Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Jak jsem jedl postního candáta

Dnes je pátek, den postní a ideální půst je půst od masa.

 

 Masa jsem se, tedy, rozhodl zříci a v místní restauraci si vybral speciální menu, které bylo dražší, ale nemasité. Nakonec jsem přece jen ušetřil, jak se sluší a patří při půstu.

 

Dopoledne jsem strávil seznámením se s výbornou paní katechetkou. Již včera si kluci povšimli, že jsem se oholil, tak jsem jim řekl, že když se jdu seznámit s ženou, sluší se být oholen. 

 

Po tomto seznámení byl už čas oběda, na který jsem měl onoho candáta vyhlédnutého, tak už jsem se moc těšil.Představoval jsem si, jak už ho chytají na sádkách v Zubří, kolem kterých jsem projížděl. Už jsem ho viděl, jak vypadá, když byl ještě živý.

 

 Byl jsem natěšený natolik, že po usazení a seznámení se s menu černé na bílém jsem žádal 1. menu.

 

 Soused u stolu žádal dříve to samé. Když mu to bylo přineseno, podivil jsem se, že to vypadá jako normální přírodní řízek. Ale co, napsáno bylo candát, tak to bude ten candát.

 

Po chvíli mě bylo ono vytoužené jídlo doneseno. Po obvyklém poděkování obsluze před tím řádně pomodlen jsem se ujal příboru a začal krájet vytouženého candáta, který vypadal jako dobrý přírodní řízek, krájel se zrovna tak a kupodivu chutnal jako dobré asi vepřové maso. Všechny smysly byly na pochybách, ale co, objednal jsem si přece candáta.

 

Když spolusedící odcházel a zanechal po sobě účtenku, byl jsem překvapen, že platil za normální menu. To vzal za své i smysl matematický, protože 120 se rozhodně nerovná 140. Připustil jsem tedy, že jsem pravděpodobně nejedl candáta, ale něco jiného.

 

Díval jsem se? Díval. Díval jsem se pořádně? Inu díval. Kde se stala chyba? 1 se přece nerovná 2. Raději jsem se na nic neptal a s pokorou zaplatil, co bylo třeba. Chyba totiž byla na mé straně. Neřekl jsem si o candáta.

 

Po návratu na faru jsem si zjistil, co jsem to vlastně jedl a že to skutečně bylo ono nevytoužené maso skryté pod menu 1, v pořadí napsané jako 2. To 1. totiž bylo menu speciál.

 

Nutno však podotknout, že domnělý candát, kterého jsem jedl, byl skutečně velmi dobrý, i když to nebyla ryba.

 

No a teď abych vymýšlel nějaký náhradní kající skutek.

 

Doufám, že jsem nikoho nepohoršil dnešní nezáměrnou masitou páteční stravou.

Zobrazeno 705×

Komentáře

ZelenýBanán

Nene. Ale party to byla dobrá. Takže jsi zase chyběl. Na významných událostech máš povinnost být jako člověk,.který má čestný titul drahotušskeho farníka, pokud se nepletu.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

z hlediska církevního práva jsem byl drahotušský farník a jako takový jsem se nejméně posledních 5 let cítil (před tím jsem se držel toho, že jsem farník svébohovský, protože tam mám stále trvalé bydliště a chodím domů i volit s jedinou výjimkou, kdy jsem si musel obstarat voličský průkaz a parlament volil v Třebíči). Z Drahotuš mám průběžné zprávy a jistě se tam brzy taky objevím, ale už tam nemám kde být, takže na noc vždy zpět do Zubří nebo domů. Zatím na mě je moc vzpomínek a nejsem si jistý, zda na faře v Drahotuších nejsem persona non grata jako na Antiochii návštěvník předchozího turnusu, který svým nástupcům vyčítá, že nepokračovali v jejich díle a dělají si to po svém. Já jsem náhodou moc rád, že si to o. Michal dělá po svém a dělá to moc dobře. Nechtěl bych mu do toho kecat.

Zobrazit 9 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio