Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Růženec cestou městem

Teď nevím, jestli to nezařadit spíše do rubriky Antiochia, ale protože je to o růženci a jelikož na Antiochii jsem již po 3 roky nebyl, řadím toto svědectví k růženci jako nejkrásnější modlitbě a termín zveřejnění článku dám ke 13. srpnu, kdy v r. 2017 se Panna Maria měla zjevit fatimským dětem, ale úřady v tom zabránily a zjevila se jim později.

 

Jsem človíček, který hodně rád brzy vstává a na Antiochii jsem si na tom dal hodně záležet, aby než všichni vstanou, jsem prošel celou obec s modlitbou růžence. Tak mě růženec vždy provázel i na Antiochii.

 

Když jsem byl na faře v Drahotuších, tak především v některých obdobích pěkných dnů jsem se o to po ránu pokoušel také, ale občas i v hodinách večerních nebo odpolední procházce. 

 

Svým způsobem to mělo charakter bourání hradeb, jak jsme tomu na Antiochii říkali, když jsme obcházeli obec ve společenství s modlitbou. Dělalo se to zpravidla na začátku turnusu.

 

Já teď začínám novou etapu "Antiochie na Valašsku" a tak včera v podvečer, jak jsem o tom psal v článku "Z pohádky do pohádky" jsem se pro ten růženec rozhodl také.

 

Při zkoumání na mapách.cz jsem shledal, že v Zubří nedaleko fary je ulice Ke kapličce. 

 

Když tedy ulice ke kapličce, musí tam být i kaplička a podle map.cz tam skutečně kaplička je a velmi hezká.

 

49.4692631N, 18.0893956E

 

Po opadnutí denního vedra jsem se rozhodl vzít svůj růženec z Betléma a začít se modlit. Vydal jsem se tou cestou a modlil se růženec. 

 

Když už jsem byl v té ulici nedaleko kapličky, potkal jsem skvělého kluka, který mě zdravil "Ahoj." Tak jsem zjistil, že to na příměstský tábor nemá daleko. 

 

Pozval mě domů a chvíli jsem se u nich zdržel. Pak mě ochotně zavedl ke kapličce a viděli jsme nádherný západ slunce. Od toho jsem si spočítal, že zuberský kostel není východně, nýbrž jižně orientován. Od kapličky byl nádherně vidět.

 

A ač jsem potkal toho skvělého kluka, nepřišel jsem ani o kousek rozmodleného růžence, ba modlil jsem se s mnohem větší radostí a na faru se vrátil mnohem obohacenější, než kdybych koukal na zprávy, které jsem díky tomu příjemnému zdržení prošvihl.

 

Rozhodně to nepokládám za náhodu, že jsme se potkali, ale za řízení Panny Marie. Asi by Panně Marii nevadilo, kdybych se ten růženec už více nedomodlil, ale přece jsem se ho domodlit mohl, jinak bych si nepovšimnul toho nádherného západu slunce. Ostatně, nebyl jsem to já, kdo mě na to upozornil, když jsem obdivoval tuto jednoduchou a krásnou kapličku.

 

Bylo by krásné, kdyby každý křesťan si přes den vyšel na růženec po své obci. Nebylo by to nic komického, ale nádherné svědectví víry. Já to ovšem nedělám proto, abych se tím chlubil, ale abych posílil svůj vztah v modlitbě růžence.

 

Když jsem přešel do Zubří, opustil jsem společenství živého růžence farnosti Partutovice. Ten desátek se místo mě modlí už někdo jiný, alespoň v to doufám. 

 

Avšak podle snu o zlatém růženci věřím, že růženec stále a po celý život bude mým pokladem a že si vyprosím mnoho Božích milostí a ukáže mi cestu, kudy mám jít, abych se více líbil Bohu.

 

A když jsem začal psát tento článek, uvědomil jsem si, že každého 12. v měsíci se můžu spojit prostřednictvím TV Lux nebo i TV Noe živě na růženec z Fatimy ve 22:30. Dosud si pamatuji tu atmosféru, jak mi nevadilo v tak pozdní hodinu být na této světelné slavnosti denně, když jsme tam byli.

 

A když jsem sem vložil to video níže (podle kterého si jistě povšimnete, že mám i You tube kanál), připomněl jsem si, že jsem ve Fatimě byl také se zuberskými farníky. 

 

A to lákání do Zubří taky není samo sebou. 

 

Nejen, že celé působení o. Pavla jsem zde jezdíval na zpověď a tak jsem byl i ve Vidči (většinou jsem přijel na všednodenní večerní mši svatou a druhý den ráno jel zpět), že jsem před 21 lety zde hrál se zábřežskými divadlo a krátce na to byl přítomen i slavnostnímu svěcení kostela ve Starém Zubří, ale také některé ze zuberských jsem potkal ve Fatimě a na ministrantském putovním táboře a Bůh ví, kde ještě jinde.

 

Milovaní, to není náhoda!

 

Zobrazeno 465×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio