Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Jak vydržet bez mobilu skoro týden

7. 7. 2020 20:26
Rubrika: Jen tak

Před zářím 2002 to bylo velmi jednoduché: 

 

nic takového jsem neměl a nedokázal jsem si představit život s mobilem ani jsem ho nechtěl mít.

 

V roce 2002 nastal předěl, protože kvůli nějakému zaměstnání mi byl pořízen mobil. Nebyl skoro žádný Signál, nikdo se mě pořádně nedovolal, telefonátů bylo málo a mobil byl měřič času místo hodinek, které nenosím dosud.

 

Nutno podotknout, že telefon jsme doma měli až dlouho po revoluci a po prvé jsem telefonoval někdy na knihkupecké praxi v Litovli, to byl asi rok 1995 a to mi bylo 17. 

 

Veškerá komunikace do té doby probíhala ústně nebo dopisy. 

 

Z dopisů bude za chvíli cizí slovo.

 

Než jsme doma měli telefon 0X XX/ 212 68, volalo se z telefonní budky na návsi, která už neexistuje. Vyjímečně šlo něco zařídit přes sousedy, jejichž telefonní číslo už si nepamatuji, ale už měli modernější šestimístné pochopitelně s předvolbou podle okresů, kterou jsem taky zapomněl.

 

Ale telefonu zpravidla nebylo moc třeba a výše zmíněný telefon, když byl pořízen kolem mých 18, ale spíše později,byl opatřen pouzdrem a zámkem, od kterého klíček měla jen maminka. 

 

Toto telefonní číslo již neexistuje a po přečíslování jsme již telefon neměli, protože začala éra mobilních telefonů.

 

Když jsem přišel do Drahotuš, začal být můj mobil pro mě mnohem aktivnější téma 

 

A čas od času se stalo, čím dál častěji, že omylem zazvonil i na bohoslužbách. Tak jsem se musel tento zlozvyk odnaučovat. Docházelo tak k dalšímu extrému, že se mě zas nikdo nemohl dovolat, protože jsem měl věčně vypnuté zvuky. 

 

Nicméně vždy jsem vracel hovory zpět - nejprve po několika dnech, kdy volající už nevěděli, proč mě kontaktovali, později alespoň po několika hodinách či minutách, podle toho, kdy jsem potřeboval zjistit čas a někdy zase na nějakou dobu zapnul zvuky.

 

Než došlo k tomu předělu používal jsem svůj mobil zcela spoře, jak jsem výše uvedl. Potom si můj operátor povšimnul, že jeho dlouhodobý zákazník volá dost a místo dosavadního kreditového systému, ve kterém jsem utratil max 200Kč za měsíc, když však byly tábory a podobně, tak i 800, ale s tím jsem počítal, by mohl mít nějaký paušální tarif a hodlal mi zavolat. 

 

Od té doby tyto obchodní nabídky odmítám pokud nejsou osobní z očí do očí pěkně přehledně. 

 

K tomu ještě nutno dodat, že komunikace se mnou byla ze strany operátora lživá a klamavá, což si již operátor v dnešní době nemůže dovolit. Nalákal mě tak na tarif pro mě nevýhodný, ale únosný.

 

Do historie mé sim karty se naštěstí vložil zaměstnavatel a nabídl mi tarif, se kterým jsem spokojený dodnes byť se jedná o stejného poskytovatele služeb, ale jednání se mnou bylo skutečně osobní a přehledně jsem byl seznámen se všemi podmínkami.

 

Toto však nemá být žádná reklama, proto neuvádím nic, co by identifikovalo poskytovatele těchto služeb. Mé telefonní číslo sice je zveřejněno, ale to nic nevypovídá. Jen prosím, nezneužívat!

 

Má sim karta se však nedožila své plnoletosti, jak jsem zjistil na pobočce, kam jsem si musel zajít. 

 

Hláška z vypůjčeného mobilu pana faráře zněla "chyba registrace sim karty", takže mi bylo třetího dne bez možnosti se dovolat jasné, že se mě ještě pár dní kvůli státním svátkům nikdo nedovolá a já nikomu.

 

Sim karta odešla z rázu na ráz v přesnou hodinu a čas, nedala vědět, že ji potkalo zřejmě přílišné stáří.

 

Když jsem to zjistil, podezíral jsem mobilní přístroj, že neumí nalézt signál, ale ten byl v pořádku. Je přece jen o trošku mladší - základní datum, když se mi vymaže hlásí 1.5.2011.

 

Pak jsem se podezíral, že jsem nějakým omylem neuhradil nějakou platbu, což by morálně bylo rozhodně špatně. 

 

Na pobočce mě však ujistili, že po této stránce je vše v pořádku, že opravdu sim karta dožila a potřebují ode mne heslo na komunikaci. 

 

To jsem jim nebyl schopen říci, běžně to nepoužívám. Nastartoval jsem, tedy, opět kolo a jel na faru, kde by mi to heslo mohli říci. Jiný mobil jsem neměl a tak jsem taky neměl komu a jak volat.

 

Tam mi heslo bylo sděleno a vítězoslavně jsem opět navštívil pobočku operátora, který však můj úsměv utlumil s tím, že je to špatně. Tak jsem byl na rozpacích, co s tím. 

 

Opět můj oř mířil na faru a tentokrát zpět s papírem, kopií smlouvy, ať si s tím dělají, co chtějí, ale já potřebuji mobil! Ne, nebyl jsem drzý, slušně jsem vyčkal na všechny procesy.

 

Byl jsem už připraven si pořídit novou sim kartu i s novým číslem, ale dopadlo to mnohem lépe: tentokrát mě vyhověli a to zdarma! Mám novorozenou sim kartu a stejné číslo.

 

Ale proč to vlastně píšu?

 

Ten týden byl skvělej. To byl klid. Nikdo se mě nemohl dovolat a nikdo mě nevhodně nerušil. Při bohoslužbách jsem nemusel trnout, že omylem uslyším zvuk svého mobilu.

 

Ale! Někteří příbuzní měli o mě strach. Někteří se mě potřebovali dovolat. 

 

Některým jsem potřeboval já volat, ale musel jsem to vyřešit postaru, jako kdyby mobil neexistoval a zařídit se podle toho. 

 

Na čem jsem se domluvil, toho se nutně nějak muselo dosáhnout, protože nebyla možnost sdělit problém. 

 

Mnoho se muselo řešit osobněji a omlouvat nekomunikaci skutečným problémem.

 

Když už mobil začal fungovat, zavolal jsem těm, kteří se mě nedopátrali a na bohoslužbu jsem ho zapomněl na nabíječce. 

 

Nechtěl jsem dotikáč, chtěl jsem se chlubit svou stařenkou, no a už mám dotikáč.

 

Ale po dnešku už vím, že bez mobilu se dá žít i v této moderní době a je to docela zábava. 

 

Je však možné, že moderní svatí mohou mít jako atribut mobilní telefon.

 

Mám pocit, že žádný svatý není namalovaný ani s pevnou linkou, ale třeba se najde šikovný malíř, který to dožene. 

 

Takový papež František, až bude svatý, to by vypadal s telefonem dobře i na oltáři. To vypadá, jako bych si dělal legraci, ale nemyslím to vůbec z legrace. 

 

Nebo Vám (papež) ještě nezavolal?

Zobrazeno 78×

Komentáře

Tofl

Fajny clanek ;-)
Ja treba stale odolavam dotykovemu mobilu, ale je to otazka casu, kdy taky podlehnu. Stale mi staci tlacitkovy standard :-)

Jinak bez mobilu se da zit, podobne jako se da zit bez televize :-D

Dzamila

Mám za sebou 4 roky formace bez telefonu. Jde to a vrátila bych to zpět... Papírové dopisy a telefonní budky by mi stačily😉.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Jo, za normálních okolností to stačí a člověk je mnohem svobodnější, na bližní myslím mnohem více v tichu, než když mi volají a vytrhují mě z klidu nebo jinak člověk je věčně v práci, protože telefon funguje i mimo pracovní dobu a když je do práce daleko, tak je to těžké vysvětlovat, že nemohu vyhovět. Dokonce na dovolené je člověk snadno dohnatelný mobilem. Jak krásné jsou exercicie, když se tyto věci nepoužívají. Mobilů se začalo užívat až moc a na zbytečné věci. Na druhé straně v době koronaviru se telefonování doporučovalo, aby lidé věděli, že na ně myslíme. Proč ne, ale i tak se musí respektovat, že člověk od toho potřebuje taky mít někdy klid. Když mám někomu volat, moc si rozmýšlím, jestli je to potřeba a jestli ho povzbudím a zda ho moc nevyruším, pak mohu s klidným svědomím volat.

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio