Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Nově mimořádný udělovatel eucharistie

V rámci liturgie jsou různé služby ve společenství při mši svaté. 

 

Pamatuji si, když jsem po prvé přijal pověření podávat eucharistii - to bylo v neděli 13.10. 2002 při mši sv. ve 14:30 v kapli Narození Panny Marie v Rychnově na Moravě, ve farnosti sv. Mikuláše v Rychnově na Moravě.. 

 

Jako by to bylo dnes, vím i komu jsem po prvé podal svou rukou eucharistického Krista a modlím se za jeho víru. 

 

Také při své misi v Drahotuších jsem 14 let vykonával tuto službu (neměl jsem pověření od 1. dne pastorační služby na faře v Drahotuších, ale až po více, než půl roce), avšak bez slavnostního uvedení - více méně to bylo navázání na službu předchozí.

 

Také, když jsem vedl turnus Antiochie, měl jsem nebo jsem praktikoval toto pověření a na Antiochii jsme ne zřídka byli uváděni do této služby po dobu misie 14 dnů, ovšem nebylo to vždy, zvláště, když Antiochia byla i tam, kde jsem byl pro tuto službu jinak pověřen dovolením otce biskupa (zprav. na území děkanátu Hranice).

 

Vždycky však a to bude předpokládám platit i v Zubří a Vidči jsem tuto službu raději přenechal těm, kteří jsou jako místní také tak ustanoveni. 

 

V Drahotuších jsme měli tichou dohodu, že já budu pokud bude potřeba pro tuto službu v obcích mimo Drahotuše a pro nemocné či za jiných okolností v nepřítomnosti trvalého jáhna nebo kostelníka k tomu pověřeného, po pohřebních mší sv. pro chrámový sbor a kdykoli budu požádán (třeba když měl pan farář vážněji zraněnou nohu, podávali jsme oba "akolyté" a na vesnicích podle dohody tedy já, ač jsem chtěl dát přednost kolegovi). 

 

Na Antiochii pokud to bylo možné, měl přednost vždy bohoslovec, nicméně v Loučce u Lipníka to bylo jinak, když mě Vláďa požádal, abych já vedl bohoslužby slova a on adorace, vyhověl jsem mu rád jako sobě nadřízenému takto z poslušnosti.

 

Tak jsem tuto službu vykonával nejvíce na 3 mších sv. v neděli, raději však max. 1x a nejvíce jsem podal nemocným 9x eucharistii za den - doufám, že to bude i v Zubří cca 6x, aby nemocní měli řádnou péči i v tom, že s Pánem Ježíšem máme na ně čas a nemusíme to odbývat jen "nutnými" modlitbami, avšak bude-li třeba víc, nelze přece nikoho krátit na možnosti přijímat eucharistii. Bohoslužby slova veřejně jsem dělal na požádání vždy ve všední den - v počtu i s Antiochií ne více, než 15x do roka a snad jen 2x to bylo v jednom dni po 2x. 

 

Kolika lidem přesně jsem podal Pána Ježíše v eucharistii, to nevím ani nehodlám odhadovat, mám jen pocit, že dnes při pověření v Zubří to bylo nejvíce na jedné mši svaté, protože při podávání sv. přijímání jsem měl takové nepěkné myšlenky, které jsem musel zahánět: "Kdy už ta řada bude končit?" Místo, abych spíše pomyslel: "Pane, ještě hodně lidí nepřišlo do řady, škoda, že tě ještě nemohou přijmout."

 

Když totiž jsme na nedělní mši svaté, je vhodné a žádoucí, pokud nejsem stižen církevními tresty, které by bránily v přijetí eucharistie, být připraven eucharistii přijmout a žít z její síly. Jak mnoho lidí by ještě mohlo přijímat a této ne výsady, ale spíše milosti, se možná bezdůvodně vzdávají. To je velká škoda!

 

Především však je třeba, aby bylo co nejvíce služebníků, kteří mohou řádně podávat eucharistického Krista - především kněží a jáhnů. 

 

Za to je třeba se nejen modlit, ale i obětovat a v případě povolání dokázat obětovat i sebe - teda to se dobře píše...

 

Jak říkal otec Pavel dnes v kázání, 

nemůžeme být funkcionáři, ale služebníky.

 

Já tuto službu chci konat jen, když bude žádaná potřeba a nebude nikdo jiný, protože více dispozic pro tuto službu mají řádní služebníci eucharistie. 

 

Z mimořádných udělovatelů je pro mě vždy "řádnější" služebník přítomný místní, než já.

 

Z vlastní zkušenosti vím, že jsou někteří věřící, kteří z rukou laika eucharistii nechtějí. To taky není dobře, protože neposlouchají hlas pastýře. 

 

K tomuto pověření dává přece biskup jako vlastní pastýř diecéze a pro jednotlivé případy je možné, aby kněz udělil při mši svaté toto pověření vybranému spolehlivému laikovi.

 

Že jsem ten služebník zrovna já, to je věc vedlejší. 

 

...a pro mě je to velká pocta...

 

Kdybych to nebyl já, Pán si najde někoho jiného, ale můj by byl problém, že jsem neposloužil. Tak nás to učil P. Pavel Dokládal v Moravské Třebové, kde jsem dělal kurz pastoračních pomocníků a dostal diplom lektora, zahrnující i možnost udělení této služby po požádání příslušným farářem.

 

Na to, že se občas dostanu do homilie (či ohlášek) jsem zvyklý, snad i čím dál zvyklejší. 

 

Otec Pavel promlouval krásně a láskyplně a celému kázání jsem s radostí srdce naslouchal, ovšem důležitější a praktičtější je prožít nedělní liturgii.

 

Důležitých služebníků je však při mši svaté mnohem více!

 

Vlastně každý, kdo přijde do kostela na mši svatou, má tam připravené místo. Tak se mše svatá podobá nebi, kde nám Pán taky připravil místo.

 

Chtě, nechtě, však tento článek je pouze o služebnících některých, protože vyjmenovat všechny v kostele a hlavně ve zbožném Zubří, je pro mě nadlidský úkon, ale Pán nás má spočítané úplně přesně i se všemi vlasy - možná proto jsem se dnes neoholil, abych měl více chlupů, které se taky dají spočítat (teda, to je ale blbost!)

 

I pro ministranty u oltáře dnešní uvedení do služby bylo překvapením. Bylo to dobře, byl jsem jen jeden z nich a ne někdo, kdo slaví něco zvláštního a ještě před tím by přijímal pocty a gratulace.

 

Vlastně už z toho prvního uvedení jsem věděl přesně, co mě čeká a byl pln očekávání, kdy skončí slovo o mé službě...

 

... a kdy budu moci s radostí říci své ano a pokleknout před oltářem k modlitbě.

 

Ono překvapení jsem na všech služebnících kolem tak trochu vycítil, protože nebyli jediným slovem připraveni a bylo to tak dobře, nějaké chlubení v tom není na místě ani součástí obřadu.

 

Velké překvapení však bylo vidět více na Agnus Dei, kdy se očekávalo, že patrně budu podávat sv. přijímání, ale já jsem člověk malý a svatostánek je vysoko a daleko a byl jsem moc rád, když bratr Jiří mě zval ke svatostánku a společně jsme poklekli a on vytáhl eucharistii, nejen protože je větší, ale i proto, že je řádnější, než já.

 

K pomoci u pateny mě přispěchal skvělý ministrant Prokop. Možná na mě mohl ze začátku vidět, že nejsem moc zvyklý, že mi nějaký ministrant pomáhá s patenou (to jsem opravdu moc nezažil), nicméně byl všímavý a velmi mě pomohl i v jistotě, že kdyby mi nešťastnou náhodou svatá hostie vyklouzla z prstů, on ji zcela spolehlivě zachytí, aby nespadla na zem. 

 

Nestihl jsem mu říci, jak byl pro mě důležitý i v tu chvíli, kdy mě po prvé napadlo, že by ta řada mohla skončit. Ano, i to je velmi důležitá spolupráce, která mi často chyběla hlavně v začátcích, kdy si tyto nehody bolestně uvědomuji, než jsem si opravdu zvyknul být pozornější, opatrnější a co nejpřipravenější. 

 

I jako ministrant před tímto pověřením jsem takto několikrát zachytával padající hostii na patenu a většinou (žel ne 100%) jsem byl úspěšný.

 

Taky jednou ještě jako ministrant už staršího věku bylo potřeba, abych při převozu eucharistie z kaple držel ciborium s eucharistickým Kristem. Zábřežský pan kostelník, dnes již v Pánu zesnulý, pan Jindřich Majstrszin (nevím, zda jsem to přijmení napsal dobře) mi k tomu řekl: 

 

"Teď držíš celý svět!"

 

A tato slova si dosud pamatuji. Jsou velmi podstatná k tomu, abych byl pokorný k této službě. 

Zobrazeno 284×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio