Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Buďme lidem nablízku

Ve světle těch již velmi přísných opatření proti šíření nemoci již minulý týden zazněla překrásná výzva otce arcibiskupa Jana. "Buďme lidem nablízku":

 

"Většina lidí tedy nemůže na mši svatou. Buďme však lidem nablízku, buďme k dispozici pro individuální duchovní péči, mějme otevřené kostely pro soukromou modlitbu všude, kde je to možné a buďme k dispozici posloužit svátostmi jednotlivcům. Zvěme je k prožití jedné hodiny týdně v adoraci, která je v každém kostele pro jednotlivce stále možná. Dokážete-li věřící oslovit, můžete se sjednotit v modlitbě růžence večer ve 20.00 a budou-li to lidé vědět, klidně je zvěte k růženci vyzváněním zvonu v tuto dobu. Bůh nám nabízí čas intenzivní duchovní obnovy."

Byl jsem na setkání pastoračních rad ve Valašských Kloboukách, to bylo na sv. Františka a setkaly se pastorační rady z 3 z nejzbožnějších děkanátů naši arcidiecéze. Tehdy mě otec arcibiskup zaujal svým odevzdaným postojem do tohoto období, bylo to velmi povzbudivé - když se mohlo do budoucna setkat jen 10 lidí, viděl hned rodinu.

 

Asi teď píšu články hodně často, než si dám krátký odpočinek, ale v těchto dnech, kdy jsme odkázáni na individuální duchovní péči, skutečně zakouším duchovní obnovu.

 

Jsem teď ve farnosti, kde se většina z ocitovaných výzev žije zcela konkrétně. 

 

Když jsem byl v první vlně ještě v Drahotuších, byl jsem z individuální duchovní péče vynechán a všechny ty nabídky v komunikaci s farností skončili ve dvou extrémech - těch, kteří chtěli být na mši svaté za každou cenu, i když to nebylo dovoleno a těch, kteří se zcela spokojili s on-line mšemi, s tím, že svátosti řešili až přešla vlna. Když jsem na internetu psal, že bude hodina možnosti ke svaté zpovědi, kněz byl v kostele v podstatě sám. 

 

Až se mnohé uvolnilo a slavili se mše sv. u sv. Anny, protože kolem byl hřbitov a těch lidí mohlo přijít, postupně jsme se dozvídali kdo se stal členem té, které farnosti na internetu. Bylo to také krásné.

 

Z první vlny jsem nabyl dojmu, že ukázala mnohé v nahotě. Ukázala taky to, jak se naše rodiny umí spojit, hledají způsob společné modlitby, který dosud tolik nehledali. Mnozí nevěděli, co si počít, když v kostele je mše svatá a nesmí na ni nebo smí na ni jen někteří.

 

Tady v Zubří to skoro vypadá, že doba koronavirová farnost nezastaví a denně ještě kromě hodiny, kdy se podá kolem 10 svatých přijímání denně a v neděli několika násobně více, že se to těžko počítá, se i po telefonu hlásí farníci, že by rádi přijali eucharistii.

 

Pro mě je to velké povzbuzení, vlastně denně mám přímý kontakt s eucharistickým Kristem a to nejsem kněz a denně jsem na mši svaté jako ten, který tam může a má být (v Drahotuších jsem rád v neděli uvolnil místo s tím, že na to jaká je doba, jsem sám na mši svaté často a je vhodné to dopřát jiným a zabýval jsem se osobní modlitbou). 

 

Také pro otce Pavla je velkým povzbuzením, když denně sedí ve zpovědnici, zatímco já podávám svaté přijímání a duchovní potřebu, tedy i potřebu smířit se s Bohem, využívá celkem velké množství farníků, nikdy tam nesedí "zbytečně."

 

Farníci velmi dobře dodržují vládní nařízení, takže na mši svaté jsme skutečně jen o. Pavel, pan kostelník a já a když je on-line přenos, tak také ti, kteří zajišťují tento přenos technicky. Přes otevřený kostel i zvonění zvonu, ukázněně nikdo další nepřichází. 

 

Podle záznamů z You tube po přímém přenosu je vidět, že zuberští farníci jsou věrni své on-line farnosti a po skončení přenosu se trousí do kostela tak, že při podávání sv. přijímání a možnosti sv. zpovědi ve velkém zuberském kostele je poloprázdno. Ti, kteří přijdou k eucharistii, přijmou, krátce se pomodlí a odcházejí, aby uvolnili místo dalším. Já se při tom v krátkých mezičasech postupně a pomalu modlím sv. růženec tak, abych kdykoli mohl uctivě přistoupit ke svatostánku a podat eucharistického Krista.

 

Spoustu věcí je třeba dělat jinak a v Zubří už jsou mnohé cesty prošlapány. On-line přes různou techniku jedou i všechna společenství a sejde se tak i pastorační rada.

 

Z toho denně přicházejí nové zkušenosti, smíme prožívat onu duchovní obnovu tak, jak to pojímá otec arcibiskup. Možná tato koronavirová doba jsou národní misie, které mnohé farnosti by jinak nekonaly. 

 

Cítím v tom krásné spojení církve, když se spojujeme ve společenství modlitby. Jsme tak nablízku Bohu i lidem. Bohu díky!

Zobrazeno 192×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio