Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

"Tridentský" týden

Možná by si tzv. tradiční mše zasloužila vlastní rubriku na mém blogu, ale k tomu není vůbec žádný důvod, protože si musíme uvědomit základní předpoklad, že...

 

...mše svatá je mše svatá!

 

Mše svatá má přece svůj kořen v Kristu, v tom, že se zpřítomňuje každý den eucharistická oběť a je zcela nevhodné, aby vnější rozdílnost stejného římského obřadu činila jakýkoliv rozkol. Kde je rozkol, tam není Bůh. Duch svatý přece vede do církve a vede k jednotě i v různosti, nikoli k rozkolu. 

 

Takže když papež Benedikt XVI. píše dvě podoby jednoho ritu, je to přesně tak, je v tom ona jednota a těžce proti jednotě hřeší, kdo v tomto činí rozkol ať na jednu nebo druhou stranu.

 

Proto, aby mohla být mše svatá, tak v obou podobách ritu potřebujeme řádně zřízeného kněze, tedy člověka, který obdržel od církve tuto milost z moci svěcení. 

 

Církev má přece apoštolskou posloupnost, takže všem, kteří jsou obdařeni darem služebného kněžství náleží patřičná úcta, nikoli, jak kněz dostává někdy znát, že je služebníkem lidu, a měl by dělat především to, co po něm ti, kteří dostali ve svatém křtu obecné kněžství a přicházejí prožít mši svatou, žádají. Tento postoj laiků, který se objevuje na obou stranách zájmu o liturgii je ke kněžím viditelně neuctivý.

 

Dost často nechápu, proč se někteří laici snaží být chytřejšími a moudřejšími, než sám kněz. Proč se chce některá skupina odlišovat od ostatních a vymezovat, že je lepší nebo horší.

 

Když kněz slaví, není v žádném případě otrokem lidu, ale druhým Kristem! 

 

Mše svatá je mi vždy blízká!

 

Z vlastní zkušenosti v tomto čase můžu tvrdit, že když jsem zažíval starší podobu ritu jen velmi málo a svátečně, mnoha věcem jsem nerozumněl a dosud nerozumím a prožívám jako tajemství, protože mše svatá má tajemství víry, jak jistě víte, které je o smrti a vzkříšení Krista a které máme zvěstovat, nikdy nemůžu říci, že bych tuto podobu mše svaté neprožíval, ale poznával pomalu, avšak od jejího prvního zážitku vždy tvrdím a nikdy nemohu tvrdit jinak, že jde o mši svatou, pravou Nejsvětější oběť Kristovu.

 

Novější obřad mše svaté jsem znal od svého dětství a musím říci, že když jsem začínal ministrovat, taky jsem nevěděl co a proč při mši svaté mám dělat, byť byla v jazyce národním, slovy srozumitelnými a gesty viditelnými a vždy jsem prožíval nejméně od okamžiku prvního svatého přijímání mši svatou jako mši svatou, která mi byla důvěrně známa čím více jsem se přiblížil oltáři.

 

Naprosto stejně to na mě působí i při obřadu starším, kdy opravdu krůček po krůčku, když čím dál častěji mám tu možnost a tento týden, jak jsem se dnes dozvěděl 16. po Duchu Svatém či jinak 25. v mezidobí nebo od nedělního slavení dožínek a zítřejšího sv. Matouše, který bude stejný pro obě podoby, v rámci dovolené o. Pavla budu mít tu možnost být denně na starší formě slavení mše svaté v římském ritu.

 

Měl jsem tuto možnost již před několika lety, kdy jsem byl asi 3x po sobě ještě v Dlouhé Loučce kolem Nového roku ve společenství těch, kteří měli zájem o tuto mši a každý z trochu jiné motivace. 

 

Dnes jsme byli s o. Pavlem společně v Olomouci ve farnosti sv. Michala, kde se slaví tato mše svatá každou neděli v 15:00 a několik kněží se střídá, aby vyhovělo pastoračním potřebám. 

 

Nemají to lehké ani věřící, kteří se cítí nechtěnou menšinou, která se nesnadno přizpůsobí možné účasti na běžném obřadu mše svaté a ani kněz, když má slavit mši svatou a vidí, že pro některé věřící je jen prostředkem naplnění nějaké možná duchovní rozmařilosti či jiného popudu, který nemusí vést správným směrem za Kristem. 

 

Možná se i někteří snaží takto oddělovat od ostatních, což nevrhá dobré světlo a přilévá zbytečně do ohně těm, kteří vidí ve starší formě mše třeba nějaké pohoršení, protože to neznají či dokonce nechtějí znát. Je to veliká škoda.

 

Ale právě dnes jsem si při té mši svaté uvědomil, ...

 

...že mi začíná  být stále bližší!

 

No proč tomu tak je? 

 

Novějšího obřadu už jsem zažil asi několik tisíc mší - nehodlám to přesně počítat, v nebi mi to spočítají zcela jistě, i to, jak jsem se někdy ztratil někde jinde a nedával dobrý pozor. Staršího obřadu jsem zažil sotva několik desítek mší svatých, ani ne tolik, kolik je týdnů v roce, ale snad trochu více, než je měsíců by to už být mohlo.

 

Strukturu nového obřadu jsem si začal uvědomovat ne dříve, než jsem byl ministrant. Starší obřad jsem ministroval téměř rovnou již od první mše, avšak může-li ministrovat někdo schopnější, zvláště v poslední době, raději mu to přenechám a dívám se.

 

Čím častěji tak zažívám mši svatou, tím je mi bližší a vůbec mě nevadí číst a modlit se v jazyce církve, naopak je mi to velmi blízké a vůbec to není na škodu. 

 

Jazyk církve bychom měli znát a to i pro novější obřad!

 

Měli bychom ho znát bezpečně a pak mu budeme i rozumět. Duch svatý přece přináší porozumění nikoli nedorozumění.

 

U novějšího obřadu, protože je možný v mnoha jazycích světa, vzhledem k tomu, že znám strukturu (a některé jazyky mám oposlouchané, což ovšem nemusí být), jsem rád v kterémkoli jazyku se slaví a vůbec nepotřebuji její překlad. 

 

Krom toho, a to je společné i se starším obřadem, slaveným takto víc, než 400 let, také všechna čtení jsou v celé církvi prakticky stejná v temporálu, sanctorál se samozřejmě zemi od země může trochu lišit (tedy aby nedošlo k mýlce, tak starší obřad má trochu jiný způsob počítání v kalendáři a jinak rozdělená čtení, ale v rámci obřadu po celém světě taky stejná).

 

Z toho týdne, který budu tedy teď prožívat na faře v Zubří, se nejvíce těším na to, že...

 

...si mši svatou ještě více zamiluji!

 

A to jak ve formě nové, tak i starší.

 

Při mši svaté totiž prožíváme společenství církve - jedné, svaté, všeobecné, apoštolské, jak to máme ve vyznání víry.

 

A každou mší svatou si chci stále více zamilovávat Krista!

 

Vždyť přece s Kristem chci strávit věčnost.

 

Být na mši svaté je vždy cesta dobrým směrem za Kristem, pokud ovšem mší svatou nezanedbávám své povinnosti. 

 

Takže církev moudře stanovuje, že katolický křesťan má být každou neděli na mši svaté a svaté přijímání může přijmout nejvýše 2x za den, pokud po 2. se účastnil opravdu celé mše svaté.

 

A pro tu diskusi o nové a staré formě mše svaté ještě je nutné doplnit, že římský obřad není jediným obřadem pro dodržení křesťanské nedělní povinnosti a že Krista přítomného v eucharistii bychom měli přijímat co nejčastěji... 

 

...a vyhledávat domácí společenství církve, nikoli pouhý obřad!

Zobrazeno 568×

Komentáře

Mirec477

Každý rítus schválený Cirkvou je správny, a len Cirkev slovami pápeža má právo usmerňovať konanie svätej omše. Preto je správna každá forma svätej omše, ktorú pápež schválil, lebo: ,, ,,Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal." ( Lk 10,16) Je to niekto viac, ako Ježiš?...

Mirec477

O pápežovom primáte pri rozhodovaní v tejto veci svedčia aj ďalšie Ježišove slová: ,, Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi." ( Mt 18,18) A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. 19 Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi." ( Mt 16,18) To platí aj pre Cirkev a každého nástupcu sv. Petra dnes...

Zobrazit 50 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio