Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Voňavé kázání o Panně Marii

Tak to je 9. článek v tomto měsíci, když je teprve 15. srpna, slavnost Nanebevzetí Panny Marie.

 

V prvé řadě nemusím nutně být nejaktivnější bloger na Signálech a tak si dávám předsevzetí, že týden nic nenapíši a doufám, že za ten týden si se mnou někdo z blogerů vymění místo alespoň na 3. Jsou přece mnohem kvalitnější blogeři, než já a Signály na ně zapomínají. Kdybych týdenní předsevzetí porušil, ať mě nějaký bloger vyfackuje. Tento článek však ještě napíšu.

 

Ještě, než se dostanu k tomu, o čem chci ten článek vlastně napsat, nebojte se, nebude to kázání, jako nekněz nemám co kázat a psát kazatelské články a jako nedovzdělaný teolog se nebudu odborně prezentovat v teologických věcech, ale pokud možno co nejlidověji, abych nepohoršil jisté odborníky, předešlu, že některé věci nemusím nutně mít ze své hlavy, ostatně název blogu to jasně říká, a i kdyby to bylo z mé hlavy, tak to nehodlám ventilovat jako vlastní věc.

 

Předesílám také, že nejenže to není kázání, jak jsem již napsal, ale také, že to může být lehce mimo teologickou pravověrnost a je třeba rozlišovat věci vážné a nevážné, tak vězte, že je to věc nevážná a mnoho z toho nebude ani k smíchu, jen na to, aby to bylo napsáno a možná i někdy přečteno. Když už to nikdo nečte, přečtu si to sám, až budu mít čas.

 

Takže po tomto úvodním nejapném povídání, si konečně můžete přečíst, o čem hodlám psát, tedy vlastně pokud to hodláte číst.

 

 Nevím, koho napadlo, že Panna Maria okopávala brambory. 

 

Je to vynikající námět na kázání a jistě nějaký vzorný kněz, který má před jménem P. Mgr. či dokonce Mons. (Msgre) nebo ještě třeba Prof ThDr či tolik akademických hodností jako známý Max Kašparů, by z této věty, kterou v Bibli nenajdete, ale z jisté křesťanské tradice by se poskládat dala, neboť i papež František ví, že Panna Maria se zjevila v Americe a uctívá Pannu Marii Quadaluppskou, by tedy z této věty dokázal poskládat i duchovní obnovu v délce ignaciánských exercicií.

 

Já na toto téma psát článek nebudu, jen možná naťuknu nějaké body, které by se daly pravověrně rozvinout, ale na téma úplně jiné, které se slavením Nanebevzetí Panny Marie má pramálo společného.

 

Není na tom nic nemožného, vždyť i anděl Gabriel Panně Marii zvěstoval, že u Boha není nic nemožného.

 

Když u Boha není nic nemožného a kněz je aleter Kristus, pak se tato věc dá vztáhnout i na kněze a pravověrný věřící smí po knězi žádat to nemožné, co se jim ne a ne splnit, ať se modlí, jak se modlí. 

 

Hlavně je potřeba všechno dělat tak, jak si to věřící myslí, ale nevysloví, aby to kněz nejlépe uhodl sám. No, a když to neuhodne, tak ho musí přece nějak diplomaticky nakopnout, aby pochopil, co má jim na očích vidět.

 

Panna Maria má domek v Loretu a při tom neopustila Izrael za celý svůj život. V dnešní době by věřící zajisté uvítali, kdyby věděli o Panně Marii ještě mnohem víc, než píše Bible či hlásá tradice a magisterium. 

 

Potřebovali bychom slyšet něco víc...

 

I nekatoličtí křesťané, kteří mají své sola scriptura, chtějí vědět víc, ale v zásadě ne to, co katolíci, protože to musí zásadně popírat, že mají vlastní tradici. 

 

Uvítali by slyšet, že Panna Maria byla normální žena se vším všudy, i s hříchy, např. přímo pýchou, že je dokonalá, když sama v chvalozpěvu se chválí, že ji budou blahoslavit všechna pokolení a Pán Ježíš měl ještě další sourozence jako v normální rodině a vůbec, že ve svaté rodině všechno bylo normální, jen Ježíš Kristus byl Spasitel.

 

Katoličtí věřící jsou naopak v tomto ohledu velmi skrovní a uvítají od kněze kázání o Panně Marii zcela praktické a vůbec praktická kázání, která by uplatnili v životě a lahodně se jim to poslouchalo, jako když poslouchají zpěv ptactva a nemusí při tom vůbec nic dělat. Na práci se dívá dobře a dobře se o ní hovoří, ostatně tak to taky dělám.

 

Někteří kázání kněze nazývají kazatelským řemeslem jako by to byla nějaká práce. Osobně si myslím, že je to velká dřina, kterou kněží se vší skrovností nepřiznají, ale zavděčit se svým věřícím, to dá pořádně zabrat. Když kněz nemá pro ně dobré kázání, mají pocit odbyté mše svaté, jenže mše svatá není o kázání, ale o oběti.

 

Přesto kázání kněze je velmi povzbudivé a dokládá to, co žije církev skrze Písmo i tradici a touto službou povzbuzuje společenství, aby, jak je vyzývá na konci mše svaté plnili své poslání a šli ve jménu Páně.

 

Tradice církve je velmi bohatá a má nám co říci. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie je zcela biblická a v křesťanské tradici velmi oslavovaná. 

 

Já osobně jsem velmi hrdý na to, že pocházím z farnosti, kde se Nanebevzetí Panny Marie slaví...

 

... jako titul kostela a moc se těším, že po mnoha letech se zase podívám do vlastní farnosti na tuto pouť. 

 

Nevím, o čem bude pan farář kázat ani zda máme nějakého slavnostního kazatele, ale těším se na slavnost. Nejdůležitější z pouti je, že se slaví mše svatá.

 

Nicméně na křesťanech v den slavnosti by mělo být vidět, že skutečně slaví s plnou radostí a že poutní mše svatá je středobodem poutě, nikoli stánky a kolotoče, kterých je beztak stále méně, alespoň co si pamatuji, jak bývalo a jak je. 

 

Bývalo u nás dobrým zvykem, že na pouť se přidala mše svatá. To už se mnoho let nedělá a říkám si otázku: "Proč?"

 

Když se slaví slavnost Nanebevzetí Panny Marie, často bývám na poutní mši svaté, poslední dobou to bylo hlavně v Potštátě a Kovářově, což se letos výrazně pozměnilo a fakt se těším domů. 

 

Možná přijdu na potštátské hody k sv. Bartoloměji. Tam na kůru mají krásně vyobrazeného tohoto apoštola, který podle pověsti se dostal až do Indie a tak anděl na obrazu v podobě indiána drží mapu Ameriky. Dá se tak říci, že apoštol Bartoloměj objevil Ameriku dříve, než Kryštof Kolumbus. 

 

To už je kouzlo umění, předpokládám, že autor obrazu nebyl heretik, protože co by takový heretický obraz dělal v kostele, i když? Vlastně ten kostel byl před Bílou Horou nějaké to desetiletí luteránský, tak ta myšlenka taky není k zahození. Ale to jsem odbočil.

 

Poutě pomalu začínají vymýšlet i obecní a městské úřady a zvou je svými slavnostmi a mši svatou občas dokonce chtějí mít jako součást programu svých slavností. 

 

Avšak jen některé z nich mají snahu, aby se jejich slavnosti týkaly života církve a další to dělají někdy jindy, nejlépe 2. týden v měsíci, aby vyprázdnili peněženky občanů.

 

Ve mši svaté je slavnostnost zcela jistá, ale podstatou je oběť Krista!

 

Tak po těch odbočeních se trochu navrátím k linii, o čem jsem vlastně chtěl tak nějak psát. 

 

Nadpis byl voňavé kázání ne však proto, že Panna Maria okopávala brambory, ale protože jsem od o. Pavla slyšel právě k dnešní slavnosti Nanebevzetí Panny Marie dvě voňavá kázání: 

 

První bylo na mši svaté ve Vidči, kdy také žehnal byliny, což se k této slavnosti dělává. To bylo kázání skutečně o vůni. 

 

O to lépe si pamatuji ona kázání...

 

..., protože kdo mě zná, ví, že vůni ani smradu nerozumím. Musím být upozorněn zvláště. 

 

Proto nejen na slavnost Nanebevzetí Panny Marie je třeba se také vykoupat, protože když pan farář bude mít kázání o vůni, a náhodou bych smrděl, musel bych si z toho vzít ponaučení.

 

Také hlavně nehřešit, protože hřích opravdu smrdí a na to nemusím mít čich, abych tomu rozuměl.

 

Naopak o nádhernou vůni kadidla nedostatkem čichu přicházím a je mi to velice líto. 

 

O co raději bych dělal dobro, kdybych věděl, jak voní. 

 

Takto to lze jako každé jiné kázání vyslechnout. 

 

A hlavně nezaspat! 

 

Protože kdo spí při kázání, spí při mši svaté a to je neúcta. Mše svatá sice není o kázání, ale kázání je nedílnou součástí mše svaté. 

 

Ale, je-li únava zasloužená a řádně odůvodněná, pak spánek může být sladký a kázání voňavé, ale důležité je nepropásnout chvíle nejdůležitější a nejpodstatnější. Ostatně proto ministranti také zvoní.

 

Vedlejší věcí tohoto počínání však je, že když si toho ostatní všimnou, že při mši svaté se oddáváme sladkému spánku a voňavému kázání, můžeme se stát obětí různých dohadů a dalších nepěkných věcí. 

 

Hlavně při každé oslavě je nedůstojné spát a být nepozorný k ostatním slavícím.

 

I dnes bylo kázání voňavé a to o růžích jako původní rostlince z Ráje a Maria je růže tajemná (rosa mystica). Aby toho nebylo málo, tak k Panně Marii zajisté a správně dáváme rádi hodně květin a to hlavně v Máji. 

 

Já to moc neocením, protože nemám čich,... 

 

...ale Panna Maria si na květiny a vůni potrpí.

 

Téma mělo navodit tak trochu rozjímání o Panně Marii, těšení se na pouť a smysl mše svaté při pouti, která však není v kázání a kvalitě Božího služebníka kněze, ale ve společenství oběti s Kristem, v prožívání společenství církve. 

 

Taky jsem se chtěl dotknout toho, že společnost chce slavit a církev umí slavit a to kvalitně bez alkoholového opojení.

 

Asi jsem se dotknul i toho, že občas věřící po kněžích žádají věci nemožné nebo jen to, co se jim líbí a nemají rádi, když kněz dělá něco, co může a měl by, ale jim se to nelíbí. Kněží ani věřící to nemají jednoduché.

 

Nevím, tedy přesně, zda těmito písmenky jsem navodil předsevzatá témata, ale prostě něco jsem napsal a teď si beru týden dovolenou a nehodlám nic psát. Pro mnohé to bude zajisté dobře.

 

Tak doufám, že to předsevzetí dám a možná něco napíšu k Panně Marii, Královně.

Zobrazeno 612×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Po tolika letech ve Svébohově na pouti. Že je to pouť vyhledávaná, o tom svědčí přeplněný kostel Nanebevzetí Panny Marie a nádherné slavnostní zpěvy jakožto i slavnostní kazatel, který nám přiblížil Nanebevzetí Panny Marie, když pohřbu nepřítomný apoštol Tomáš chtěl vidět Mariin hrob a ten hrob byl prázdný. Panna Maria jako nejdokonalejší člověk, kterého se nedotkla poskvrna hříchu. A při pohledu na oltář, kde socha Nanebevzetí Panny Marie září všemi barvami jsem spatřil kolem Panny Marie i ony růže, o kterých včera kázal o. Pavel. Teda, zase jsem něco napsal, ale to není samostatný blogový příspěvek, to je jen komentář.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Můj půst od blogu pomalu končí. Já jsem vydržel nepsat na blog celý týden, nicméně Signály to nijak nezměnilo, pořád jsem 2. nejaktivnější a nebezpečně se přibližuji k 1. místu, za čež nadšením zrovna nehořím.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio