Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Katecheze dětí před prvním svatým přijímáním v Zubří

Jen pro pořádek - mám řádnou kanonickou misi pro farnosti Zubří a Vidče udělenou biskupem. 

 

Byl jsem pověřen panem farářem, o. Pavlem, vyučovat děti náboženství ve 3. ročníku v Zubří a připravit děti, které ještě letos v říjnu přistoupí k prvnímu svatému přijímání krátkými katechezemi tak, aby byly co nejlépe připravené slavit nejen první, ale každé svaté přijímání a aby pokud možno chodily ke sv. přijímání co nejčastěji a rády. 

 

Dětí k této přípravě v Zubří je 20 a moc doufám, že se na to těší. Pokud by jejich těšení bylo malé, takže nedostatečné, pak je možné s touto důležitou chvílí ve svátostném životě ještě počkat k větší zralosti budoucího přijímajícího, aby děti věděly s Kým budou mít tu čest a rozhodně to nebraly na lehkou váhu.

 

Předpokládám, že nikdo z rodičů ani dětí to nebudou brát na lehkou váhu, když už došli tak daleko a že zdárně přípravu dokončí slavností prvního a pak i následujících dalších častých svatých přijímání a budou vydávat dobré křesťanské svědectví. 

 

Také předpokládám zodpovědnou přípravu nejen dětí, ale i rodičů, celé rodiny i celé farnosti. Farníky prosím hlavně o modlitbu.

 

Takže k úvodu ještě dodám, že přípravy budou každý pátek do 1. svatého přijímání a bude jich tím pádem 5 + čas první svaté zpovědi. 

 

Katecheze 4. v pořadí bude jen katechezí, všechny ostatní předpokládají účast dětí a rodičů i na následné mši svaté, tudíž i se mší svatou budou této přípravě ve farním společenství věnovat závazně alespoň hodinu týdně + každonedělní mši svatou a zcela upřímně doufám, že se děti s rodiči každý den také modlí a večer zpytují svědomí.

 

Plán těchto katechezí je následující: 

 

  1. O kostele, o víře a jak prožívat mši svatou
  2. O eucharistii, že Pán Ježíš je s námi skutečně a opravdově
  3. O svaté zpovědi a jak probíhá
  4. O modlitbě, adoraci a dalším setkávání s Ježíšem (místo mše sv. bude následovat adorace)
  5. O svaté zpovědi, že se řádně připravíme na její slavení

Na začátku děti dostanou brožurku k užívání: "Můj malý průvodce svátostí smíření a eucharistie". Tuto brožurku pak budou nosit i na tyto katecheze.

 

Bude třeba:

 

1. aby měly upřímný zájem a těšily se na první svaté přijímání.

2. aby měly vyplněné pracovní listy z minulého školního roku a co nejlépe byly seznámeny s jejich obsahem. Pracovní listy nemusí nosit do kostela na katecheze.

3. aby se účastnily těchto katechezí v plném rozsahu, tj. i s následnou mší svatou

4. aby se snažily plnit a plnily zadané úkoly.

5. aby Pána Ježíše co nejčastěji přijímaly i dál a pravidelně přistupovaly ke svátosti smíření a eucharistii.

 

Každá z naznačených 5 katechezí bude stručně sepsána na tomto místě po jejím uskutečnění, ale jen pro opakování nikoli jako náhrada systematické přípravy.

 


 

Katecheze I. 

O kostele, o víře a jak prožívat mši svatou

 

Na začátku katecheze patří modlitba. Zopakujeme si, tedy, Desatero Božích přikázání zní:…

 

Potřebuji dva dobrovolníky (na rozdání brožurek). Brožurku si, prosím, vyplňte za domácí úkol, je Vaše. Po mši svaté příště si to zkontroluji. Budete si ji nosit na tyto katecheze (Můj malý průvodce svátostí smíření a eucharistie). Brožurka je malá a od strany 19 do 21 je trocha textu a obrázky. Tak to jen na úvod. 

 

Jsme v kostele. Možná vás napadne otázka: „Proč tu jsme a co tu vlastně děláme?“ Je velmi důležité si na tuto otázku odpovědět. 

 

Už naši předkové kdysi dávno, v Zubří to není až tak dávno, nemáme kostel ani gotický, ani románský, ale jistě nikdo z kostela si to nepamatuje, si z nějakého důvodu postavili tento kostel sv. Kateřiny. Avšak třeba stavbu kaple Sv. Ducha ve Starém Zubří už si někdo tady z kostela pamatovat může, nebude to však nikdo z vás, dětí. Ale klidně si to nechte vyprávět.

 

Já jsem tak vlastně poznal Zubří v době, kdy se stavěla právě ta kaple, která září novotou. Byla vysvěcena teprve před 20 lety a její svěcení si pamatuji ještě dnes. Světil ji otec arcibiskup Jan Graubner a pochválil víru a zbožnost Zubřanů.

 

Ti, kteří stavěli kostel, chtěli mít blíže mezi sebou Pána Ježíše. Tady v kostele je nám Pán Ježíš opravdu blízko. Celou dobu, co tu sedíte, máte výborný výhled na svatostánek. O tom si však trochu více povíme příště.

 

Do kostela nás vede víra v Pána Ježíše, chceme se s Ježíšem setkat osobně. A on tu je.

 

Vyberu si dalšího dobrovolníka a uděláme spolu takový pokus, abychom tak trochu zjistili, co je to vlastně víra. Je možné, že jste to minulý rok v hodině náboženství zkoušeli, ale neškodí si to zopakovat. I na to je důležité si odpovědět, protože naše víra nás vede do kostela, abychom slavili ve společenství mši svatou. 

 

Kostel není místem nudy, nebyl postaven proto, abychom se tady nudili. Ani to není muzeum nebo zámek, sic můžeme obdivovat i jeho vnitřní krásu. 

 

Je to především místo modlitby! My tu máme zakoušet kousek nebe, vlastně nejsvětější oběť Ježíšovu, kdy Ježíš mezi nás přichází, aby se nám sám dal za pokrm a za oběť Otci.

 

Mše svatá se slaví ve společenství, ve kterém každý má své místo a kněz je v tomto společenství druhý Kristus. Je to veliká slavnost, na kterou máme být připraveni. Máme znát strukturu mše svaté a správně odpovídat na všechny výzvy a zapojovat se do zástupu, který oslavuje Ježíše mezi námi.

 

Z knihy „Jsme tvé děti, Pane Ježíši“ od Jiřího Plhoně ze str. 50:„Už od nejstarších dob se křesťané scházejí ke slavení eucharistie každou neděli…“ 

 

Tento text vykládá o tom, že mše svatá tak, jak ji slavíme, (zjednodušeně řečeno) se slaví již od počátků církve. 

 

Neškodí si, tedy to všechno zopakovat a nebojte se odpovídat. Jestli to neumíte, můžete použít Kancionál, ale pro příště bude potřeba, abyste se to opravdu naučili. Koho nezajímá třeba fotbal, ten mnohdy nezná ani pravidla hry. A mše svatá je víc, než fotbal či cokoli jiného. Mše svatá je přece mnohem víc! Proto je potřeba znát nejen pravidla, ale hlavně toho, kdo vás sem pozval. A to nebyl nikdo menší, než Pán Ježíš, který za nás zemřel na kříži, jak si to dnes, v pátek, připomínáme.

 

Na tomto místě si opravdu zopakujeme, jak probíhá mše svatá, a budu vděčný za vaše reakce.

 

A nezapomeňte, že každou neděli chodíme na mši svatou, abychom slavili, že Pán Ježíš svým zmrtvýchvstáním zvítězil nad smrtí. Těšte se na každou příležitost, kdy můžete být na mši svaté. A až budete po prvním svatém přijímání, budete moci vždy s čistým srdcem přijímat Pána Ježíše.

 

Děkuji Vám za pozornost. Na mši svatou se můžete těšit už teď. Jsme shromážděni a připraveni slavit.

 


 

 

Katecheze II. 


O EUCHARISTII, ŽE PÁN JEŽÍŠ JE S NÁMI SKUTEČNĚ A OPRAVDOVĚ 


Na začátku katecheze patří modlitba. Dnes společně pozdravíme Pána Ježíše v Nejsvětější svátosti oltářní: Pochválena a pozdravena budiž bez ustání…

 

K začátku si zopakujeme z části mše svaté jednu důležitou výzvu, která má 3 odpovědi. Když kněz řekne nebo zazpívá: „Tajemství víry“, dáme dohromady všechny ty 3 odpovědi? Už to, jak odpovídáme, svědčí o naší víře v přítomného Pána Ježíše v eucharistii.

 

Začnu nejprve veselým příběhem: V jedné farnosti bylo posvícení a tak pan farář pozval milého hosta, vynikajícího kněze, který uměl zaujmout svým kázáním a uchvacoval srdce svých posluchačů. Když tento vynikající kněz kázal, tehdy ještě na kazatelně, bylo v kostele posvátné ticho, že by bylo slyšet špendlík spadnout. Ovšem po posvícení panu faráři jeden z farníků panu faráři poděkoval: „Pane faráři, to byl výborný nápad pozvat vašeho pana profesora. Takovou mši svatou jsme tu už dlouho neměli. Vždycky jsem ale věřil, že Pán Ježíš v eucharistii je, ale po kázání pana profesora vlastně ani nevím, zda tomu mám nebo nemám věřit.“ Pan farář byl z toho trochu rozmrzelý a tak následující neděli měl krátké kázání ke svým farníkům: „Milí farníci, jsou jen dvě možnosti: Buď Pán Ježíš v eucharistii je, nebo není. Tak já vám říkám, jako váš pan farář, že proměněný ve svaté hostii je. Amen.“

 

Tento příběh je z kázání jednoho pana faráře, které si stále pamatuji. Skoro bychom mohli katechezi ukončit, ale jistě správně tušíte, že teprve teď se dostáváme k tomu podstatnému. 

 

Abyste Pána Ježíše mohli přijmout v eucharistii, musíte věřit, že Pán Ježíš v eucharistii je přítomen skutečně a opravdově a dokázat rozeznat pouhý chléb a Ježíše Krista přítomného ve svaté hostii. 

 

Kdo by eucharistii říkal „oplatka“, ten si na první svaté přijímání bude muset ještě počkat a to si nedělám žádnou legraci. Jde o naprosto vážnou a podstatnou věc!

 

Přineseme si nyní obětní dary a chvíli si o nich budeme povídat. Když jsou to ještě obětní dary, jde o chléb v podobě hostie a víno, do kterého kněz naleje při přípravě darů trochu vody. Když však kněz nad těmito dary pronese slova proměňování… (přečteme si společně z červené knížečky, doufám, že ji máte, ze strany 20)

 

Teď mám pro vás dva obrázky (Jsme tvé děti, Pane Ježíši 40 a 41) a krátce přečtu. Při poslední večeři dal Pán Ježíš své církvi pod způsobou chleba a vína sám sebe. Od té chvíle slaví církev mši svatou. A kdykoliv biskup nebo kněz pronáší nad chlebem a vínem přineseným na oltář Kristova slova: „Toto je moje tělo…; Toto je kalich mé krve“, proměňuje Duch svatý chléb v Kristovo tělo a víno v Kristovu krev. 

 

V této víře ke svatému přijímání můžete přistupovat co nejčastěji, pokud vám nebude bránit vážná překážka, nějaký těžký hřích, který je třeba vyznat ve svaté zpovědi. Jako minimum církev ukládá alespoň jednou za rok, nejlépe v čas velikonoční, přijmout tělo Páně. 

 

O svaté zpovědi se budeme bavit příští týden. Tělo Kristovo je třeba přijmout s čistým srdcem a k eucharistii je třeba mít úctu. Když jdeme kolem kostela, můžeme pozdravit Pána Ježíše, jak jsme pozdravili na začátku. 

 

Svatostánek, na který se díváte, tam sídlí Ježíš, skutečně přítomný. Pán pánů a Král králů, je to jeho trůn. Kdykoliv přijdete do kostela, můžete se ztišit, naslouchat nebo Pánu Ježíši i něco říci, on Vám bude naslouchat.

 

Z knihy Teresio Bosco: Život Dominika Savia, úryvek str. 40 zvláště „Upomínky“

 

1. Budu se zpovídat velmi často a přistupovat k přijímání pokaždé, když mi to zpovědník dovolí.

2. Chci světit sváteční dny.

3. Mými přáteli budou Ježíš a Maria.

4. Smrt ano, ale ne hříchy. 

 

Teď budu mít pro vás důležitý domácí úkol. Nebude vůbec jednoduchý, ale bude opravdu potřebný. V pracovních listech č. 18.2 „Slavíme svátost smíření“, je takové kolečko, které mělo být vystřižené a na něm je, jak probíhá svatá zpověď. Prozkoumejte si ho a na příští katechezi určitě doneste, budeme ho potřebovat. Aby toho nebylo tak málo, můžete si prostudovat červenou knížečku na str. 16 a 17. A aby toho nebylo zas až tak moc, tak ten příští domácí úkol necháme na příště.

 

Teď aktuálně bude mše svatá, a pokud nemáte kancionály, tak uprostřed kostela nějaké najdete, abyste se mohli zapojovat a zpívat s ostatními. 

 

Při mši svaté buďte pozorní, protože k nám přijde Pán Ježíš, i když jej ještě ve svaté hostii nemůžete přijímat. Ale nebojte se, už je to blízko. Na mši svatou poprosím i rodiče, aby přišly ke svým dětem a prožili mši svatou s nimi. 

 

 

 


Katecheze III.

O svaté zpovědi a jak probíhá

 

Dnešní katecheze bude mít velmi praktické prvky. Na začátku začneme modlitbou, kterou jste se učili již ve II. třídě a bude třeba ji znát pořád. Anděle Boží...

 

Učili jste se podobenství o marnotratném synu. Tento biblický příběh evangelisty Lukáše nám také může ukázat, jak probíhá svatá zpověď. Tento příběh je vám však známý, jen jsem ho chtěl vzpomenout, abyste nikdy nezapomněli, jak náš nebeský Otec čeká na každého z nás a že nám chce odpustit cokoli jsme udělali špatného. 

 

Kdo potřebuje odpustit hříchy? Přece ten, kdo je má. A kdo má hříchy? Pán Ježíš? Ten samozřejmě ne. 

 

Měli hříchy svatí? Ano, měli. Ale vždy jich litovali ve svátosti smíření a byli jim odpuštěny.

Má hříchy papež? Zpovídá se z nich? Komu se zpovídá papež?

Má hříchy biskup? Zpovídá se? Komu se zpovídá?

Mají hříchy kněží? Zpovídají se? Komu se zpovídají?

Má hříchy pan farář? Zpovídá se? Komu se zpovídá?

Mám hříchy já? Zpovídám se? Komu se zpovídám?

Mají hříchy lidé v kostele? Zpovídají se? Komu se zpovídají?

Máte hříchy vy? Těšíte se na svatou zpověď? A kdo vám svatou zpověď udělí?

 

Nebojte se, také vaši rodiče mají hříchy a bylo by moc hezké, kdyby spolu s vámi šli ke svaté zpovědi, ale nikoho k tomu nemůžeme nutit. 

 

Svatá zpověď je pozváním k tomu, abychom se usmířili s Bohem a lidmi.

 

A to, co řekneš knězi ve zpovědnici jako svoje hříchy, to kněz nikdy a nikomu nesmí říct, říká se tomu zpovědní tajemství. Když se za nějaký hřích moc stydíš, řekni knězi i to, že se za to moc stydíš, že je ti to hodně líto. 

 

Mám takovou jednu osobní zkušenost, že když jsem měl s nějakým hříchem velký problém, řekl jsem v modlitbě, že to řeknu ve svaté zpovědi. A i když to pro mě bylo strašně těžké, přece jsem to řekl, od zpovědi jsem šel se slzami v očích a zpocený, ale ta věc se dala s větším klidem do pořádku, věděl jsem, komu ty hříchy odevzdávám. 

 

Nebojte se často se zpovídat.

 

Za 14 dní se o svaté zpovědi budeme opět bavit již mnohem praktičtěji a bude třeba, abyste se připravili i se svými rodiči a hříchy si sepsali na papírek, který nikdo neuvidí a který se vám taky nesmí nikde ztratit ani ho nebudete někomu půjčovat - to je bude hodně tajný papírek, nebudeme z něj ani číst. 

 

Velice vřele doporučuji, abyste si každý večer udělali alespoň kratičkou chviličku a zpytovali svoje svědomí. Může vám k tomu pomoci Malý průvodce od str. 16 či knížečka, kterou jste si měli udělat z pracovního listu 18.1 nebo také Kancionál, kde je zpytování svědomí pro děti.

 

Měli jste si donést kolečko 18.2, kdo ho nemá, má v našem Malém průvodci prakticky stejný pořad na straně 16 a vyzkoušíme si, jak svatá zpověď bude probíhat. 

 

Máme k tomu dvě židle, na jednu si sednu, ale pamatujte, že nejsem kněz a že jde jen o názornou ukázku, na tu druhou si sedne někdo jiný a proběhne takový rozhovor o svátosti smíření a nepadne žádný hřích. 

 

Samotné svátosti smíření, jak byste to měli znát, předchází modlitba a zpytování svědomí, lítost a také opravdové předsevzetí, až teprve po tom je zpověď a po ní dostanete rozhřešení a pokání. Pokání si zapamatujete a co nejdříve ho vyplníte.

 

No a teď nás čeká mše svatá a jistě budete hodní, protože také dělat nepořádek v kostele je hřích a tento hřích by taky mnoho lidí vidělo a moc by nás to mrzelo.

 


 

Katecheze IV. 

O modlitbě, adoraci a dalším setkávání s Ježíšem

 

Milé děti,

 

Modlíte se rády?

 

Dnes si o modlitbě trochu řekneme, vlastně ještě blíže. Pán Ježíš je s námi vždycky, to jistě víte a to i v době, kdy se zrovna nemodlíte. Je Boží Syn, ví o všem, ví, co se ve vás děje, doprovází vás na vašich cestách.

 

Když přijmete Pána Ježíše po prvé ve svatém přijímání, bude vám nejblíže, bude přímo Váš host. Před svatým přijímáním říkáte: "Pane, nezasloužím si..."

 

S Ježíšem se potkáváme v modlitbě a ve svatém přijímání je nám úplně nejblíže.

 

Když si procházíte desatero Božích přikázání, začnete od prvního a podíváte se do zpovědního zrcadla, tak se na prvním místě ptá na modlitbu. Modlitba je vztahem k Bohu! A další dvě přikázání rozebírají tento vztah. Od čtvrtého přikázání je náš vztah se všemi ostatními kolem nás. Je stejně důležitý, protože v každém člověku můžeme vidět Pána Ježíše.

 

Když vidíme kostel, můžeme Pána Ježíše pozdravit a pomodlit se. Když jsme v kostele, neznamená to, že jsme vždycky na mši svaté. Můžeme do kostela zajít třeba na modlitbu a modlit se před svatostánkem. Také při různých příležitostech kněz vystavuje Pána Ježíše, abychom ho viděli a klaněli se mu při adoraci. 

 

Vlastně, když přijdeme do kostela, tak první náš pozdrav by měl být ke svatostánku. Poklekneme a pozdravíme Pána Ježíše. 

 

On je první, který nás vítá v kostele a kvůli němu také do kostela chodíme. Není to kvůli rodičům ani kamarádům, ale kvůli Pánu Ježíši. 

 

Na konci našeho malého průvodce je nabídka devíti prvních pátků (str. 27) a hned za tím následuje kapitlka Další setkání s Ježíšem.

 

Dalo by se ještě mnoho mluvit, ale končím tuto katechezi a pojďme všichni společně ke svatostánku a věnujeme chvíli modlitbě. Pokud si čtete tento článek, nebojte se kdykoli stavit u kostela a pomodlit se s dětmi.

 

 

 

Zobrazeno 201×

Komentáře

Kollenka

Rodiče se v kostele zpravidla nenudí, protože rodiče jsou dospělí a pokud je to v kostele nebaví, tak tam prostě nechodí.

Děti tuhle možnost obvykle nemají.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

To, že se někteří dospělí nenudí v kostele, to není pravda, ale tak trochu nedostatek zkušeností. Stačí přijít na některé mešní rodinné sešlosti a tu je vidět v kostele i nudící se dospělé, možná v zájmu zachování tradice.

Zobrazit 16 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio