Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Když dobrý pastýř zavolá...

Když dobrý pastýř zavolá, je to požehnání. 

 

Asi každý víme, jak je dobré, když nám zavolá šéf v práci. Je to pro nás vždy důležité a člověk se těší na tu důležitou zprávu, kterou řekne. Jeho telefony jsou žádané a vždy brané, je to přece můj šéf, který mě vede a má mi ukazovat cestu.

 

Ano, možná má někdo šéfa, který je pro něj nežádaný, má přehnané požadavky, nejradši by to típl, ale to se nesluší. To však není telefon od dobrého pastýře. Dobrý šéf v práci má něco důležitého od Dobrého pastýře.

 

Nemusí mi telefonovat sám svatý otec (teď František), který to dělá tak rád a tak překvapivě, že z toho srdce opravdu zaplesá.

 

Dobrý pastýř přece čerpá od toho nejlepšího pastýře a nejen proto je mi ctí každý rozhovor s ním.

 

Když je ten rozhovor osobní z očí do očí, člověk má z toho určitě trému (no, možná někdo ne, ale já tolik sebevědomí nemám).

 

Když vím, že volá kněz, vždy s velikou radostí beru ten telefon a snažím se naslouchat tomu, co se v něm říká, ač se může stát, že je nelaskavý jako kterýkoli jiný telefon. Trémy tolik nemám a už vůbec ne tváří v tvář, to bych nemohl být pastorační asistent.

 

Sice nerad telefonuji, raději to mám osobně, ale když mě chce někdo dosáhnout, nebráním se a když najdu ztracený hovor, hned ho vracím zpět s očekáváním, že mě nějak povzbudí v práci.

 

Když se setkávám s tím, kdo nějak představuje Dobrého pastýře, vždycky se na to těším. 

 

Ale teď píši spíše o tom, když toho na druhé straně nevidím. Telefon v tom má velikou podobnost s modlitbou. Boha, který je všude kolem mě, v něm žijeme, pohybujeme se a jsme přece taky nevidím očima. 

 

Je sice pravda, že mobilní telefony občas se očima zahlédnou, ba dokonce někoho tak můžu prozvonit, abych ho našel v davu. 

 

Ale je mnohem častější, že osobu na druhé straně telefonu nevidíme ač vlastně technika jde dopředu a jsou již jisté služby, kde přes webkameru na různých přístrojích můžeme vidět i druhou stranu (třetí a další) hovoru, takže ta podobnost s modlitbou velmi pokulhává. Vlastně to nejde tak úplně definovat, že modlitba je telefon do nebe.

 

Ale i přes telefon se dá modlit a telefonát nám může navodit modlitbu a to od začátku. 

 

A tak se pomalu dostávám k zážitku posledních dní, co jsem v Drahotuších, když mi zavolal otec biskup.

 

Nemám nikde uložené telefonní číslo kteréhokoli biskupa, přece jen je to osoba velmi důležitá a vytížená. Je však velmi praktické umět ho poznat po hlase. Ovce přece slyší hlas svého pastýře.

 

To, že mi telefonuje kněz, to je takový normální telefon.

 

Když by mi telefonoval papež, asi bych mu moc nerozuměl a potřeboval bych tlumočníka, protože italsky a žádný jiný jazyk, který papež mluví, neovládám, což je docela škoda.

 

Naši biskupové naštěstí mluví mou rodnou řečí a nemusím se obávat, že by byli ke mně složitý, protože jako dobří pastýři znají své ovce (...a ovce by měly znát je). Nemůže se mi stát trapas, že nepoznám svého pana faráře či biskupa. 

 

Biskup mi volal vždy na faru a vždy jsem o něm předem nevěděl a taky vždycky mi volal otec biskup Josef. Je to jednoduché - biskup mi volal jen 2x a to je tím větší čest. 

 

Mnohem více krát jsem s ním mluvil osobně a vždycky vstřícně, ale přímý kontakt jsem nevyhledával pokud mi nebyl dán, vždyť dobrý pastýř má kolem sebe vždycky dost jiných ovcí, kteří slyší jeho hlas.

 

Když však biskup mluví, je dobře slyšet, je to hlas pastýře.

 

Po prvé, když mi otec biskup Josef zavolal, bylo to na farní telefon v Rychnově na Moravě před svátostí biřmování, myslím, že před 16 lety. To tehdy ovšem nevolal mě, ale panu faráři, který byl však někde jinde. 

 

Ten telefonát si pamatuji dosud, měl otcovsky starostlivý hlas a dotazoval se na podrobnosti, které potřeboval vědět k udílení svátosti biřmování na následující sobotu. Jelikož jsem byl v obraze, rád jsem mu to sdělil a po té vyzval pana faráře, aby svému biskupovi zavolal ještě osobně.

 

Druhý telefonát si pamatuji také doposud, ostatně byl aktuální, před měsícem. 

 

Otec biskup Josef volal přímo mě na můj mobilní telefon a hned jsem ho poznal po hlase. Byl to jiný otcovsky starostlivý hlas, který mě volal ohledně mého dalšího poslání. Od začátku rozhovoru jsme si porozuměli a trvalo to 7 krásných minut, kdy jsme byli naladěni na jeden tón - on naslouchal mě a já jemu a byť se jednalo o mé stěhování, mé srdce přesto plesalo radostí. 

 

A před pár dny jsme se potkali ještě osobně při předávání hranického děkanství novému děkanovi. Prohodil se mnou pár starostlivých slov a pak jsme šli společně v průvodu a slavil slavnostní mši svatou. 

 

 

 

 

 

 

Zobrazeno 424×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio