Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Jak se rodí kněží

Kněze potřebujeme a potřebujeme je mít svaté.

 

Jen tak mimochodem, toto je 555. článek mého blogu. 

 

Někteří kněží tloustnou a vypadají jako by měli porodit kaplana. Jenže kněz je muž a rodit nemůže a v tom je ten problém.

 

Kněze nutně musí porodit žena a k tomu potřebujeme zdravé rodiny.

 

Nerodí-li se děti, chlapci a chybí-li zbožných rodin, kde vzít zbožného kněze? 

 

A při tom každá farnost chce kněze a měla by mít kněze, nejlépe svaté kněze nebo alespoň ty, kteří do svatosti vyrostou.

 

Potřebujeme přece křtiny, svátost smíření, eucharistii a posilu v nemoci - to vše nám může dát jen kněz. Biskup pak světí kněze a utvrzuje ve víře biřmovance a manželé za asistence kněze si udělují manželství. 

 

Farnost se schází kolem eucharistie a k tomuto slavení alespoň každou neděli je nutný kněz.

 

A kde toho kněze vzít, jak se vlastně rodí?

 

Čím víc však klesá porodnost, tím méně se rodí kněží a čím víc klesá zbožnosti v rodinách, tím méně bude povolání ke kněžství. 

 

Nejde to jako na automat, že farnost si řekne biskupovi: "Chceme kněze" a biskup dá, i když nemá odkud.

 

Některé farnosti již dlouho neporodily dítě, které by se stalo knězem a přesto chtějí kněze.

 

Kdy naposledy byla ve farnosti primice?

 

Kněz se přece narodí do rodiny jako dítě své matce, pak je lákán Pánem ke službě a má svobodně odpovědět, aby mohl být zasazen jako semeno do dobré půdy. 

 

Církev si ho pěstuje v semináři a když z něj vyroste, nazná, že je již zralé k prvnímu stupni - jáhenství. 

 

Jáhen je pak nádhernou rostlinkou, která má za čas kvést.

 

Dnes, o sv. Benediktu, biskup Antonín světil jáhny. Nebyl jsem oltáře tak blízko, jak bývám, prožíval jsem mši svatou mezi lidem a tak nějak mi došlo, že jsem také v tom popošel trochu dál.

 

Na mši svaté se cítím jako doma ať jsem blízko či dál od oltáře, ale raději jsem blízko.

 

Služba jáhna při mši svaté se zdá velmi nevýrazná, možná teď ještě tím, že jáhnovi bylo odepřeno na nějakou dobu vyzvání k pozdravu pokoje, jeden z mála úkolů, které dělá jáhen nad ministranta.

 

Když byla primice P. Jiřího Šůstka, prohodil tam humorně o jáhenské praxi, že byl vyšší ministrant s titulem. A je fakt, že při mši svaté to opravdu tak vypadá, ale není tomu tak.

 

Víme, že jáhen čte evangelium (ostatní ne méně důležitá čtení čtou nesvěcení lektoři), možná káže (to však většinou kněz), čte přímluvy (pokud mu to nevezme někdo jiný), přijímá dary (když mu do toho neskočí ministrant), okuřuje kněze, při pozdvihování podrží eucharistii, vyzve k pozdravení pokoje (nikoli však při koronaviru), pomůže s podáváním eucharistie a propustí lid.

 

To jsou všechno jáhenské úkoly, u kterých, jak je vidno, je zastupitelný buď knězem samým nebo někým nižším bez svěcení.

 

Nicméně jáhenská služba při mši sv. je velmi důležitá! 

 

O tom svědčila i dnešní liturgie i veškeré modlitby, které se pronášely jakožto i biskupovo kázání. Dnes při obřadu jsem to tak nějak víc sledoval.

 

Mše svatá je středobod konání církve a od eucharistie má vycházet každá činnost i činnost jáhna, která je důležitá i ve společnosti nejen tak, jak to ukazují Skutky apoštolů.

 

Mimochodem, dnes v katedrále v Olomouci jáhen normálně vyzýval k pozdravení pokoje a povšimnul jsem si, že byla k dispozici i svěcená voda u vstupu k přežehnání. Takže už se blýská na lepší časy, kdy si budeme moci opět pravidelně při každém vstupu do kostela připomínat křest.

 

A jáhen dál nějakou dobu kvete, až církev opět vidí nádherný květ a biskup na žádost církve na něj vloží ruce a vysvětí kněze.

 

Jak se o tom krásně píše mě, pastoračnímu asistentovi.

 

Mám touhu sloužit v církvi a vnímám, že je to potřeba, ale církev nepotřebuje pastorační asistenty. Mnohem více potřebuje svaté kněze. 

 

Jako pastorační asistent jsem rád, že mohu pomáhat a mám k tomu svolení biskupa. 

 

Jáhen i kněz jsou voláni k pomoci skrze církev, která žádá a biskup ji vyhovuje vysvěcením těch, kteří byli shledáni vhodnými pro ten úkol.

 

Církev dává mnoho svatých kněží!

 

Já jsem volán z místa, kde farnost stále těží z pověsti svatosti Antonína Cyrila Stojana. 

 

Před 15 lety jsem byl pozván do farnosti, která je rodištěm jiného muže s pověstí svatosti P. Aloise Pozbyla. 

 

A samozřejmě taky dalších kněží, kteří se zapsali výrazným písmem do historie této farnosti a je jich celkem hodně. Významní byli i mnozí drahotuští faráři.

 

To vydalo za knihu o drahotušských farářích, kterou P. Martin Vévoda vydal před 10 lety: http://www.historie.hranet.cz/pdf/vevoda2010.pdf

 

A teď jsem lákán a zván a už se taky těším do Zubří, které právě P. Pozbyla znalo jako svého kaplana a sousední farnosti, kterou vlastně založil, ve Vidči, je pohřben. 

 

A nebojím se, že by nebylo v naší zemi dost stop svatých. 

 

Doufám, že i ty naše stopy budou svaté 

a kněží nám budou ukazovat cestu ke svatosti.

 

 

Zobrazeno 130×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Spousta myšlenek je psáno situačně - i otázka, kdy byla naposledy ve farnosti primice? Protože když chce farnost kněze a dlouho kněze sama nedala, kde má biskup brát kněze pro farnosti? Ale za tuto milost, aby z farnosti vyšel kněz je třeba se modlit. Jáhenstvím začíná svátost kněžství a Drahotuše, když už dlouho nedali kněze, vyšel od nich alespoň trvalý jáhen. Mají tedy jednoho žijícího rodáka kněze a jednoho trvalého jáhna. Některé sídelní farnosti nedaly kněze třeba už 60 či 70 let nebo tak dlouho, že o tom nikdo žijící neví.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

No a když už jsem zmínil to jáhenství, normálně jsem v červnu jezdíval jak na jáhenské, tak i kněžské svěcení. Pak nějakou dobu jsem s jáhenským svěcením měl trochu problém, že mě lehce užírala myšlenka: "Těším se, až tam budeš ležet ty." Vím, který z farníků to řekl a velmi mě tím oslovil, řekl bych, že to byl jeden z počátků (těch důvodů bylo více), proč jsem začal studovat teologii dálkově, ale v tom období jsem prožíval trochu krizi, jako bych se vyhýbal Božímu volání jako prorok Jonáš. Při studiu dálkové teologie před bakalářem jsem znovu zatoužil po tom jít tou cestou a fakt je, že někteří vyučující mě natvrdo či velmi opatrně naznačili, že bych měl tou cestou uvažovat a někteří lidé i kněží to také tak vidí.

Zobrazit 15 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio