přímluvu.

Apoštolové byli představení církevní obce, ale sami byli také občané, kteří dali příklad věrnosti Kristu a těm, kdo jim vládli dali to, co měli dát, vždyť sám Pán Ježíš je to učil.

My můžeme dělat mnohem víc, než nám nařizují naši představení: Modlit se. tvořit společenství v modlitbě hlavně doma a jít příkladem poslušnosti a neklást odpor k tomu, jak nás omezují, ba naopak,... 

můžeme mít radost, že jsme pro Krista mohli vytrpět příkoří!

K tomu nám mohou pomoci i naši dnešní světci:

SV. ŠIMON A JUDA, APOŠTOLOVÉ.

A vůbec se nenechme zmást tragickou nevzdělaností, chybami, nekompetencí a dalšími tragickými nešvary politiků, především pana prezidenta, Komunistické strany a s nimi propletenými vládnoucí strany, Piráty i SPD Okamurou.

Naštěstí  mezi politiky jsou velmi četné výjimky, zvláště ve straně, která se hlásí ke křesťanství, ale i v ostatních demokratických stranách, které náboženství příliš nezajímá, kteří nám radí moudře:

Poukazují na to, že v současné situaci i to, co se nám zdá nemoudré řečené nemoudrými, musíme brát vážně.

Takže i ten dnešní státní svátek, kéž posílí a povzbudí naši víru!