Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Myšlenka Malé Antiochie

Jsem Antiošák, tak po smrti + P. Pavla Jagoše,... 

 

...kterého si náš Pán vzal na věčnost včera, v den, kdy by svatá církev slavila, kdyby nebyla 24. neděle v mezidobí, památku sv. Jana Zlatoústého nebo také tzv. Fatimský den, 

 

...si kladu otázku, co bude s Malou Antiochií.

 

Jaký je můj vztah k Antiochii, mnoho lidí ví, že nadšený, avšak k Malé Antiochii, které její někteří příznivci říkali jen "Antiochia" a Antiochii nazývali "velkou", jakožto otec Pavel to také takto činil, byl můj vztah ze začátku nadšený, později se mnohým mohlo jevit, ale ručím za to, že to nikdy tak nebylo, aby byl nenávistný, ale po pravdě, byl velmi kritický, ale nikoli tak, abych chtěl Malou Antiochii poškozovat, tak jsem raději odešel, dokud byl čas a sledoval toto dílo zpovzdálí.

 

Dnes je svátek Povýšení Svatého Kříže. 

 

I čas, kdy P. Pavel byl povolán k věčné slávě, svědčí o tom, že Bůh ho má rád. Možná to tak někdy nevypadalo a nepíšu tak proto, že "o mrtvých jen dobře", ale s upřímným srdcem, že jsem ho měl a nepřestal mít rád, přestože jsem se  odvážil k němu mnoha kritik, z nichž snad ani jedna mě nemrzí, protože vždy měla důvod, když byla vyřčena, avšak spíše mě mrzí to, že jsem měl, jak to konstatoval on sám, vždy zadní dvířka a komůrku, kde neměl co dělat, kde jsem ho nikdy nepustil a vlastně si uvědomuji, že se ani nedozvěděl proč jsem vlastně opustil svoji misi v Rychnově na Moravě a nikdy jsem to taky neřekl ani jeho farníkům, abych ho nepomlouval a také zde nemám důvod to ventilovat, nebylo to nic tak důležitého, jen v podstatě to, že nabídka v Drahotuších přišla ve vhodnou chvíli mého života a pořád si uvědomuji,... 

 

....že moje kapitola v Rychnově na Moravě byla pro mě stejně důležitá.

 

Nebyl jsem u začátků Antiochie ani Malé Antiochie o rok později, v r. 1993 jsem byl ještě malý patnáctiletý, o Antiochii jsem patrně již něco slyšel, vyjel jsem na tu loď v r. 1996 a o Malé Antiochii, spíše o P. Pavlu Jagošovi jsem slyšel až v zimě následujícího roku, kdy na jaře 1997 jsme se po prvé setkali, v roce 1999 jsem byl na prvním táboře Malé Antiochie a od r. 2000 v Rychnově, kdy v r. 2001 jsem měl na starosti 3 tábory, Bůh mi odpusť, že ne všechny byly dobré,...

 

... jenže o. Pavel uměl i dobře přesvědčovat. 

 

Já k přesvědčování však volím metodu mnohem pomalejší a tak mohu sám za sebe říci, že pár věcí jsem na poli Malé Antiochie taky udělal, i když od r. 2002 jsem byl natolik kritický, že jsem zvažoval jít od toho. Co mě od toho odradilo, není předmětem tohoto vyprávění, ale Bohu díky, ještě jsem zůstal do r. 2005, kdy jsem byl přesvědčen, že jsem udělal všechno, co jsem udělat mohl a bylo rozumné jít za misí do Drahotuš, kde jsem byl volán.

 

Malá Antiochia od r. 2005 byla občanským sdružením, což pro mě bylo velmi potěšující, že za 4 roky se dospělo k "oficializaci" díla, kterou jsem si velice přál a pod ni se také podepsal. 

 

Z nás podepsaných pod zakládající listinu zbyl jen P. Jan Bleša, kterého jsem viděl vždy jako vynikající naději pro dílo Malé Antiochie. Dnes už mohu říci, že hlas, který o. Pavlovi chyběl ke 100% v prvních volbách byl můj, ve snaze, aby Malá Antiochia dostala nový směr, nebylo to nic jiného a také mohu říci, že jsem nikdy nezatrhl sám sebe, takže jsem se nedostal do orgánů sdružení. To jsem o. Pavlovi také poctivě utajil.

 

Byla by velká škoda, kdyby měla Malá Antiochie zaniknout, ale to není má věc.

 

Malá Antiochie má svoje charisma zcela nezaměnitelné, i když se zdá, že mnohé farní tábory dělají totéž, ale nebude to totéž.

 

Že v r. 2008 jsem dal Malé Antiochii definitivní "sbohem" bylo také velmi dobře, protože napětí už bylo nemožné a ti, kteří přicházeli do Malé Antiochie s vynikající iniciativou byli pro mě dostatečným mottem, abych toho nechal, byť mě přemlouvali k setrvání a nikdo, ani moji odpůrci, nehlasoval pro můj návrh na mé vyloučení ze sdružení pro vážné porušení stanov sdružení. Také o. Pavel se snažil mě uklidnit a přimět mě k řešení, abych se domluvil s těmi, kteří byli příčinou mého odchodu a na něž jsem se podle jeho slov spravedlivě hněval. Někteří tomu říkali žabomyší války. Mě se však zdálo nedůstojné se s nimi přít, nebyla to moje věc, bylo pro mě lepší za těch okolností odejít.

 

Uvědomuji si velmi moc, že o Malé Antiochii píši nelichotivě,... 

 

ale nic zlého si o té myšlence nemyslím a nemyslel jsem si nikdy.

 

Otec Pavel myslím, že nebyl mezi otci zakladateli díla Antiochie, ale v každém případě a to se mu nedá nikterak upřít ani snížit, je otcem zakladatelem Malé Antiochie a také myšlenky těchto táborů pro děti. Nebojím se říci, že...

 

... by to mohla být první odrážka k možnosti jeho svatořečení.

 

Jsme povoláni být svatí, dostat se do nebe. Myslím, že jsem poznal mnohé lidi, o jejichž svatém konci ve své víře nepochybuji a věřím, že už jsou svatí. Kdo by se nestal svatým, jak říkal náš otec arcibiskup, ten svůj život zbabral. 

 

Mohli bychom však trochu přitvrdit,  protože kdo se nedostane do nebe ani přes očistec, dostane se do věčného průšvihu. A věřím s křesťanskou nadějí, že o. Pavel se do toho průšvihu věčného nedostane. Zda bude svatořečen, to musíme nechat na vyšších autoritách. 

 

Otec Pavel byl kněz a jako kněze jsem si ho vážil, i když jsem s ním v mnoha ohledech nesouhlasil a co bylo únosné, to jsem mu také řekl (co ne, nechával jsem v srdci a odpustil). Naučil mě mnoha věcem, i co se týče Antiochie. Mnohdy stačilo totiž zmírnit jeho tón, a bylo to naprosto v pořádku a krásné dílo.

 

Otci Pavlovi šlo o to, aby bylo hlásáno evangelium, aby komunikoval i s těmi, s kým církev nenalézá společnou řeč. 

 

Že byl 17 let v Rychnově na Moravě, v prostředí, kde měl poloprázdné kostely a nedostatek víry, to bylo velké hrdinství. Když za odměnu dostal Jalubí, měl jsem z toho radost a moc jsem mu to přál.

 

Tábory Malé Antiochie založil vlastně na dětech, které podchytila Antiochia. 

 

Ta myšlenka byla velmi dobrá a její realizace mohla být úspěšná s dobrými vedoucími a často byla velmi úspěšná. K tomu se později přidala i myšlenka spojit věřící a nevěřící děti a i tato myšlenka byla mnohdy dobře realizována, i když se neobešla bez problémů, které i s tím souviseli, když často nevěřící děti přerostli v nevěřící vedoucí, v čemž pro mě bylo jádro sporu.

 

Snažil se dělat dobré dílo a věřím tomu, že ho skutečně dělal. 

 

Byl dobrým knězem a snažil se podle svého patrona

 

"stůj, co stůj, získat alespoň některé..."   

 

A co se týče jeho pohřbu, rád se jej zúčastním a nezapomenu na modlitbu. Každý zemřelý potřebuje modlitbu, aby se mohl setkat s Kristem v nebi, pokud by tam ještě nebyl a pokud už tam je, což mu ze srdce přeji a moc se těším na setkání, protože... 

 

...doufám, že tam taky dospěji, až přijde čas onoho konečného povolání,...

 

...který ovšem nevím, kdy přijde, ale je důležité být připraven a věřím, že on byl.

 

Z jeho parte https://antiochia.signaly.cz/2009/zemrel-antiosak-p-pavel-jagos 

 

vyplývá, že bude mít pohřeb den po svátku sv. Matouše, v úterý 22.9. a před památkou sv. otce Pia, ve svém rodném farním kostele, na který byl vždy hrdý, Všech svatých v Lipově o hodině milosrdenství v 15:00.

 

Takže, otče Pavle, 

 

myšlenka Malé Antiochie, 

ať nás ještě více oslovuje.

 

Modlitba se za tě dává,

ať tě čeká věčná sláva.

 

My ať k slávě dojdeme

a v nebi se sejdeme.

 

Ten, kdo bude Krista hlásat,

v nebi potom může jásat.

 

 

Zobrazeno 794×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Dnes tedy měl o. Pavel pohřeb za účasti kněží z celé Moravy, ale i ze severních Čech, jedna z farnic to počítala na víc než 70, pohřbíval ho Mons. Josef Nuzík a já jsem si uvědomil a také o. biskupovi to tak řekl, když mě uctivě oslovil jako velkého Antiošáka, že jsme spolu prožili 5 let v dobrém i zlém a byť mezi námi občas byly ty žabomyší války, byli jsme dvojka, která patřila tu dobu k sobě na Malé Antiochii. Na mnoha cestách jsem mu dělal společníka a byl jsem tak brán. To, co jsem sepsal tu, i ty negativní věci, mnohem víc dobrého bych byl schopen napsat a měl bych napsat, protože toho dobra za celou tu dobu bylo mnohem víc, než toho zla a myslím si, že nebýt obojího, byl bych ochuzen o mnohé. Otec Pavel mě nevědomky naučil vidět v knězi člověka a ne poloboha, ke kterému se vzhlíží.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ano, byl knězem, kterého jsem se odvážil kritizovat a při tom jsem si uvědomoval, že je normální člověk bez svatozáře. Dřív jsem na kněžích nebyl ochoten vidět chyby, na něm jsem se naučil i to, že je má a že ne všechny mohu přehlížet a učil se na ně reagovat, v jeho případě jsem to však dobře neuměl. Měl jsem stopku, co mu nechci říkat, abych toho nemusel litovat. Nevěděl jsem však, že ta bomba ve mě může někdy někde nešťastně vyletět. Tuto chybu v mém ukládání věcí také svým způsobem odhalil, že jsem se z ní musel i vyznat, když jsme se na jedné jarní pouti Antiochie zasvěcovali Ježíši.

Ten, kdo je blízko knězi, vidí někdy i jeho chyby, ale zároveň dostane i zrcadlo vlastních chyb. A 5 let formace není málo. Takže do rubriky Antiochia ještě něco napíšu, ne však jako posmrtnou řeč.

Zobrazit 10 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio