Všechno je pro mě nové

Pořád prožívám jakési srovnávání Drahotuše vs. Zubří. 

A stále více zjišťuji, že je to nesrovnatelné naprosto ve všem, co mě napadá a že vlastně nemám žádnou šanci být stejným pastoračním asistentem jako v Drahotuších teď a tady v Zubří. 

Konec konců, když jsem se přistěhoval do Drahotuš před 15 lety, byl jsem jiný, než jsem teď a když jsem teď v Zubří na nevím, jak dlouho, tak mě to bude taky proměňovat.

Uvědomil jsem si to mnohem víc, když jsem včera navštěvoval nemocné s panem farářem i sám celý den, protože pořád jsme měli co dělat a pro koho být. To je snad jediné, co vlastně spojuje mou službu pastoračního asistenta, že mám pořád co dělat a pro koho být. Zakouším tak velikou radost.

Stále více si uvědomuji, že žít naplno život křesťana s Ježíšem a eucharisticky, to není žádná nuda, ale pravidelné naplňování radostí.

Tady v Zubří se sice nevydává žádný farní časopis, není to vůbec potřeba, protože informovanost a vůbec život ve farnosti je tady už tak dost živý, že si od toho i rád odpočinu. 

A tak třeba tento den nemám na plánu vůbec nic a už bude čas oběda a já si klidně užívám volna. Těším se i tím, že nic neplánuji a beru všechno tak, jak to přijde. Jistě zase budu poznávat nové věci.

Když jsem včera trávil čas s nemocnými a četl jsem jim včerejší liturgické texty, velmi mě zaujal konec evangelia, kde bylo psáno: "To staré je lepší." 

A tak jsem si také uvědomil, jak mi bylo dobře na starém a kdybych na starém byl, bylo by mi dobře pořád, nemusel bych se nijak vzrušovat. Takto mám každý den nové vzrušení - a to je dobře!

Ono včera jsem jenom nechodil navštěvovat nemocné, měl jsem také připravenou katechezi pro děti a moc jsem se těšil na divadlo o sv. Zdislavě v Zašové, na které jsem byl pozvaný. 

A během dne jsem si také našel krásný čas na zmrzlinu, do které jsem však investoval všechny drobné a pak jsem neměl ani 20Kč na pokus při katechezi, tak jsem musel použít místo sv. Václava Karla IV.

V Drahotuších jsem prožíval 15 let Antiochie a ona spiritualita mě provází taky na Valašsku. 

Nově zjišťuji, že i tady se dá využít to, co jsem poznal na Antiochii. Všechny své zkušenosti tu prožívám jaksi nově.

I tady se kontaktuji s lidmi, kteří o Pánu Bohu moc nevědí a mají svoje radosti. 

Když jsem tak čekal na pana faráře a procházel jsem si Zubří, hned jsem měl tuto vynikající příležitost a paní si ráda popovídala. 

Vůbec všechno, co tu prožívám, prožívám s radostí, i když sem tam nějaká bolest (a to nejen tělesná) se najde. 

A jsem také moc rád za ohlasy z Drahotuš a okolí, které mě oblažují a všem s radostí zvěstuji, že se tu mám velmi dobře a že stále zůstávají v mém srdci.

Těším se a rád vyhovím podle možností i pozvánkám na staré místo, kde mi bylo opravdu dobře, ale fakt už jen tak kontaktně, abych se více těšil ze všech nových věcí, které mám před sebou a které se mi stále otvírají.