Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Když má ségra 40

Loni měl 40 brácha Mirek, taky jsem napsal příspěvek: https://vvrh.signaly.cz/1907/kdyz-ma-bracha-40

 

Dnes má 40 sestra Lída, tak píšu zase něco trochu jiného.

 

Takže i ségře patří hymna, kterou jsem vymyslel k vlastním 40. narozeninám: https://vvrh.signaly.cz/1804/ctyricatnikum

 

Já oslavuji rodinné slavnosti též větší dávkou zbožnosti.

 

Nechci se tím nikterak chlubit, ale je dobré umět poděkovat na prvním místě Bohu.

 

Jsem moc rád, že mám sestru, nikdy to neměla s námi lehké, je třetí v pořadí přesně mezi dvěma mladšími bratry.

 

Také Jí Bůh požehnal, i když manželství si přímo požehnat nenechala, uzavřela ho civilně se svým milým sympatickým mužem Tomášem, který je asi o měsíc starší a její obě dcery jim na svatbě; s nezapomenutelným datumem 7.7.2007 ovšem ne v 7:07 v Lanškrouně vedle kostela, kde také tou dobou se točila jedna svatba za druhou, i my jsme museli počkat asi o hodinu déle, protože ani Městský úřad nestíhal všechny ty páry včas oddávat, byly za družičky, takže dnes po 13 a něco letech od té události jsou pěkně velké holky, které si jistě brzy budou hledat partnera.

 

Já jsem zůstal svobodný, zbožný pastorační asistent, který má radost z každé dobré rodiny.

 

Takže také dneska, vlastně již od včerejšího večera, myslím na setřeny narozeniny a zároveň i na jejího partnera a celou rodinu.

 

Všichni sourozenci i já jsme se narodili vždy v třetí dekádě druhého měsíce ročního období - já jaro, starší z mladších léto, ségra na podzim a náš nejmladší v zimě. Jsme od sebe vzdáleni vždy rok a čtvrt a pár dnů až po ségru, nejmladší je ode mne 4 a 3/4 roku.

 

Tak to jen trochu otevřená kniha našeho společného sourozeneckého života. 

 

Co se týče křesťanské stránky věci, tak já svou zbožnost podědil po mamince, možná spíš ještě po tetě a jistá trocha zbožnosti je také po tatínkovi. Naši rodiče nás vždycky vedli k víře ovšem pouze způsobem chození do kostela, náboženství a kdysi v dávném dětství čtením biblických příběhů.

 

Ségra se mohla rozhodnout nechodit do kostela nejdřív z nás všech, už v 15 letech. Když už je však v kostele, ví nejen ona, ale i zbytek rodiny, co se sluší. Také zpovzdálí má povědomí o životě farnosti a o svém víc než pověstném panu faráři, neboť s manželem žije v jedné jeho excurrendo farnosti a do pověstného Lanškrouna to má víc než blízko. Také její věrný manžel Tomáš, který je opravdu nevěřící, má ponětí co a jak se děje i na poli náboženském. Také děti vedou k úctě k náboženskému životu.

 

Každý má svou zbožnost a za každého má velký smysl se modlit.

 

Modlitba je skvělý dárek k narozeninám!

 

Ale neměl by být jediný.

 

Za normálních okolností přeji k narozeninám zásadně osobně, jenže v tomto stavu to nějak nejde. 

 

Ségra se narodila den před státním svátkem, ke kterému bychom měli mít podle pana prezidenta úctu, ono taky proto se její datum narození dobře pamatuje, nicméně církevně a to jak v novém, tak ve starém obřadu mše svaté je zelená barva sv. Feriae. 

 

Letos těch výročí v krizovém stavu bude asi hodně. Já jsem tak letos musel oslavit narozeniny i svátek a ségra oslavu svých narozenin asi také bude nějak odkládat nebo to samostatně odložíme na vhodnou dobu zřejmě k Vánocům. 

 

Já vlastně své 40. narozeniny jsem slavil až po státnicích, protože jsem se narodil v době častých přijímacích zkoušek a jiných školních zkoušek všeho druhu, vč. přípravy na maturitu nebo státnice. Ale i mě všichni z rodiny zavolali a malým způsobem jsme to oslavovali, když jsem mezi přípravami přijel domů.

 

Asi teda v tomto případě udělám výjimku a ve vhodnou dobu nažhavím telefonní linky, na facebook se mi psát nechce a sms je příliš neosobní. Minulý týden jsem si sice zřídil Skype, ale nevím, jestli ho ségra má. Kromě maminky se totiž většinou spojujeme, když je něco potřeba.

 

Člověk je tvor, který rád oslavuje...

....jenže to se teď nesmí, takže můžu udělat jen, co mohu.

 

Myslet na narozeniny celý den, to je výborná věc, velmi to posílí náladu k dobrému.

 

Více se modlit zní možná zbožně, ale prospívá to především tomu, kdo se modlí a v té míře i tomu, za koho je modleno.

 

Už dlouho jsem neopustil Zubří, proto udělám krátkou pouť do Rožnova, ovšem pouť jednoho muže bez dalších sociálních kontaktů.

 

Ráno jsme se modlili denní modlitbu církve, pomodlím se také doporučený růženec a byl jsem též na mši svaté (ve starém římském obřadu, kdyby to někoho zajímalo). 

 

Být na mši svaté je skvělé privilegium, které mám teď denně, protože žiji s knězem na jedné faře a v jedné domácnosti.

 

Večer po pouti je adorační hodina (bez výstavu NSO), kterou celou trávím v modlitbě.

 

Nezapomenu ani na studium, čeká mě papež František a jeho Laudato si.

 

Zavolám sestře a ještě vymyslím nějaký dárek.

 

Budu se těšit, až to oslavíme pořádně!

 

Tak to je v obrysech den oslav za krizového stavu.

Kéž by toto koronavirové trápení brzy skončilo, modleme se k Pánu...

 

Jsou vlastně poslední dva dny, než v den našeho státního svátku od 20:00 se zpřísní opatření. 

 

To je místo vyznamenání pana prezidenta, které bychom jinak všichni dostali, aby byl řádně uctěn státní svátek. Místo vyznamenání nám zakáže chodit po nocích ven. 

 

A my to z lásky k lidem a s velkou zodpovědností budeme dodržovat. Snad tato malá oběť zastaví šíření nemoci. Není to jenom, že bychom technicky se zřekli sociálních kontaktů, aby se vir nemohl šířit. Měla by v tom být i naše osobní zbožnost a dodržování těchto věcí bychom měli dát Pánu jako oběť, nikoli vzdor, že to dodržovat nebudeme, protože je to nesmysl.

 

Není to nesmysl, můžeme v tom najít smysl, když to odevzdáme Pánu. 

Je v tom kousek naší malé zbožnosti.

 

Tak můžeme odevzdat Pánu i to, co nás trápí.

 

...i to, že všechny naše oslavy v této době budou slabší...

 

... i to, že ségra má 40 a nemůžeme to tak společně oslavit.

 

 

Zobrazeno 513×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

No, a když jsem přijel na pouť do Rožnova, zrovna měli pohřební mši svatou a byla přenášena reproduktorem z kostela do parku kolem něj, tak jsem mohl poslouchat mši svatou. A Božím řízením bylo, že jsem přijel ke kostelu přesně na čas, ve 13:00.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Tak dobře, že jsem zavolal. Než jsem se vydal na pouť, udělal jsem malý nákup a napadlo mi koupit i něco sladkého na připomenutí. O. Pavel mezi tím připravuje večeři a kupodivu hlavní menu se podařilo stejné jako u sestry v rodině. Tak mi ten pstruh bude chutnat o mnoho víc.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio