Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Tři mše s kadidlem a loučením

Zdá se, že v tomto období, kdy končím misi a s pokorou přijímám jinou, je tu moc článků na stejné téma.

 

Když se naplňuje pohár 15 let, přichází nutně i to hodnocení a taky slzy, nikoli však slzy smutku.

 

Jak jsem teď rád, že jsem jen pastorační asistent, který při mši svaté nemá slovo. 

 

Zmohl jsem se jenom na děkuji. 

 

Měl-li bych říci více slov, asi bych si je musel napsat a nebylo by to ono.

 

Málokdy se stává, aby při všech nedělních mší svatých se užívalo kadidla. 

 

Nicméně čas loučení a v Drahotuších i vítání přišel ke slavnosti Posvěcení kostela a tato slavnost byla i v Partutovicích aktuální a aby toho nebylo málo, tak v Boškově slavili sv. Marii Magdalenu.

 

Ještě nikdy jsem neměl během jednoho dne 3x službu turiferáře - nosiče kadidla. 

 

Je to velmi pěkná služba, služba na čas loučení, které však ještě aktuálně nepřichází.

 

S loučením i vítáním jsou spjaty taky dary - květinové, balíčkové i lahvičkové. 

 

Díky moc všem farníkům za všechny ty projevy přízně.

 

Nečekal jsem to a nebyl jsem z toho vynechán. 

 

I já jsem dostal kytice, z nichž jednu jsem umístil v Drahotuších ke svému patronu, sv. Vojtěchovi. 

 

I já jsem dostal lahvičky, o jejichž obsah je praktické a nutné se rozdělit.

 

Taky jsem dostal balíčky dobrého obsahu, který využiji k rozšíření srdce pro všechny, které na čas opouštím.

 

S o. Radomírem jsem dostal i společné dárky, jako tričko, které budu s hrdostí a radostí nosit (obléknu si ho příští neděli na sv. Annu).

 

I ke mně se vznesly proslovy, které mě potěšili. 

 

Ještěže svatý lid Boží je dost daleko, jinak by viděli mé slzy, ke kterým se přiznávám. 

 

Ano, jsem chlap a brečím. Nejsou to však slzy smutku.

 

Myslel jsem si, že tímto už ta loučící atmosféra skončí, ale mýlil jsem se. Ona pokračuje dál.

 

Když skončily ony 3 nedělní mše svaté, byli jsme pozváni na hodový oběd. Tam jsme dostali dort ve tvaru srdce. 

 

O. Radomír velmi moudře rozhodl, že ten dort je potřeba rozkrájet.

 

Polovina se rozkrojila pro všechny v domě, abychom je měli ve svém srdci a druhá polovina je na faře, abysme to srdce rozšiřovali pro všechny.

 

Bože, díky za ten čas loučení, který skončí asi až odsud odejdeme na nové místo.

 

Dnes jsem já loučení nečekal, protože pro mě to ještě není poslední neděle, kterou v Drahotuších strávím a po pravdě jsem se chystal na tu příští. 

 

Ale loučení není věc, která se dá nachystat. 

 

Prostě, když přijde ten čas, je třeba ho nějak prožít, nejlépe srdečně.

 

Moc mě překvapilo, že to nejde potichu.

 

A napadá mě otázka vskutku neskrovná: "Jaký bude začátek na novém místě?"

 

A jsem si jist, že Pán mě chystá nová překvapení.

 

Jsem taky moc rád, že mám tuto novou zkušenost.

 

Myslel jsem, že to bude jednoduché a ono to má tolik složitostí a jsem vděčný za ty složitosti.

 

Tak ještě jednou Bohu díky za těch 15 let v Drahotuších. 

 

A díky i všem, kteří mě provázeli.

 

Chci je mít všechny ve svém srdci a myslet na ně denně.

 

Zobrazeno 63×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio