Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Když je někde primice, rád prošlapu si střevíce

Tak střevíce na primici nenosím, ale moc rád na primice chodím, přestože už to není pravidelná součást zpravidla začátku letních prázdnin. Jedním z těch důvodů je i nedostatek primiciantů. Však se podívejte:

 

https://primice.cz/

 

Loni jsem mohl shlédnout primici jen na You tube a to ještě ze záznamu. Na poslední primici jsem byl v Pozlovicích, ale už jsem se nepřevlékal do ministrantského, to už vlastně strašně dlouho - nejsem si jist, jestli na primici P. Václava Fojtíka z Valašského Meziříčí jsem se oblékal a on už je pěkně dlouho farářem.

 

Včera byla předposlední primice a poslední primice kněze olomoucké arcidiecéze na poutním místě Sv. Antonín u Blatnice. Moc jsem se těšil, protože...

 

Primiční mše svatá je důležitější než biskupská!

 

Jsou za ní zvláštní odpustky a mnoho bonusů k tomu. 

 

Již však ze vsetínské primice P. Stanislava Zatloukala za to důležité nepovažuji pohoštění u slavnostního stolu ani kdekoli v areálu - na primici se nechodím najíst a nerad čekám fronty.

 

Novokněz má při v těch chvílích dost jiné a mnohem důležitější pozornosti, takže k osobním gratulacím primiciantovi jsem se už velmi dlouho nedostal a to je dobře, i když ne tak úplně. 

 

Většinou se ty gratulace dějí při osobním novokněžském požehnání a člověk vidí novoknězovu radost, může ji s ním sdílet, ale musí si také vystát dlouhou frontu. 

 

Frontu na novokněžské požehnání jsem si naposledy vystál celkem nedávno, když měl primici bratr Maria Lev, rodák ze Svébohova, ale to nebyla tak dlouhá řada, navíc jsem ho znal od oltáře ještě jako ministranta a ač jsme se desítku let neviděli, protože je v trapistickém klášteře, přesto náš krátký rozhovor byl velmi osobní.

 

Nebudu tady rozebírat jednotlivé primice, vždyť v některých letech jich bylo na začátku léta hodně, kterých jsem se účastnil po kněžském svěcení a také v časech, kdy do Zábřeha byl posílán novokněz, od P. Vojtěcha Ondráčka dál, dělali novokněží také děkovné mše svaté v místech, kde jako jáhni působili a to mnohdy dokonce o nedělích, z nichž nejvíce mám vrytou právě výše jmenovanou, protože byla úplně první (1993) a 60 m od mého bydliště - v kapli sv. Václava ve Václavově.

 

Některé primice byly dokonce i ve fialové barvě (v době postní) - některého z řeholních kněží v Brně. Potěšilo mě, a to jsem viděl po prvé letos, že někteří kněží slaví primici i v barvě zelené, naprosto obyčejné, přestože jde vždy o slavnostní, třebaže se čím dál častěji slaví v obyčejný všední den.  

 

Primice, a to je na primiciantech i vidět, je snad nejkrásnější den kněžského života.

 

Toto však nemohu tvrdit s jistotou, protože nejsem kněz, ale jak píši, je to na nich vidět. Pravda, neviděl jsem to na všech. Když jsem se oblékal do ministrantského, byl jsem vždy v centru a viděl. V Pozlovicích jsem však viděl jen na obrazovku televize před kostelem a v Přerově P. Jana Berku jsem neviděl vůbec. 

 

Není však podstatné vidět novokněze, ale prožít primiční mši svatou v živém společenství církve, přijmout eucharistii a modlit se na úmysl sv. otce.

 

V mé sbírce svatých obrázků se jistě najde i dost primičních, ale nejsou ani důležité primiční obrázky, ani pohoštění či osobní gratulace, ale hlavně a vidíme to stále aktuálněji...

 

Modlit se za novokněze!

 

Aby vydržel v kněžské službě a zemřel jako svatý kněz, protože to taky není tak jednoduché. Ale hlavně vůbec, aby novokněží byli, protože jich je stále méně. A proč jich je stále méně? Protože se málo modlíme.

 

Poutě za rodiny a kněze, které se dělají po děkanátech jsou viditelně méně a méně navštěvované.

 

Primice, na které jsem včera byl byla skutečně velká, ač se mě nezdálo ani, že je tam tolik lidí. Jako vždycky našel jsem spoustu známých, nejen kněží a to i když bylo času málo. 

 

Velice mě to povzbudilo, protože rád se setkávám, i když někdy nedokážu moc dobře reagovat. Někdy se setkávám i se známými, kteří osloví mě a já dlouho přemýšlím, s kým mám tu čest. Moc mě mrzí, že už si nepamatuji všechny, se kterými se setkávám a někteří se mě musí nějak připomínat a někdy se chovám trochu cize. A pak často po setkání se rozpomenu a velmi mě to mrzí, že jsem nebyl lepší. 

 

Ale za to úžasné setkání to stojí!

 

Primice je první mší kněze a když je něco prvního, tak všem, co to s tím prvním prožívají se to vrývá do srdce. A tak i ta včerejší primice je vryta do srdce velmi výrazným písmem, nejen tímto nic moc článkem.

 

Den před primicí jsme v potštátské farnosti prožili slavnost prvního svatého přijímání. Jakou to má s primicí souvislost? 

 

No přece je to první!

 

Takže kromě primicí se mě jako pastoračního asistenta hodně dotýkalo i ono první svaté přijímání. U některých jsem měl tu čest je připravovat, ale moc jich za tu dobu nebylo. Možná jako katecheta budu provázet ještě nějaké skupinky těch, ze kterých mohou být kněží, řeholnice nebo dobří manželé či ti, kteří svobodně budou pomáhat na cestě k nebi. K tomu jsme povoláni všeci a u prvního svatého přijímání to často začíná.

 

Bez svatého přijímání by nebyl kněz a svaté přijímání nám přece může dát jen kněz a proto potřebujeme stále nové kněze, abychom mohli mít nejen první svaté přijímání, ale mnoho dalších a také poslední na cestu. 

 

Vědomě několika lidem jsem dával poslední svaté přijímání v jejich životě a tyto mám také zapsané v srdci.Jen škoda, že se někdy nestihne včas zavolat kněz, protože některé rodiny již dříve ztratily vztah k církvi a není pro ně volba shánět kněze, když jim někdo umírá a často umírající si nejsou schopni kněze zavolat, aby jim posloužil svatými svátostmi.

 

Při tom prvním svatém přijímání, které bylo v Potštátě o slavnosti sv. Cyrila a Metoděje, jsem si to uvědomil taky proto, že o. Radomír řekl jméně těch, kteří za 15 let přijali první sv. přijímání a rozhledem po kostele bylo vidět, že z těch 17 jich chybělo víc, než mnoho - všichni nevytrvali.

 

Prvokomunikant se může vrátit k přijímání svátostí a církev ho vítá. Je potřeba se za ně také modlit, neboť oni jsou budoucností církve.

 

Za kněze je třeba se také modlit - nejen za primicianta, ale třeba i za svého faráře, aby vytrvali nebo, když na ně přijde slabost, aby našli cestu zpět a zůstali svatými kněžími.

 

Nejen těm letošním, kteří mají primice za sebou, ale všem předchozím i budoucím naše modlitba moc pomůže. 

 

Tak neváhejme, prožívejme primice a modleme se za kněze! 

 

 

 

 

 

 

 

Zobrazeno 46×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio