Mše svatá na Narození Panny Marie

Tentokrát po delší době začnu s předpoklady pro čtenáře, abych předešel nedorozumění. 

Kdo má problém s mimořádnou formou mše římského ritu, nemusíte se trápit a klidně přejděte na něco zábavnějšího. 

Mějte však na paměti:

Mše svatá je mše svatá, nikoli zábava nebo němý film.

Kdo jde na mši svatou, jde přece vstříc Kristu, 

Beránku Božímu, který snímá hříchy světa!

Při každé mši svaté se nám otvírá celé nebe a je jedno, jestli je "postaru" nebo "po novu."

Pokud s tím souzníte, klidně čtěte dál. Pokud ne, dělejte si, co chcete, ale sklánějte se a adorujte Krista v Eucharistii. On přijímá každého z nás. 

A rádi se utíkejte k jeho Matce, protože své Matce Boží Syn nikdy nic neodmítne. Bůh si ji přece od věčnosti připravil a učinil ji veliké věci, protože je mocný (viz srov. Lk 1).

Považuji za velikou škodu, když na Alma mater CMTF UP Olomouc slyším od mnohých doktorů, docentů či profesorů jakýsi pohrdavý tón ke mši svaté, která se slavila 400 let v jazyku církve. 

Tím však nijak nechci snižovat její váženost a důležitost při vzdělávání budoucích teologů, jen jemně upozornit na drobné nešvary, které se ovšem dějí nejen na této fakultě, ale na ni zrovna studuji a mám s tím zkušenost. 

Nebojím se říci, že podobnou zkušenost mohou mít studenti i jiných katolických teologických fakult a to možná nejen v naší zemi. 

Je v tom velká výhoda, že studenti jsou informování o nejnovějších teologických trendech zahájených II. vatikánským koncilem a následujícími synodami, které i současný papež František velmi moudře svolává.

Samozřejmě, že žijeme v jiné novější době a svatá církev je stále aktuální a živá a tak Pavel VI., když nechal reformovat liturgii mše svaté, udělal to naprosto správně, ale nelze tvrdit, že církev žila v omylu či tmě 400 let a to, že mši svaté rozumíme je to nejpozitivnější na té změně.

Tridentský koncil byl stejně posvátný jako I. i II. Vatikán

a koncily před tím i po tom (vlastně III. vatikánský ještě nebyl) 

Chápu, že učitelé chtějí nám studentům, už tak dost zatížených dalšími akademickými disciplínami a povinnostmi, tuto problematiku co nejvíce zjednodušit, ale nejsem si jist, že cesta vede přes jednoduchou rovnici, že mše svatá "v Latině" byla špatně a "nová" mše je dobře. Tento vyslovený dualismus není poněkud na místě, hovoří -li se o Nejsvětější oběti. 

Bohužel, těmito řečmi u mnoha studentů Teologie vzniká poněkud averze ke staré mši. 

Ale vyučující tím nejsou vinni, opravdu nejsou. Mají přehled. Jsou učitelé zdatní!

Extrémy jdou totiž často i ze strany těch, kteří mají radost, že konečně mohou mít svou "starou" mši. Troufl bych si říci, že tito dělají největší paseku, pokud nemají dostatek pokory a lásky k církvi jako celku.

V neposlední řadě, prostí upřímní věřící to vidí velice prostě a nikoli nesprávně, jak mi říkal jeden farník, že ona "latinská" je jako na němém filmu. 

K tomu však lze se stejnou jiskřičkou humoru dodat, že onen němý film byl ve své době zábavnější a poučnější, než mnohé filmy mluvené z doby dnešní. A tak klidně raději bych se podíval na umělecky vytvořený němý film, než některé pokleslé akční filmy, které nám nabízí filmová produkce.

Naproti tomu jiný věřící, když je "starou" mši uchvácen tak, že nechce ani přijímat svaté přijímání z "nové" mše jako by šlo o neplatnost a nedovolenost eucharistie v ritu novém, který však je označován, jako "řádná forma římského ritu" papežem Benediktem XVI. 

Víte, jak krásné jsou filmy pro pamětníky? A ty se pouštějí i v nové době, nikdo to nezakázal. Minulá doba přece zakázala spoustu krásných filmových pokladů, které se vysílají až teď a mají své příznivce. 

Nahraný film však promítá vytvořené obrázky pomíjivých okamžiků, zatímco mše svatá je stále živá. Nepřirovnávejme mši svatou ani k filmu, ani k něčemu jinému, vždyť oběť mše svaté nás moc a moc přesahuje.

Z výše naznačeného plyne, že bychom... 

měli se naučit mši svatou prožívat jako mši svatou!

... a nechodit na mši svatou, že nás bude bavit jako třeba mladé diskotéka.

Zároveň si velmi uvědomuji, že je to veliký dar umět prožívat mši svatou. Pochopit a docenit velikost, nádheru, hloubku či sílu mše svaté z naší lidské pozice naprosto nejde, neb nad tím žasnou i andělé.

Každopádně konání církve je vždy eucharistické a jakákoli řeč či skutky tomu se protivící jsou nakaženy jedem hříchu. Takže kdo mluví špatně o mši svaté, zajisté hřeší a měl by vyhledat zpovědníka a činit náležité pokání. 

Každý však má právo na pochybnosti, kterými roste naše víra a ty nejsou hříchem. Když někdo má ten pocit, že se nudí, ale přesto prožije mši svatou a nebojí se ji prožít znova, zajisté bude růst ve víře a brzy se přestane nudit, čím více se přiblíží Kristu. Nicméně toto jsou takové ty zbožné řeči, které vůbec nejsou potřeba a nikoho stejně nebaví je poslouchat.

V každé mši svaté přichází mezi nás Ježíš!

To On promlouvá k našemu srdci, to On se obětuje, to On se mi dává.

Když tedy tak prožívám mši svatou, slyším i Boží slovo a jsem povzbuzen - z každé mše svaté a zcela konkrétně. To a ono mě napadne, je to dobré a mohu z toho nějakou dobu čerpat a podle toho žít. A mše svatá, to není pouze kázání, které ostatně se někdy vynechává a je dobré, když kněz někdy nekáže a nechá Boží Slovo zaznít.

Dobře se píšou zážitky ze mše svaté, když lidské srdce je naplněné a nejen krásným kázáním, o kterém mnohdy snad jen ví, že bylo krásné.

V dřívějším řádu mše svaté, bylo-li kázání, zpravidla předcházelo mši a mělo to svou moudrost, neboť příprava na mši svatou je také velmi důležitá. A teď to často sotva je růženec, během kterého se věřící setkávají, až se lid shromáždí, začíná mše svatá. Nový řád mše svaté, který se tak odráží a uskutečňuje nově i v řádu dřívějším, dává kázání místo po přečtení evangelia, což je také výborné, neboť při vysvětlování Božího Slova, můžeme po vyslání toto Slovo lépe uvádět ve skutek. 

Kázání jako takové se dá vynechat ve všední dny a tak minulý týden o. Pavel učinil až do pátku, načež v sobotu ráno lidé byli zaskočeni, že kázání naráz bylo, přestože bývá v našich zemích obvyklé, že opravdu bývá i ve všední dny.

Pomalu se tak dostáváme k nadpisu shora, o kterém se dalo si pomyslet, že to bude něco o svátku...

Narození Panny Marie.

Ano, bude.

V tradici církve je slavit některé svátky a zejména svátky Panny Marie jsou velmi oblíbené a konec konců svatý lid Boží rád zpívá mariánské písně.

Na to, že povídání před tím o tom, jak máme prožívat mši svatou, bylo sdělením celkem dlouhé, tak to, o čem jsem chtěl napsat bude naopak velmi krátké a stručné.

Většinou, když jsem na tzv. "tridentské" mši, bývám na tiché a téměř vůbec se nezpívá. 

Avšak s mým přesunem do Zubří se frekvence účasti na "staré" mši významně posílila z 1-2x za půl roku na skoro každý týden, musím poctivě říci, že se tato mše pro mě stává mnohem známější a srozumitelnější.

Mnohým u "staré" mše chybí srozumitelnost, když vlastně vlastní jazyk církve se z liturgie prakticky vytrácí, což je škoda, měli by si zopakovat z Kancionálu missa mundi, kterou je třeba znát i v novějším obřadu a pak i účast na obřadu "tradičním" nebude cizí a ona srozumitelnost daná jazykem se také objeví.

A právě zcela konkrétně u svátku Narození Panny Marie...

... je srozumitelnost zcela zřejmá ve všech jazycích světa. 

Ostatně, jakým jazykem budeme hovořit v nebi?

Evangelium, které se předčítá je Matoušův rodokmen Ježíše Krista. Slyšet ho v Češtině, je seznamem neznámých a nesrozumitelných ještě vyskloňovaných jmen, avšak v latinské verzi zní úplně stejně a mnohem básničtěji, když ona jména se ani neskloňují a za celé evangelium se posluchač naučí první lekci Latinského jazyka.

Na Narození Panny Marie ať v novém či starém řádu, čte se ono evangelium stejně. Ó, jak lahodně se to poslouchalo.

Také mě napadlo, že když je ten svátek, že bychom mohli zpívat nějakou mariánskou písničku na začátek do Kyrie a potom na konci. Otec Pavel k tomu po mši svaté ještě dodal, že se takto dá i při obětování. 

Bylo vidět i na lidech, že si rádi zazpívají. Byli více zapojeni a také koncentrováni na mši svatou.

Také jsem si povšimnul, že na této mši svaté byli farníci ze Zubří, kteří běžně chodí i ve všední den, byli v počtu větším, než činí počet apoštolů a pouze mírně menším, než bývá na sobotní brzké ranní.

I to svědčilo, že chtějí prožít mši svatou,...

... ne, že jdou na "starou" nebo "novou" mši a že z toho mají užitek. 

Já jsem byl, jako poslední dobou, mezi lidem, protože máme skvělého Filipa, který Latinu ovládá výborně a také ministrování při mši. 

Ministrantskou službu mám velice rád a to i při mši podle římského Misálu z r. 1962, jak se dlouze říkává, nicméně tento název pro ritus mše osobně beru jako zcela zavádějící, neboť z něj vyznívá neaktuálnost daná pominutým rokem a zcela zbytečné odlišování, přece ani papež Benedikt XVI. nenazval onu mši takto, ale jako "dvojí podoba jednoho ritu." 

Samozřejmě rád budu přisluhovat, když to bude potřeba, ale chci se k tomu kvalitněji připravit, abych byl schopnější.

Máme skvělého Filipa, rád se dívám, jak obratně přisluhuje a učím se od něj, i když on mou snahu považuje prozatím za málo dostatečnou a zcela podle svého klidu mu dávám za pravdu. 

Je to teď pro mě tak moudřejší a navíc mě trochu zlobí v tomto předpodzimním čase klouby a je třeba říci, že přisluhovat při této mši je mnohem přesnější, mnoho věcí je jednoznačně dáno, ale i fyzicky náročnější a mnohem víc chápu, že kněz má být tělesně zdravý.

Velký zážitek mám také z Olomouce, když o poslední neděli srpnové, měl mši svatou v tomto krásném obřadu otec Pavel, jakožto každý měsíc v 15:00, při níž též byl jeden schopný ministrant a ještě schopnější zpěvák Vojta, který nádherně zpíval při této zpívané mši svaté Gregoriánský chorál.

A Gregoriánský chorál mám velice rád!

A tím už končím toto dlouhé povídání:

Mše svatá je největší poklad lidstva!

Doufám, že toto povídání neobsahuje více bludů, než je povoleno.