Jak vidět ženicha a nevěstu

Jako ministrant jsem byl už na mnoha svatbách, za 32 let ministrování jsou to krásné pohledy, i když ne každoroční. Každá rodina je jiná a každá je požehnáním a to nejen pro společenství farnosti. Každá rodina vytváří domácí církev a už moc krát jsem byl pozvaný k začátku této domácí církve, naposledy včera, na sv. Dominika.

O lásce se dobře veršuje a to i na počkání...

Na sv. Dominika 

žena muži neutíká.

A muž ženě taky ne,

mají všechno společné.

A těmito veršíky přejdeme ke konkrétní svatbě, která už tu veršování měla a bude mít ještě další, je to další příklad krásného začátku.

A tak to začneme pěkně od začátku...

...ale ne od začátku vztahu, tak blízko jako ministrant nejsem. Tak nějak, tedy, ze svého úhlu se pokusím popsat krásný svatební den.

Co je nad čarou, bylo napsáno ještě v den svatby. Dnes už máme sv. Vavřince.

Prožít den s novomanžely je pro mě, svobodného muže, lepší než duchovní obnova. Jsem vždy moc rád, když jsem pozván na svatbu a velmi se těším na radost ženicha i nevěsty, je to jejich velký den.

Když je člověk příbuzný, začíná to už brzy z rána a končí po půlnoci následujícího dne. Tak to bylo před 16 lety, když se ženil starší z mých mladších bratří.

Když člověk příbuzný není, začíná to pro něj mší svatou (nebo svatebním obřadem) a končí ve slušné době, aby novomanželé měli krásnou první svatební noc. Vše, co je přede mší, prožívám sice v soukromí, ale ve zbožnosti a i tento čas v ten den patří novomanželům.

Byl jsem pozván, jako pár krát i před tím, také na svatební hostinu ke stolu, kde jsem měl připravené místo. 

Tento svatební stůl a také mše svatá je takovou předchutí nebe, ale v nebi to všechno bude mnohem dokonalejší sic se tam nebude ženit a vdávat, jak také říká Písmo.

Podstatu věci začnu biblicky, jako v genezi:

Nastal den a bylo jitro, den svatební. I řekl Hospodin: "Budiž svatba" a začla svatba. 

Přichystal jsem si všecko, co bylo potřeba - oblek svatební, ministrantský a svatební dar. 

Když to vše bylo nachystáno, uvědomil jsem si, že již připraven a vykoupán stíhám již ranní mši svatou ke cti sv. Dominika v Zubří a vůbec jsem neprohloupil. 

Zvon zvonil v 5:30 a v 6:30 byla mše sv., při které o. Pavel přiblížil zástupu věřících užitečnost řádu kazatelů. Ještě před mši svatou jsem svědčil svým oblečením, že jdu na svatbu.

Než jsem nastoupil na vlak stihl jsem posnídat a dát si kafe. V Hranicích jsem byl vlakem za necelou hodinu a už tak brzy po ránu bylo horko. 

Oblečen v obleku jsem cestou městem vyhledával kdejaký stín a snažil jsem se co nejrychleji dosáhnout cíle, který nám připomíná nebe - totiž kostela.

Díky tomu úsilí jsem využil i mnoho zkratek, které běžně nevyužívám a tak jsem potkal pár - muže a ženu, kterým to moc slušelo a s radostí jsem se dozvěděl, že brzy bude další krásné křesťanské a požehnané manželství. Kdybych nevyužil onu zkratku, nepotkal bych je. Bylo to takové krásné osvěžení v tom vedru.

Blížil jsem se už pomalu místu, odkud zněly nebeské tóny scholy, která cvičila na svatbu. Ó, jaké to požehnání, že víc, než hodinu před mší svatou zněly tyto andělské tóny a já si mohl odložit sako a aktovku. 

Potkal jsem i jednoho anděla (nebo správněji andělku? - vím, andělé nemají pohlaví, ale byl to konkrétní člověk), který zdobil nebeský příbytek květinami. Bylo to opravdu, jako v nebi. I svatostánek byl ověšen nádhernou bělostnou látkou.

Samotný svatební obřad bývá obvykle až v pozdních dopoledních hodinách, kdy by mnozí farníci rozhodně nechtěli mít nedělní mši svatou a přemlouvali pana faráře, aby bilokoval nebo si alespoň trochu přivstal. 

V případě svatby je to naprosto ideální čas, neboť brzy po ránu byste si mohli nevěstu splést se strašidlem (nevěsta se totiž připravuje a zdobí již od noci předchozí a brzy po ránu ještě není řádně nazdobena).

Když nevěstu vidíte v pravý čas na začátku obřadu, to není bílá paní, ale krásná žena, která se brzy přivtělí ke svému muži a muž přilne k ní jako ke své ženě.

Jak vypadá nevěsta, to každý ví, její podoba při svatbě je naprosto nezaměnitelná a žádná jiná žena vč. vdaných si nemá šanci vzít stejný kostým. 

S mužem v této věci je to mnohem horší. Když se, tedy, chystám na svatbu, osobně nemám problém s tím, že bych vypadal jako ženich a se svou osobou jsem naprosto nezaměnitelný. 

Aby však v tom byla jistota a taky proto, že bylo vedro, vzal jsem si košili jednobarevnou oranžové barvy s krátkým rukávem a místo obvyklých tanečních bot, boty spíše pro mě pohodlné, abych v tom vydržel celý den. 

Svatební pochod v případě této svatby začal včas. Je-li tomu jinak, tak se čeká na kněze, ženicha nebo nevěstu. Tito však byli včas připraveni všichni a nazdobeni každý podle svého úkolu.

Svatba proběhla jako slavnostní mše svatá, nikoli však nedělní, i když si myslím, že v případě svatby by stálo za to uvažovat, zda to není dostatečně splněná nedělní povinnost, když prostý věřící a svatebčané prožijí celý den jako v nebi, nejen povinnou hodinu a stálo by za to po svatebním veselí následující den skutečně odpočívat.

Svědkové četly čtení, kněz evangelium, pak kázal a oddával. Ministrant má svůj úkol v blízkosti kněze a je nebezpečně blízko i při svatebním slibu. 

Je to velmi podobné jako hledět na svěcence při svěcení. Jejich tvář se podobá andělské a jejich radost je veliká. Po svatebním slibu mají jednou pro vždy až do smrti vyřešený svůj životní stav. Kéž by při něm takto vytrvali věrni ve víře a vzájemné lásce.

Po svatbě velká část ministrantů jde již do svých domovů a přemítají nad tím prožitkem, který je manželům tak blízký. 

Když jsem byl mladší, prožíval jsem to jako ministrant tak nějak jako tuctovou slavnost: křest, svěcení, pohřeb svatba. 

Čím víc však stárnu, tím víc to začínám vidět osobně, vždyť jsem v tom věku, kdy bych mohl být ženatý nebo "definitivně celibátní."

Jako každá Antiochia, tak i každá svatba je jiná, ale princip má stejný. U svatby ti dva se stávají jedním tělem. To je věc veliká, týkající se Krista a církve. Manželé se milují tak, jak Kristus miluje církev. 

Kéž by byla ta jejich láska tak jednoduchá a hluboká, ale protože se bere muž a žena, je to snoubeno i s lidskou nedokonalostí, která začala hříchem a Kristus je přece bez hříchu a církev je svatá.

Byl jsem svědkem jejich radosti a měl jsem radost, že jsem ji mohl sdílet po celý den.

Možná by tím mohl ten příběh končit, ale uvědomme si, že teprve začíná.

Navzdory kovidu bylo i první manželské políbení. 

Vlastně ten rok to byla první svatba v děkanském kostele, on totiž kovid jaksi se pokusil ohrozit i tvorbu manželství v té době, ale manželská láska je tak veliká, že ani kovid ji napřekazí a této svatbě ani neposunul termín.

Předbývalý i současný pan děkan konali všechny úkony církve důstojně, pozorně a zbožně a všichni ostatní ve stejném duchu se přidávali k této liturgii ozdobené nádhernými zpěvy jako z kůrů andělských, avšak schola sídlila spíše blíže křtitelnice, než kůru.

Vůně kadidla není při tomto aktu obvyklá, proto byla vynechána a nahrazena slavností větší, kdy z jednoho muže a jedné ženy se stane jedno tělo, z něhož vzniknou i potomci Bohem darovaní, neboť i k tomuto muž se ženou dávají svůj svobodný souhlas.

Povídání začíná být dlouhé a zdá se být i obecné. 

Mše svatá byla oslavena a obě těla propojena a je to třeba řádně oslavit slavnostním svatebním agape. To bylo připraveno v tomto případě v Ústí, v KD.

Bylo zcela vzorně postaráno, ostatně jako na každé svatbě má být, že se každý s pozvaných hostů tam dostal. Já jsem byl dopraven jiným vynikajícím párem, který se také připravuje vzorným chozením na svátost manželskou 

Konaly se všechny obvyklé věci a mnoho jich bylo i navíc, bylo to krásné, milé a nezapomenutelné a nedalo se z toho předčasně odejít, bylo by to nelogické, nepraktické a neslušné.

Po obvyklém rozbitém a následně uklizeném talíři a přenesení nevěsty na místo hostiny a usazení hostů byla slavná hostina s vynikajícími pokrmy, jak ostatně vždycky bývá. Obával jsem se, že budou knedlíky, nicméně mé obavy se ukázaly liché.

Svědek a bratr nevěsty byl po celou dobu vynikajícím a pozorným bavičem všech hostí. Ostatně také on jim četl při mši svaté pavlovu velepíseň lásky způsobem, který nelze zaměnit ani zapomenout. 

Byl také vynikajícím průvodcem programu a všem potřebným, mezi ně jsem patřil i já, vždy vše láskyplně a věcně vysvětlil, takže jsme měli přehled o všem, co se má dít a co nás bude bavit. 

Ano, je velmi důležité, aby nové rodině se dostalo dost pozornosti a v den svatební nebyli zatěžováni věcmi, které si vezme na starost někdo mnohem povolanější.

Aby se mohlo postupovat do nebeských výšin i prostředky alkoholickými, bývá obvykle stanoven řidič, který doveze hosty, kam po svatbě potřebují a to v čas určený a zcela organizovaně. 

Jelikož jsem se musel vrátit do Zubří, bylo pro mě nejpraktičtější jet i zpáteční cestu vlakem a během svatby jsem našel z hlediska nutnosti ten nejpozdější možný vědom si toho, že budu mít sotva 4 hodiny spánku. 

Avšak bylo to i v mém zájmu, abych prožil všechny důležité okamžiky, které byly naplánovány. Je proto nutné, když je host pozvaný, aby i on byl pozorný a odjížděl ne dříve ani později, než musí. 

Zábava byla organizována po všech stránkách hudebních, kulturních i hracích velmi dobře. 

Tanci jsem se nakonec nevyhnul, i když mi bylo jasné, že schodiště vybíhám velmi problematicky. 

Že budu tančit i s nevěstou, ač neumím tančit, o tom bych si normálně mohl jen snít, jenže nevěsta můj sen splnila a cítil jsem se velmi dobře. 

Ostatně ona mi vždycky nějak motivovala k tanci i na společenských večerech farnosti, i když jsem si dával předsevzetí, že tančit nebudu. Tato nevěsta mě vždy donutila toto předsevzetí porušit a to ne jen tak, ale naprosto hrubě a nikoli k mému zklamání, protože ke mně byla vždy trpělivá.

Jako skvělý bonus večera byl nachystaný i svatební ohňostroj, který byl vskutku nádherný. Byla to podívaná, o kterou bych případným předčasným odjezdem přišel a to by nebylo dobře. 

Dalším bonusem moderní doby byla i svatební kniha se selfi přímo ze svatebního dne, jak je vlastně fotka z vrchu. Tu jsem původně nechtěl dělat, ale bratr nevěsty mě přesvědčil a neodradila ho ani jen 10% baterka mého mobilu. Aktivně zajistil, aby se fotografie zdařila, byť jsem ho přesvědčoval, že by mohl vystačit můj obrázek s veršovánkou. 

Už před 6. večer jsem věděl, že pečivo cestou nikde neseženu (o to se nakonec skvěle postaral o. Pavel), že vlak ve 20:30, abych si zajistil slušnou dobu spánku, nemusím stihnout a postačí mi až za další 2 hodiny, abych byl na faře včas alespoň, jak Popelka.

Jen jsem si říkal, že při nedělní mši svaté asi usnu, ale to už ke svatbě patří. 

Naštěstí se tak úplně nestalo, i když od nádraží v Zubří (a taky ve vlaku), když už svatební veselí k mému stesku bylo za mnou, bych usnul kdykoliv a kdekoliv a ještě jsem se potřeboval pomodlit zbožně růženec, který skutečně byl cestou zbožně pomodlen a do oné půlnoci se skutečně podařil.

Jak bylo psáno výš, v Zubří zvoní zvony v 5:30, nicméně o. Pavel naplánoval snídani na 5:10, takže jsem musel po 4. ranní vstát, abych se mohl opět ustrojit ke svému představení v nové farnosti a také svědčit, že jsem byl na nádherné svatbě.

A to je teď začátek příběhu. Přejme manželům, aby tento příběh a toto manželství, které si sami mezi sebou před církví udělují trvalo přesně podle jejich slibu v dobrém i zlém až do smrti.

Ano, zcela správně koncem manželského příběhu má být smrt. 

Kéž toto manželství Bůh ochraňuje, aby neskončilo dříve.

Jako správný křesťan věřím, že Budou-li žít správně s Bohem a vytrvají-li až do konce, budou spaseni.

Kéž se modlí a kéž se také my modlíme za ně.

A nejen za ně, ale za každé manželství, aby přinášelo užitek podle podobenství alespoň 100 násobný.

Jestli se Vám zdá, že tento příspěvek je psán příliš optimisticky, vězte, že to píše svobodný muž a že život je mnohem barvitější, než jen skutečnost radosti a optimizmu. Ale to vlastně ví každé dítě.