Období stěhování národů

Tak, aby se předešlo drbům a podobným věcem podobných hříchům,...

 1. červenec každého roku je kouzelné datum pro mnoho farností alespoň v naší diecézi a to především tím, že začíná kolotoč stěhování, který dopadá na mnohé farnosti. Někteří kněží dostanou úřední lejstro, kterému se říká nové jmenování. V některých farnostech tak nezůstane kámen na kameni.

Jak to bude konkrétně a co všechno eventuálně vím, není předmětem tohoto článku, hodlám se tou problematikou zabývat osobně s vlastními zkušenostmi, i když nejsem kněz.

Mimochodem, každý kněz má nějaké mouchy, já jako hříšník mám přímo hovada, ale všichni máme směřovat ke svatosti.

A když už jsem napsal, že mám hovada, tak k tomu přidám, že Jožku Hováda, teď ještě jáhna, avšak budoucího novokněze mám velmi rád a je potřeba se za ně za všechny modlit. 

Modleme se, tedy, za všechny budoucí novokněze...

jsou velmi příznivou příčinou každého stěhování a budoucností církve.

Velmi rád poznávám nové lidi a v tomto ohledu jsem se nezměnil. Stěhování je proto velmi praktické, protože na novém místě jsou noví lidé a je možné navázat nová přátelství.

Má touha po službě církvi začala na Antiochii 

- klidně se podívejte na jejich web

https://antiochia.cz/

neboť potřebují právě Vás! Já už jsem Antiošák "důchodce", co se týče věku i energie mládí.

Vždycky jsem se těšil na prázdniny, kde mě biskup, vlastně bohoslovci kněžského semináře pošlou a co zas poznám za krásnou vesnici a jaké krásné lidi.

Antiochia také odstartovala mou "kariéru" pastoračního asistenta.

Tímto končím vsuvku, reklamu na Antiochii.

Když jsem prošel kurzem pastoračních pomocníků, netušil jsem, co všechno budu ještě dělat.

Tenkrát jsem byl po vyučení a neuskutečněné vojně delší dobu bez zaměstnání. Onen pastorační kurz však mě nasměroval důležitým směrem. Toho kurzu by nebylo, kdyby nebylo Antiochie (zase reklama) a seznamování s mnoha kněžími a bohoslovci.

Nevím, čím jsem si to zasloužil, ale byl jsem pověstný a to nejen na Antiochii a tím i vyhledávaný, čímž se, ovšem, nechci chlubit. Ještě po druhé Antiochii v Maletíně mě vyhledal P. Pavel Jagoš a počátky mých spoluprací na faře byly započaty jeho stěhovacím dekretem do Rychnova na Moravě. Již krátce na to jsem dojížděl za ním na faru a spolupracovali jsme hlavně na Malé Antiochii. Abych toho neměl moc, z farních aktivit tam jsem se pokud možno jen účastnil mše svaté a nehodlal jsem je vyhledávat, nicméně čím dál více se to začalo propojovat. 

A právě v té době se dělal kurz pastoračních pomocníků v Moravské Třebové. Netřeba to dále rozepisovat, v Rychnově na Moravě jsem byl 4 roky a poznal jsem skoro všechna místa, kde se pohybovala Antiochia. Asi bych měl o tom napsat diplomku.

Ovšem, když nadešlo povolání o. Radomíra Šidleji a nabízel mi od začátku roku 2005, že bych mu mohl pomáhat v Nové Hradečné, kam měl jít, uvažoval jsem původně, protože v Rychnově jsem trávil 2-4 dny týdně, že by se to dalo skloubit dohromady, nicméně jsem chtěl nějakým dobrým způsobem ukončit "rychnovskou misi", kterou jsem původně chtěl položit po necelých dvou letech.

Podobně, jak jsem byl zván o. Radomírem na Antiochii, trvalo i jeho pozvání, ovšem neznámo kam...

no a to "neznámo" byly nakonec Drahotuše, kde už jsem skoro 15 let a to původně bylo na rok a musím přiznat, že celou dobu jsem tady velmi rád.

Do Drahotuš jsem se opravdu těšil a z Rychnova jsem se z jistých důvodů, které nehodlám předkládat, ale byly závažné, těšil, že odejdu. Až se začalo mluvit o mém odchodu, teprve tehdy jsem slyšel závažné dotazy, které mě však utvrdily v tom, že musím pryč. 

Ty dotazy zněly: 

"Kdo bude dělat to či ono?"

A dodnes jsem velmi rád, že jsem odešel. Už mají i jiného faráře sic o. Pavel celých 18 let, co tam byl, byl velmi dobrý až na nějaké mouchy (ale jak jsem psal, já mám hovada), které se nesluší rozebírat. Když jsme pak byli v Rychnově na táboře s drahotušskými dětmi, mimochodem byl to jeden z nejlepších táborů, viděl jsem a měl jsem z toho radost, že farnost si to všechno vyřešila.

No, a když už jsem v Drahotuších 15 let skoro, a mělo by se naplnit ono kouzelné datum i na mě, zůstávám v klidu. Je totiž velmi důležité při práci pastoračního asistenta a vlastně pořád a co nejvíce: 

BÝT DOMA TAM, KDE MĚ CHCE MÍT BůH!

Nevykládejte si to však jinak, ať čtete, jak čtete, nikde není řečeno žádné jméno kněze, který by se měl kamkoli stěhovat a tím méně moje, protože nejsem kněz a nemám zaječí úmysly, pokud je se mnou nebude mít církev. 

Když mám být ke službě, tak i za podmínek přemísťování a poznávání nových Božích dětí. Tak potom v nebi budu hodně Božích dětí znát.

Psáno den před slavností Nejsvětějšího Srdce Páně a po pouti olomouckých kněží a biskupů za vlastní posvěcení na Sv. Hostýně.