18 dětí v Zubří a zatím 1 ve Vidči dnes, kdy by byla památka sv. Františka z Assisi, za arcidiecézi adoruje moje rodná farnost Svébohov a církev slaví 27. neděli v mezidobí.
Ano, skvělý Boží humor působí i do tohoto dne, taky v nádherné liturgii, kterou doplnily i rozmary počasí.
Byl jsem připraven, jak se sluší a patří oblečen slavnostně v saku a kravatě, což u mě není zcela obvyklé.
Na tento den jsem se těšil i s dětmi, protože jsem byl povolán k tomu, abych je doprovázel v bezprostřední přípravě před tím.
Ve všech těch přípravách byly vzorní a pozorní, dělali mi vždy radost a jako velmi důležité jsem vždy viděl, aby první svaté přijímání bylo prvním z mnoha následujících, aby se děti naučily, že ke svatému přijímání od tohoto okamžiku mohou chodit kdykoliv jim v tom nebude bránit těžký hřích, při každé mši svaté a aby pravidelně chodily ke svaté zpovědi.
Velkým povzbuzením pro mě bylo, když jsem velkou část z nich (neměl jsem příležitost se se všemi seznámit osobně) vnímal v neděli v kostele a také každý pátek na katechezi.
Jejich nadšení a poslušnost byla pro mě velkým motorem a dnešní den skutečně velkou slavností.
Koronavirus ani moc nezmenšil počty, jen opozdil první svaté přijímání, pro některé (hlavně ve Vidči) ještě později, než dnes.
Při dnešní liturgii jsem se dětem měl zvláště věnovat při speciálních úkonech, kterými se zvýrazňuje důležitost prvního přijetí Pána Ježíše osobně, v té nejniternější blízkosti, kdy Pán Ježíš "vejde pod mou střechu".
V Zubří byla liturgie zkrásněna a slavnostnější i přítomností jáhna. Spolu s knězem, ministranty a všemi prvokomunikanty jakožto i se scholou a sborem všech věřících byli dnes všichni dokonale sladěni, všechno fungovalo úplně nádherně.
Na konci mše svaté všichni slavnostně zazpívali Te Deum a pak po ohláškách děti darovaly panu faráři krásnou kytici a osobně mu poděkovali za jeho doprovázení k tomuto nádhernému dni.
Měly ještě jednu kytici a k mému velkému překvapení nesměřovala k bratru jáhnovi, ale ke mně. Otec Pavel sice při kázání připomněl dětem, co jsem jim kladl na srdce také při katechezi, aby první svaté přijímání nebylo posledním a následovala mnohá další a také v ohláškách mi děkoval za přípravu dětí a také děti mi poděkovali i osobně před všemi věřícími.
Nasazená rouška měla tu výhodu, že děti neviděly, jak se červenám.
Po mši svaté pak bylo ještě focení a že jsem se nestihl převléct z ministrantského a měl tu překrásnou kytici, neunikl jsem bleskům fotoaparátů.
To, že venku tou dobou pršelo, nás nijak nerozhodilo od dnešního slavení. Po mši svaté se déšť již uklidnil.
Čas se již nachýlil a tak oblečen do ministrantského oblečení (přes ně jsem ještě oblékl sako sic to vypadalo komicky) jsem nasedl s o. Pavlem do auta a jeli slavit skrovnější první svaté přijímání ve Vidči.
Tam shůry projevili velikou radost nad jednou čistou duší, která se připravila k prvnímu svatému přijímání. Již na začátku mše svaté vypadl proud a kostel prozařovalo přirozené slunce. Místo varhan při žalmu zněly housle a potom opět varhany za poctivého šlapání měchů, jak to bývalo před vynálezem elektřiny a po svatém přijímání se opět rozsvítil celý kostel světly.
No a tu kytici mám, samozřejmě, vyfocenou. Farníci samozřejmě také fotili, takže ze zuberských farních stránek: https://www.farnostzubri.cz/galerie/prvni-svate-prijimani-4-10-2020/
Památky k prvnímu svatému přijímání děti dostanou příští týden, kdy jistě přijdou slavit další svaté přijímání.
Pro srovnání se můžete podívat na tu první: https://vvrh.signaly.cz/1107/moje-prvni-kytice-od-deti
No, a tady ještě jiný dárek: https://vvrh.signaly.cz/1806/hrnicek-od-prijimani
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.