Mše svatá, která nebyla

Když má pan farář dovolenou a nejsou mše svaté, zajisté se po mši svaté ne jednomu věřícímu zasteskne a to je naprosto správné.

Když dnes máme internet, můžeme se podívat, jak to mají v okolí a není velký problém se dostavit třeba do vedlejší farnosti. V létě bývá teplo, dá se to i na kole.

Ovšem není dobré zapomínat na česká přísloví, i když nejsou napsána v Bibli. Jsou totiž taky velmi poučná.

Jedno z nich říká:

"Dva krát měř a jednou řež!"

Jenže já na to přísloví úplně zapomněl a přestože jsem v sousední Zašové byl již v úterý a díval jsem se na pořad bohoslužeb, po kterém jsem opět nasedl na kolo a šel ke Stračce (řádně číst všechna písmena! Jinak Vám z toho vznikne hloupost, ze které byste se měli zpovídat pro užití nepěkného slova) a tam se modlil růženec.

Jinak Stračka (nikoli "s.račka") je poutní pramen, malé zašovské poutní místo, o němž se podrobnosti dočtete na webu farnosti Zašová. 

Dosud si ještě pamatuji, jak jsem byl s o. Pavlem na tom místě po prvé někdy v zimě a na tabuli poutního místa s názvem pramene bylo zamrzlé právě ono písmenko a marně jsem přemýšlel, jaké by tam mělo správně patřit, protože čítaje to nahlas bez onoho zamrzlého "T" bylo slušnému člověku nemající zrovna ony zdravotní obtíže, poněkud stydno. 

O nějaký čas později jsem to vykládal ministrantům z ministrantského putovního tábora, když jsme Zašovou navštívili cestou zpět ze slovenské Těrchové a místní pan farář, o. Jiří, když o pramenu mluvil, vyslovil onu památnou větu: "Řádně číst všechna písmenka!", tak plný kostel ministrantů propukl v smích, ale vůbec nevím, čemu se smáli.

To byla jen taková odbočka, pojďme se vrátit:

Potkal jsem tam i farníky ze Zubří, kteří si také posteskli, že zrovna nejsou mše svaté. Možná jsem je potěšil zprávou, že v Zašové bude mše svatá t.č. zítra (ve středu) večer a ve čtvrtek ráno, tak jsem si to pamatoval. 

Cestou zpět mě napadla myšlenka, že bych na tu mši svatou na druhý den zajel a tak se taky stalo. 

Zrovna přede mší se mě nakupilo moc práce. Napadlo mě totiž, že bych se mohl zbavit několika krabic. V praxi mě bolela ruka (asi změna počasí nebo soucit s prezidentem republiky) a potřeboval jsem ji něčím namazat a stáhnout, ale i má lékárnička byla ještě v krabicích - tak jsem to přerovnal a záhy zjistil, že už je 17:15 a měl bych jet.

Ani mě nenapadlo se před tím podívat na internet a ověřit si, že je. Prostě to tam bylo napsaný, takže mše svatá je!

Nasedl jsem na kolo a jel stejnou cestou jako v úterý, dokonce jsem i podobně bloudil a občas popletl ulice. Přece jen jsem tady nový a ještě to tu moc neznám. Když jsem však před onou hodinou naprosto včas dojel ke kostelu, byl jsem sám a nikdo tam nebyl.

Velmi jsem se divil, jak je to možné! Pak jsem se opětovně podíval na ohlášky. 

Mše svatá toho dne byla, ale v 7 hodin ráno a ona večerní až na druhý den.

Na to mě napadlo z Lotranda a Zubejdy:

"Díváš se?" "Dívám!" "Tak se dívej pořádně!"

Inu co? Tak jsem se krátce pomodlil, přečetl si texty onoho dne, kdy papež František ráno při generální audienci vzpomněl ve slově k polskému národu jejich Matku Boží z Čenstochové, takže požehnání jsem měl vlastně přes televizi přímo od papeže.

Vrátil jsem se, tedy, na živou zuberskou faru a vyprávěl přítomným farníkům i z Vidče, jak jsem jel na mši svatou, která nebyla. 

Jarek, vedoucí ministrantů na to prohlásil velmi moudrou větu:

"Já to vždycky říkám: Důležitý je úmysl."